potravinová soběstačnost

V třetím bodu koaliční smlouvy současné vlády se mluví o potravinové soběstačnosti naší země i o podpoře lokálních producentů. Zní to pěkně, ale asi by bylo naivní očekávat nějaká skutečná řešení od vlády, v níž působí podnikatel výrazně ovlivňující současný způsob zemědělství. Jeho výsledkem je kromě unifikované potravinové produkce bohužel také zdevastovaná krajina i příroda, zastavěná půda, mrtvé, chemií promořené monokulturní lány, na nichž se pěstuje jen pár dotovaných plodin. Toto číslo je věnováno alternativám, které jsou udržitelné a nedevastují krajinu ani zdroje. Řešením ovšem nejsou předražené biopotraviny na farmářských trzích, které jsou často jen módní obdobou supermarketu. Opravdová změna je v decentralizaci zemědělství – nesystémové podpoře drobného hospodaření a přímé spolupráci s lokálními pěstiteli. Model takové produkce potravin představuje KPZ, což není krabička poslední záchrany, ale komunitou podporované zemědělství, tedy malá družstva, která v posledních letech začínají vznikat i na našem území. Jako vstupní text k tématu doporučuji informativní rozhovor s Janem Valeškou, zakladatelem prvních tuzemských kápézetek, a článek Michaela Pollana o tom, jak poznat skutečné potraviny. Buďme odvážní, přestaňme vzývat efektivitu, decentralizujme se a vytvořme vlastní potravinový systém! Jezme pouze jídlo, které může shnít!