Penalizovaná péče

V České republice existuje několik formálních možností, které lze využít při snaze o sladění práce a rodiny. S každou z nich se však pojí řada překážek. První z možností jsou částečné pracovní úvazky, obvykle doplněné o flexi­bilní pracovní dobu. Zdá se to být poměrně jednoduché – pracujete méně, případně v tu dobu, kdy na to máte právě čas, a ve volných chvílích se můžete věnovat rodině. Háček je v tom, že na českém trhu práce stále panuje neochota částečné úvazky umožňovat. Kromě argumentu, že zaměstnavatelům přinášejí nevýhody například ve formě větší adminis­trativní zátěže, přetrvává mylná představa, že člověk, který nevěnuje své práci maximum, nemůže být dobrým pracujícím.

Nezaměstnané a krkavčí matky

V poskytování částečných úvazků se Česko ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi pravidelně umisťuje na posledních místech. Podle statistik Evropské komise u nás pracuje na částečný úvazek 8,5 procenta žen a pouhých 1,8 procenta mužů (průměry pro Evropskou unii jsou 32 procent u žen a 8 procent u mužů). Sdílené pracovní úvazky u nás prakticky neexistují. Na rozdíl od západoevropských zemí v Česku nefunguje státní podpora částečných úvazků, kterou lze realizovat skrze daňové úlevy, přímé dotace nebo prostřednictvím snížení příspěvku na sociální zabezpečení. Zároveň si jen velmi málo firem uvědomuje výhody, které přináší poskytování částečných úvazků, jako jsou věrnost a loajalita zaměstnankyň a zaměstnanců nebo přilákání perspektivních studentů. Ani samotné částečné pracovní úvazky však nejsou zcela neproblematické. Ve výsledku totiž přispívají k závislosti jednoho partnera na druhém, protože ne z každého částečného úvazku může člověk samostatně vyžít. A jelikož o částečné úvazky usilují kvůli přiřknutým rodinným povinnostem stále spíše ženy, stávají se pak finančně závislé na příjmu svého partnera.

Další možností, jak sladit práci a rodinu, je využít cenově dostupných státních mateřských škol. Už několik let se ovšem debatuje o nedostupnosti předškolní péče pro děti mladší tří let. Jeslí je nedostatek a umístit dvouleté dítě do školky je téměř nemožné. Ani tříleté dítě však nemá garantované místo ve školce. Pokud projde novela školského zákona, garance místa ve školce se nově bude týkat až čtyřletých dětí – těch tříletých pravděpodobně až ve školním roce 2018/2019.

V praxi tak obvykle zbývá tradiční řešení v podobě rodičovské dovolené. Ta jednomu z rodičů umožňuje „být doma s dítětem, jak dlouho potřebuje“ – v Česku je ostatně jedna z nejdelších rodičovských dovolených na světě. Takto dlouhá rodičovská dovolená s sebou ale přináší mnohé nevýhody, a to především pro ženy. Vzhledem k genderovému nastavení české společnosti totiž odcházejí na rodičovskou dovolenou stále v naprosté většině matky (a jen asi dvě procenta otců). Délka rodičovské dovolené ovšem rozhodně nepřispívá k zaměstnanosti, a tím pádem ani k finanční stabilitě. Podle studie ­Národohospodářského ústavu Akademie věd a Univerzity Karlovy v Praze se nezaměstnanými bezprostředně po rodičovské dovolené stává 30 procent českých žen s dvouletými dětmi, a dokonce 60 procent žen s dětmi tříletými. Alarmující je situa­ce nepracujících studentek, kterým se narodí dítě během studia. Ty automaticky spadají do nejdelší, čtyřleté rodičovské dovolené a nejnižšího měsíčního příspěvku. S „příliš krátkou“ rodičovskou dovolenou je zase spojen stereo­typ krkavčích matek, které upřednostňují karié­ru před mateřskými povinnostmi.

Druhá směna

Při snaze o sladění práce a péče o rodinu se neobejdete bez vyjednávání o dělbě práce v domácnosti. Dvojité břemeno neboli „druhá směna“ žen, které po zaměstnání čeká ještě práce doma, je stále běžnou praxí. Ačkoli průzkumy Sociologického ústavu Akademie věd ukazují, že se představa o dělbě práce v rodině posouvá k rovnoměrnému rozdělení, realita je často jiná. Zaměstnané ženy stále tráví pracemi v domácnosti a péčí o děti téměř dvakrát více času oproti zaměstnaným mužům. Konkrétně vaření, praní a žehlení ženy vykonávají v 80 případech ze sta. I přesto, že v Česku v naprosté většině funguje dvoupříjmový model, je muž stále vnímán jako živitel rodiny a žena jako pečovatelka, jejíž příjem je považován spíše za doplňkový. Situace většinou dopadá tak, že žena musí omezit své kariérní ambice a přijmout větší zodpovědnost za péči o děti nebo fungování domácnosti.

Feminizace chudoby

Jak je patrné, možnost úspěšně sladit práci a rodinu není dostupná všem. Vyvstává zde hned několik otázek. Kdo si může dovolit jít pracovat na zkrácený úvazek, dát dítě do soukromé školky či do jeslí nebo si najmout chůvu či pečovatelku? A naopak, kdo si může dovolit opustit dvoupříjmový model a mít péči o děti jako výhradní činnost? Kdo je schopen vyjednat v rámci stávajících genderových hierarchií rovnocenné zapojení partnera do péče o děti a domácnost? Jakou možnost sladit práci a rodinu mají matky samoživitelky, kterých je podle výzkumu Alternativy 50+ mezi osamělými rodiči 90 procent? Všechny tyto otázky se týkají i mužů, primárně však bývají spojené se ženami a nejvíce doléhají na chudé matky.

Výše zmíněné možnosti pro sladění práce a rodiny může úspěšně využít jen ten, kdo je dostatečně finančně zajištěný, ať už sám o sobě nebo v rámci partnerského vztahu, a kdo je zároveň schopen sladění práce a rodiny vyjednat, ať už v zaměstnání, v partnerském vztahu nebo v bezprostředním okolí. Pokud se žena rozhodne věnovat se primárně péči o děti a o domácnost, je za ni ve výsledku penalizována – čerpá nejdelší, a tedy nejnižší rodičovskou dovolenou, do práce se vrací s obtížemi po dlouhé době a možná na částečný úvazek, protože na ni čeká ještě práce v domácnosti, a její příjmy jsou v porovnání s jejím partnerem znatelně nižší, což pocítí ve stáří, kdy její důchod bude v průměru o 20 procent nižší. To jistě nejsou pozitivní vyhlídky. Spousta žen se dostává do jakéhosi začarovaného kruhu chudoby, který začíná obvykle prvním dítětem a nekončí ani v důchodu. Tuto situaci, která je neoddělitelně spojena s genderovým nastavením našich životů, můžeme charakterizovat termínem feminizace chudoby.

Autorka je socioložka působící v Národním kontaktním centru – gender a věda.