eskA2látor 2

Koncem července oslavila šedesátiny nejvyš­ší stavba v Polsku – varšavský Palác ­kultury a vědy. „Dar sovětského národa polskému národu“ měří 237 metrů, jen o tři méně než nápadně podobná budova moskevské Lomonosovovy univerzity. Stalinův pomník, který měl před palácem stát, nakonec nikdy postaven nebyl. Přesto se čas od času objevují nejrůznější apely, petice a iniciativy za zboření stavby, která prý představuje symbol stalinské poroby, a jeho prohlášení kulturní památkou v roce 2007 pro vlastenecko­protiruskou inteligenci představovalo „černý den polské kultury“. Vášně rozvířilo i šedesáté výročí. Nehledě na to, že značná část Varšaváků na palác nedá dopustit, by s jeho stržením polská metropole přišla o sídlo desítek muzeí, kin, kulturních institucí i barů a klubů. A navíc by nebylo co tisknout na pohlednice, protože v postkomunis­­tické Varšavě se dosud nepodařilo postavit nic zajímavějšího. To, že je socrealistický palác mocenským pomníkem, je samozřejmě pravda. Není ale v podstatě každá význačnější stavba symbolem moci jedněch a poroby druhých? Vždyť i takové zámky a letohrádky jsou mimo jiné pomníky nadvlády několika procent obyvatel nad zbytkem. Mimochodem: v okolí Paláce kultury v posledních letech rostou kancelářské mrakodrapy jako houby po dešti. Čípak moc se zračí v nich?