Moje občasné návštěvy Brna – kořeněné přespáváním ve spojce mezi Křenovou a Cejlem, dvěma výspami sociálního selhání aglomerace, signifikantně pojmenované Špitálka – mi umožňují na vlastní kůži okusit, co je to „žít Brno“. Pomalu se otrkávám a málokterý záměr brněnské radnice mě ještě zvedne ze židle. Ohlášení nápadu začít stavět takzvané Janáčkovo kulturní centrum ve chvíli, kdy je připravena pouze první fáze projektu, totiž podzemní garáže nabízející 192 parkovacích míst, si ovšem měli radní přesto raději nechat až na prvního dubna. „Pokud se třeba najde pro Janáčkovo kulturní centrum lepší místo, lze na garážích postavit třeba i nějaký multifunkční dům,“ prozradil Brněnskému deníku Libor Šťástka, starosta městské části Brnostřed a muž, který stojí za proslulým znovupovolením heren maskovaných za kasina. Člověk nemusí být zrovna fanoušek opery, aby v podobném počínání radnice rozpoznal jasný ojeb. Zdá se, že Brno ještě dlouho nebude ani tak město, jako spíš životní styl.