Svět je pomalu zu grunt, v dohledné době prý bude vlastnit veškeré jeho bohatství procento nejbohatších obyvatel, což plyne z logiky věci, protože kdo jiný by měl veškeré bohatství vlastnit než bohatí, kteří si ho dokázali přivlastnit tvrdou prací, a než ti nejbohatší, kteří si ho přivlastnili tou nejtvrdší. V hrubém a jistě vulgárním přepočtu má tak oproti nám méně majetným jejich pracovní den asi sedmnáct milionů hodin, to je pěkné, zkuste si takhle makat a až pak držkujte o sociální spravedlnosti.
Možná to nevidím přesně, ale mezi, řekněme, ostatními a nejbohatšími nezeje propast, nýbrž stojí postava manažera, ideologa celé této perverzní prasárny. Je to vlastně klaun postižený schopností vidět pouze efektivitu a zisk. „Přicházím šetřit a zároveň se napakovat,“ říká manažer a my vidíme, že je to i komik. „Přicházím vše zefektivnit, tím pádem to tady rušíme,“ říká jindy a my vidíme, že je to také nebezpečný psychopat.
Je proto načase si manažerské téma odlehčit, a kde jinde než u nás ve slovanském okruhu, kde běží vše západní v karikaturním režimu, a tak dochází k vtipným trapnostem. Třeba když si trumpetové s ekonomkou či peďákem hrají na manažery ve státním. Zvlášť vtipné je to na hřbitovech. Začnou tím, že se spokojí s pětinou manažerského platu, je krize a činit zlo je poslání. Ve špatném obleku nebo veksláckém ohozu se, poněvadž o tom četli, vrhnou na změny ve vedení. Narazí dost tvrdě, protože to je tvrdě ovládáno magistrátními úředníky, kteří jsou ovládáni úplatky kamenických mafií. I přesto navrhnou strukturální změny, ovšem výsledky auditů provedených firmou primátorovy manželky o žádné takové potřebě nevypovídají. Manažerská trumpeta ostrouhá, hned však hledá pro svůj talent jiné působiště.
A vtom je uvidí! Plouží se po hřbitovech se svými nástroji jako stíny, lidé v předdůchodovém věku, invalidní důchodci, příznivci heavy metalu, s platy mírně nad existenčním minimem, nevzdělaní nebo vzdělaní, ale rezignovaní, plouží se po své jednotvárné fyzické práci, jako by se jich výzvy naší dynamické doby ani netýkaly. Funerální manažer analyzuje situaci a odhalí naprosto skandální stav: ti lidé pracují i několik let na jednom místě, mnozí i kousek od svého bydliště, někteří, hlavně hrobníci, se považují za hrobníky a svoji hnusnou práci považují za profesi, na nižších vedoucích postech sedí dokonce pár úchylkářů, kteří mají k pohřebnictví a zaměstnancům něco jako vztah, a ke všemu i znalosti z oboru!
Co je však absolutně nepřípustné, že si tu někteří ke svým devíti a půl čistého přivydělávají drobnými službami, které nebyl ekonom podniku schopen vymyslet, nabídnout a zpoplatnit. To je protizákonné! Tady čistka dekadentních reliktů socialismu začne! Do nižšího vedení dosadí ignorantské denuncianty, kámoše z ekonomky (střední) a začne fízlování. Všechny přistižené nelze vyhodit (kulhá poptávka), musejí však prozradit, v čem jejich kriminální činnost spočívá (většinou v ometení hrobu), ta je pak pojmenována (ometení hrobu), zkalkulována a nabízena jako služba s fotografiemi před a po. Bobřík kapitalismu je uloven.
A i když psali, že je korupce volnému trhu cizí, byznys je hlavně kreace, a tak si úspěchem posílený trumpeta cestou s dalšími návrhy restrikcí dělnických profesí k řediteli organizace, který si pohřební obor spletl s vlastivědněhistorickým kroužkem (a pro tuto neškodnost svoji funkci vykonává), zaskočí i k trochu jinému šéfovi, tomu nabídne nastavení podmínek pro soukromý kamenický sektor tak, aby to zlikvidovalo malé firmy konkurující té jeho nižšími cenami a vyšší kvalitou. Za procenta. On to tady na slovanském hřbitově zas tak volný trh není.