minirecenze

Lou Reed, Lorenzo Mattotti

Havran

Přeložil Jiří Popel

Kniha Zlín 2013, 187 s.

Po albu The Raven a jeho jevištním ztvárnění se Reedův projekt POE­-Try, inspirovaný dílem Edgara Allana Poea, dočkal i knižní podoby. Lou Reed uvádí čtenáře do fiktivního světa, který zaplnil vlastními představami o reáliích a postavách Poeových básní i próz, a následně mezi nimi nechává rozehrát příběhy a dramata v jakémsi kaleidoskopickém pásmu. Děje vytvořené Poem znovu ožívají v Reedově obrazotvornosti a jsou jím znovu uváděny v život. Mozaika je to pestrá: jedná se o promluvy, jevištní monology a dialogy poeovských postav i písňové texty a básně, včetně Reedovy verze proslulého Havrana. Nejde však o žádný remake. Souvislost s původním Poeovým dílem se často objevuje v pouhém náznaku, odkazu v podobě jména postavy nebo v názvu textu. Divadelnost předlohy je zřejmá a podle všeho i záměrná, o čemž svědčí i expresivní obrazový doprovod Lorenza Mattottiho, připomínající návrhy divadelních scén. Výtvarná část knihy díky své intenzitě překračuje funkci pouhých ilustrací a je rovnocennou složkou díla. Reedovo imaginárium ovšem předpokládá čtenáře důkladně obeznámené s Poeovým dílem. Pro ty, kteří se v souvislostech tvorby amerického klasika příliš neorientují, kniha nejspíš bude poněkud nesrozumitelnou hádankou (anebo naopak výzvou začít se Poem zabývat). Díky brilantnímu grafickému zpracování však tato publikace zapůsobí na všechny. Ti, kteří nedávno zemřelého zpěváka znají lépe než jeho literárního oblíbence, se mohou seznámit i s kompletním textem Havrana v originále, který je přiložen na závěr.

Petr Váně

Sid Jacobson, Ernie Colón

Anne Franková: komiksový životopis

Přeložila Miroslava Ludvíková

Paseka 2013, 156 s.

Tento grafický román, jak se dnes sluší říkat, není převedením světoznámého Deníku Anny Frankové do komiksové podoby, jak by se mohlo zdát. Je to životopis jeho autorky, celé rodiny Frankových a přátel, spíše se dotýká osudu Židů obecně a vlastně i historie celé Evropy. Vyprávění začíná již před první světovou válkou a končí smrtí Annina otce, Otto Franka, který jako jediný z rodiny přežil pobyt v koncentračním táboře a později se zasadil o knižní vydání Annina deníku. Slavnému příběhu ukrývání se před nizozemskými nacisty v zadním traktu domu za druhé světové války, v období Annina dospívání, jsou v knize věnovány necelé tři kapitoly z celkem deseti. V komiksu se tedy klade důraz spíše na historické hrůzy první půle 20. století než na příběh Frankových či jejich psychologický portrét, byť jsou všechny události líčeny z jejich pohledu. Kniha čtenáře zpravuje o datech významných historických událostí a o jejich politických a společenských příčinách. Autorský smysl pro detail přitom ovšem podtrhuje emoce a vyzdvihuje drobnosti, které umocňují atmosféru silného příběhu – ať už se jedná o dobové uniformy, účesy, oděvy, plakáty, hesla nebo třeba i průpovídky náhodných kolemjdoucích. Anotace hovoří o publikaci jakožto o vhodné pomůcce pro dnešní školáky a tento didaktický rozměr je skutečně funkční.

Michael Alexa

Nicolas Grimaldi

Nelidskost

Přeložila Helena Beguivinová

Academia 2013, 128 s.

Nicolas Grimaldi se ve svém eseji ptá po jedné z největších záhad kulturního bytí: co to je a odkud se bere nelidskost. Nechává přitom stranou metafyzický problém zla, který známe z teodiceje či třeba z Frommových či Lorenzových prací, a staví otázku antropologicky. Dospívá k přesvědčení, že nelidskost vlastně představuje jistou formu a podobu lidství – je jeho vždy přítomnou odvrácenou tváří, rubem a alternativou. Předpokladem nelidskosti se stává odmítnutí obrazu druhého jako bližního, jeho radikální redukce na cosi zcela odlišného, co disponuje jen lidstvím relativním. U „cizího“ lidství potom platí, že koho nelze přesvědčit, toho nezbývá než porazit, a co nelze asimilovat, nelze ani tolerovat. V intencích Hannah Arendtové autor ukazuje, jak tristní úlohu v koncentráčnických orgiích nelidskosti sehrávají takzvaní obyčejní lidé, jejichž bestialita není zrůdná, nýbrž banální a všední. Kupodivu však opomíjí nelidskost obsaženou v individuální agresi či rodinném násilí. Grimaldi zato hýří příklady vzájemné nevraživosti až nenávisti velkých umělců a cituje též z idiotské výzvy francouzských surrealistů k pobíjení křesťanů všude na světě. Grimaldiho esej ústí v přesvědčení, že „lidství nebylo nikomu předem dáno“, definuje se průběžně v toku života a dějin a jeho dosažení zůstává pro člověka věčným úkolem. „Být člověkem znamená neustále se snažit jím být,“ uzavírá Grimaldi v duchu Karla Jasperse.

Jiří Zizler

Richard Gianfrancesco

Potraviny z vlastní zahrady

Přeložili Leona Maříková a Jan Starý

Mladá fronta 2013, 256 s.

Jaro letos přišlo dřív, a tak je nejvyšší čas vyrazit na zahrádky. V knize britského autora najdete plno rad, kdy, co, jak a kam vysít a také jak se o to pak starat. Publikace se barevností řadí k popularizačním zahrádkářským hobby příručkám, svou kvalitou je však přece jen přesahuje. V první kapitole se dozvíte o různých typech zeminy, přípravě skleníku a také, co je dobré s čím pěstovat. Většinu knihy pak zabírá adresář plodin, v němž najdete vše od kořenové zeleniny přes bylinky až po exotické ovoce. Na každé dvojstraně věnované jedné odrůdě je uvedeno, kdy ji vysít, kdy vysadit a sklidit, a jsou tu i různé praktické poznámky. Rajčata se třeba dají vysadit rovnou do pytle se substrátem, do kterého pro ně předtím vyříznete díry. Také brambory můžete pěstovat v pytli. Dojde i na netradiční druhy zeleniny – topinambury, vodnici, pakčoj, bob, artyčoky či skvělý mangold. Autor též radí, jak si připravit klíčky pro přímou konzumaci, případně vypěstovat v truhlíku za oknem mikrosalát či jedlé květiny. Zajímavý je také výběr ovoce. Obsaženy jsou návody na pěstování marakuji, mučenky nebo citrusů. Další kapitola vám pomůže s řezem stromů, kompostováním a pěstováním bez umělých hnojiv. Závěrečná část se pak zaměřuje na otázku: co s tím? Zavařit, naložit nebo vyrobit čatní? Publikace přináší plno důležitých informací a i ostříleným zahrádkářům poradí pár triků. První krok na cestě k soběstačnosti.

Jiří G. Růžička

Scheich in China

Scheich in China

MC, vlastní náklad 2014

Představte si kruh, který ohmatáváte studenými prsty. Uvnitř něho se kříží dvě protichůdné oblasti. První z nich je chvíle těsně před usnutím, kdy měkká podestýlka repetitivních zvuků přibíjí tělo do tmy. Kdyby zde netvořil ozvěnu odstup, možná byste spočinuli. Jste ve velké prázdné hale a řídíte se hmatem. Druhou oblastí jsou chvíle těsně poté, co se probudíte. Ornamentální ticho je slyšet jen zrána. Takové protnutí únavy či potřeby spánku a nutnosti se probudit je křížem obkrouženým běžnými úkony obou oblastí: usínáním, nemožností spánku, prodlužováním dne bílým světlem zářivky i zrnitou netečností; a na druhé straně je probouzení do zešeřelé místnosti, ranní nutnost bílého světla zářivky, kouření, vaření vody, balení tašek a vytváření zásob pro nastávající den. V těchto oblastech poslouchám kazetu hamburského one­-man projektu Scheich in China. „Je 30. 7. 2015, Scheich označuje expedici na severní pól započatou roku 1911. Potkal jsem zde Stevena McGreevyho, který nahrál polární záři a medvěda mluvícího lidskou řečí. Doufám, že se vyjadřuju srozumitelně, protože je osm ráno, už se toho stalo tolik a já jsem pořád vzhůru,“ vysvětluje autor. Vzdálené zvuky z odlehlých míst, kde rudě bliká benzínka, se zastavují na okrajích kruhu. Nevím, na co se mám soustředit, jestli na postupující noc nebo na blížící se ráno, na konec ticha či jeho začátek. Něco mě vynechalo. Tato hudba není hypnotická. But don’t cross this cross.

Kristina Láníková

Father Murphy

Pain Is On Our Side Now

LP, Boring Machines & Aagoo Records 2014

V současnosti dvoučlenná skupina Father Murphy náleží k italské neopsychedelické vlně, která už několik let proniká do širšího povědomí hudbou, jež do rockové tradice (respektive do její alternativní části) obsedantně vnáší regionální prvky, ať už jde o italskou popkulturu, v níž významné místo zaujímají zejména soundtracky ke spaghetti westernům, spiritualitu nebo specifický italský temperament a exaltovanost. Jde, zjednodušeně řečeno, o hudbu, která se nebrání patosu ani perverzi, především ale vyžaduje disciplínu. Právě disciplína je pojem, který je pro hudbu Father Murphy klíčový – je totiž do posledního detailu promyšlená a organizovaná a aktuální album Pain Is On Our Side Now jde v tomto smyslu zatím nejdál. Kytarové a klávesové party, perkuse i vokály se dokonale doplňují s hlukovými podklady a všechny komponenty působí, že přesně vyplňují místo, které jim bylo určeno. Na nedávném pražském koncertu skupina dokázala, že je tento perfekcionistický přístup realizovatelný i na živo a že může být opravdu působivý. Na druhé straně bylo strašně jednouché si představit jeho selhání – už jen z toho důvodu, že úsilí, které museli oba hudebníci k bezchybné souhře vynaložit, doslova bilo do očí. Na obranu této disciplinovanosti je třeba přiznat, že na tomto světě je pořád spousta lidí, kteří k tomu, aby pochopili i ty nejzákladnější věci, potřebují tvrdě zatlačit do kouta. A nepochybně mají Father Murphy pravdu v tom, že bolest je na jejich straně.

k!amm

Noe

Noah

Režie Darren Aronofsky, USA, 2014, 138 min.

Premiéra v ČR 27. 3. 2014

Biblická vyprávění opravdu nepředstavují pro současný Hollywood nejvhodnější látku a Aronofského Noe je přímo epickou ukázkou fatálního ztroskotání jednoho takového projektu. To, že film bude překrucovat starozákonní vyprávění tak, aby se nakonec ukázalo, že Bůh je v jádru rodinný typ, který přeje ňuňavé lásce ke všemu roztomilému, se nakonec dalo čekat. Poněkud odvážnější už jsou vizuální inspirace snímku, mezi něž patří současné hollywoodské fantasy střihu Pána prstenů (padlí andělé mající vzezření kamenných entů), postkatastrofické sci­-fi typu Cesty a new age mystika využívající různé opulentní přírodní či kosmické scenerie (jak to známe z Aronofského Fontány nebo Malickova Stromu života). Rovinu atraktivní podívané se Aronofskému daří aspoň v první polovině držet jakž takž na úrovni, zato vyprávění se už od začátku nezadržitelně drolí. Biblický příběh totiž vší silou vzdoruje snaze převést ho do konvencí postkatastrofické fantasy – filmový Noe je v první polovině otravně repetitivní, ve druhé příliš komorní a dějově hodně nastavovaný, v jeho fikčním světě nefunguje ani historická perspektiva ani časoprostorové vztahy, postavy nemají kloudné povahové rysy ani motivace a konflikty musí tvůrci filmové verze do původního děje klopotně vmýšlet. Výsledkem je nevyrovnaný, podivínský, odtažitý a nudný film, který patrně uspokojí jen hodně náruživé čtenáře Strážné věže.

Antonín Tesař

Listen Profoundly

Museé d’Art Contemporain, Lyon, Francie, 6. 3. – 20. 4. 2014

Lyonské Muzeum současného umění se rozhodlo jako součást hudebního bienále Musiques en Scène připravit rozsahem nevelkou a koncepčně poněkud neukotvenou výstavu. Představuje výtvarná díla tří významných hudebních skladatelů – skromné skici, kresby a vizuální anekdoty Mortona Feldmana, instalaci Ulfa Langheinricha s názvem Land IV a zvukovou instalaci Genko­-An 69006 německého skladatele Heinera Goebbelse. Těžko se zde hledá jiná spojitost než vazba hudebníků k výtvarnému umění. Zatímco Feldmanovy kresby jsou prostými hudebními žerty, Langheinrich pracuje s bohatým vizuálním aparátem a Goebbelsova instalace s rafinovanou jednoduchostí. Jde o čtyřicet minut trvající zvukovou koláž ze starých etnografických nahrávek, hlasu dramatika Heinera Müllera, části kompozice Alvina Luciera a Goebbelsových vlastních skladeb. Výsledná zvuková stopa je součástí prostorové instalace, v níž je na zeď v jinak naprosté tmě promítán půlkruh a polovina čtverce, jejichž druhé poloviny zrcadlí uměle vytvořená vodní hladina. Díky přepažení haly sloupem však nelze oba útvary nikdy vidět zároveň. Zatímco horní polovina geometrického tvaru je vždy statická, ta spodní, zrcadlená na vodě, se v důsledku rezonancí neustále chvěje. Goebbels se inspiroval japonským klášterem Genko­-An, v němž jsou dva pohledy na zahradu rámovány právě okny ve tvaru kruhu či čtverce, což zcela proměňuje vnímání prostoru a vnějšího i vnitřního světa.

Lukáš Jiřička