Psychedelické látky se v současnosti ocitly v paradoxní situaci. Ve své přírodní formě v řadě kultur představovaly a stále představují tradiční posvátnou medicínu. V západní společnosti je ale legislativa odmítá jako návykové a nebezpečné, přestože mají prokazatelné léčebné účinky.
Psychedelika jsou sice pořád ilegální, nicméně přitahují stále více pozornosti. A to především pro svůj terapeutický potenciál při léčení pacientů, kterým konvenční medicína mnohdy nedokáže dostatečně pomoci. Psychedelické látky byly po tisíce let využívány pro množství lékařských a náboženských účelů a také pro nápravu nejrůznějších psychických i sociálních potíží. I západní medicína začala v polovině 20. století objevovat jejich pozitivní působení. V současnosti se zdá, že by psychedelika mohla být účinná především proti depresi, u posttraumatické stresové poruchy, závislostí či u obsedantně kompulzivní poruchy. Existují sice různé formy léčby deprese, od antidepresiv po elektrokonvulzivní terapii, ovšem ne vždy jsou efektivní, a pokud ano, zpravidla nefungují dlouhodobě. Psychedelika působí především na serotoninové, ale i jiné systémy nervových přenašečů, kde se vážou na příslušné receptory, a způsobují tak u jedince změněný stav vědomí, který se liší od běžného odlišným myšlením, vnímáním i emotivitou. Psychedelika se často vyskytují v přírodní formě (například v ayahuasce, iboze, lysohlávkách nebo bufotenin, vylučovaný ropuchou coloradskou), některá se nicméně vyrábějí jen synteticky (například ketamin).
Terapie s extází
Nynější poznatky naznačují, že by psychedelika mohla zmírňovat projevy depresí a pomoci pacientům pochopit jejich příčiny. Podle neurovědce Robina CarhartaHarrise třeba psilocybin, získatelný z lysohlávek, umožňuje intenzivnější rozpomenutí se na příjemné momenty. To by podle něj mohlo být terapeuticky účinné u depresivních pacientů, kterým činí velké potíže myslet pozitivně. Antidepresivní potenciál byl přitom zkoumán i u řady dalších psychotropních látek: MDMA, LSD, DMT, ibogainu či ketaminu. Psychedelika by také mohla pomoci vyrovnat se s umíráním a zlepšit kvalitu posledních dní života. V roce 2014 publikoval Peter Gasser studii, v níž doložil, že již druhé podání LSD v rámci psychoterapie u pacientů s úspěchem redukovalo úzkost spojenou s blížící se smrtí. Úzkostné stavy zůstaly na nízké úrovni i po roce.
Pozitivní vliv mohou mít psychedelika i při terapii takzvané posttraumatické stresové poruchy. K jejímu vzniku vede stav, kdy selže začlenění traumatického zážitku do každodenní zkušenosti. Často jí trpí váleční veteráni, vést k ní může i sexuální zneužívání v dětství, nehoda a podobně. Konvenční léčba přitom ne vždy funguje. Jednou z alternativ by mohla být psychoterapie s využitím MDMA, drogy známé jako extáze, byť v současnosti se pod tímto názvem MDMA nachází jen zřídka. Ta se řadí mezi empatogeny čili látky schopné zvyšovat u svých uživatelů empatii. Proto také podle psychoterapeuta Michaela Mithoefera MDMA napomáhá při zpracování traumatické zkušenosti. Při svém výzkumu poskytl dvaceti pacientům asistovanou psychoterapii s MDMA a u všech došlo k významnému snížení symptomů. Tato zlepšení přetrvala i po šesti letech.
Pozitivní katalyzátory
Psychedelika zřejmě také mohou pomáhat při boji s drogovou závislostí, jejíž léčba bývá často neúspěšná. Řada výzkumů i subjektivních výpovědí svědčí o velkém potenciálu ayahuasky, což je jihoamerický tradiční nápoj připravovaný zpravidla ze dvou druhů rostlin s psychedelickými účinky. Unikátním projektem je centrum Takiwasi v Peru, založené francouzským doktorem Jacquesem Mabitem. Zde se kombinací psychoterapie a tradiční amazonské medicíny, v níž klíčovou roli hraje právě ayahuasca, závislosti úspěšně léčí už přes dvacet let. Podobně jako další psychedelika ani ayahuasca samozřejmě nemusí být vždy užívána pouze v psychoterapeutickém kontextu, psychoterapie ale může využít mnohem větší potenciál, který droga nabízí, respektive může s jeho využitím pomoci pacientům.
Dalším psychedelikem užívaným k léčbě závislých je ibogain, získávaný z afrického keře iboga. Podle dostupných informací dokáže již po jednom podání do velké míry redukovat abstinenční příznaky i bažení po droze. Specificky účinný se zdá být především u závislostí na heroinu, kokainu a alkoholu. V boji se závislostmi se v minulosti ukázalo jako účinné i LSD, především při pomoci závislým na alkoholu, a ketamin při léčbě závislosti na heroinu. V poslední době se také zkoumal psilocybin jako prostředek proti závislosti na nikotinu. Výsledky byly nesrovnatelně lepší než u jiné dostupné léčby.
Po depresi, fobii a závislosti je nejčastější psychiatrickou diagnózou obsedantně kompulzivní porucha. Je to stav charakterizovaný přítomností nadměrného, neodůvodněného a opakujícího se nutkavého myšlení a chování. Léčbou této poruchy pomocí psilocybinu se výzkumně zabývali Francisco A. Moreno a Pedro L. Delgado. Jejich studie provedená na deseti pacientech ukázala, že psilocybin má přechodný pozitivní účinek.
Všechny dostupné studie vedou vesměs k závěru, že psychedelika podávaná kontrolovaně a v klinickém prostředí poskytují značnou úlevu od některých psychiatrických potíží, které mají v současnosti velmi častý výskyt. Od jiných léků se liší v tom, že nejen upravují neurochemické prostředí, ale také poskytují cenné vhledy, přístup k nevědomým obsahům, a tím katalyzují zpracování traumatických zkušeností. Díky svému unikátnímu spektru účinků ale psychedelika pravděpodobně skýtají ještě mnohem větší terapeutický potenciál, než jsme naznačili. Nemusí přitom jít jen o léčbu zmíněných poruch, ale také o zlepšení kvality života, facilitaci psychoterapie či pomoc v osobním rozvoji. Působí totiž nejen na fyzické a psychické úrovni – úzce souvisí také se spiritualitou, což je oblast, kterou západní společnost často opomíjí. Psychedelická zkušenost je často velmi spirituálního charakteru a právě mystické zážitky mohou být katalyzátorem významných pozitivních změn.
Psychedelická velmoc?
V našem prostředí jsme k tématu psychedelik měli vždy blízko. Bývalé Československo bylo v šedesátých letech jedním z významných světových center psychedelického výzkumu. Ten byl u nás obnoven minulý rok, když začal být podáván psilocybin zdravým dobrovolníkům v Psychiatrickém centru Praha, které se letos v lednu transformovalo na Národní ústav duševního zdraví a v současnosti je zde v rámci klinické studie podáván ketamin depresivním pacientům. Za účelem přehodnocení celospolečenského postoje k psychedelickým látkám nedávno vznikla rovněž Česká psychedelická společnost. Ta usiluje o podporu výzkumu psychedelik a o jejich destigmatizaci v očích veřejnosti, a snaží se tak navázat na dobu, kdy Československo – s trochou nadsázky – bylo jednou psychedelickou velmocí.
Psychedelika mají tak velký potenciál terapeutického využití a přitom tak minimální rizika při jejich kontrolované aplikaci, že jejich držení v ilegalitě (a z toho vyplývající komplikace při jejich zkoumání) nelze lhostejně přecházet. Spolu s výzkumnicí Teri Krebsovou by se to dokonce dalo vyjádřit i tak, že paušální zákaz psychedelických látek je příkladem omezování základních lidských práv a svobod.
Autorka pracuje jako výzkumná asistentka v Národním ústavu duševního zdraví.