Optimismu není nikdy dost. Pořádnou porci nám ho dodává Vít Kučík ve svém textu Zemědělské půdy ubývá – kolik jí vlastně potřebujeme? Článek, který vyšel v Babišově České pozici, tvrdí, že zemědělské půdy sice ubývá, ale ne zase tak moc, a stejně ji na nic nepotřebujeme. Potraviny se dají lehce nakoupit jinde a při nejhorším lze rostliny pěstovat třeba i v suterénu supermarketu. Holanďanům stačí voda smíchaná s trochou chemie a také jim zelenina roste. Ještě lepší zprávou je, že v budoucnu nebude potřeba tolik obilí, protože lidé chtějí jíst zdravě, a tak přestávají kupovat bílé pečivo a maso. Ostatně, proč by si člověk zemědělskou plochu nezastavěl, když ji sám vytvořil? Třeba v neolitu to u nás byl samý kámen, plevel, les! Autor také prohlédl ekologická hnutí a zjistil, že „ekologickopolitický aktivismus je řemeslem, které kromě jiného přináší živobytí a kariéry stovkám lidí, pracovní místa, dotace, fondy, publikační byznys a vše, co k takové činnosti náleží“. Touha po potravinové soběstačnosti je podle něj krátkozraká. Potravinově soběstační jsme přece byli naposled ve středověku, a tam bychom se snad vracet nechtěli! Pravda, ještě je tu ona zlá zpráva Mezivládního panelu pro klimatickou změnu o nejrůznějších pohromách, které nás čekají. Ale proč si kazit optimistickou náladu…