smrt

„Jsme nekrofilní,“ konstatuje Johana Kotišová v textu, v němž se zamýšlí nad tím, proč jsme dnes tolik fascinováni apokalypsou a zánikem. Obrazy smrti, které nám média servírují přímo do pohodlí obýváků, nahrazují mytická vyprávění, jež jsou s naší civilizací spjata od jejího zrodu. Denisa Kera se v eseji Smrt v novém umění zabývá problematikou digitálních ostatků a modely, jež se snaží vypořádat se smrtí ve virtuálním prostoru. Ale abychom nezůstali jen u smrti zprostředkované, vydáme se také pěkně postaru přímo pod zem: do zatuchlých hrobek a rakví, z nichž vychází čpavkový smrad rozkládajících se nebožtíků. O svých bohatých celoživotních zkušenostech se smrtí a hřbitovy s námi hovořil člověk z nejpovolanějších – vykradač hrobů a sběratel zubních protéz Ondrej Jajcaj. S tématem čísla úzce souvisí i blok věnovaný novému románu Michela Houellebecqa Soumission. Autor v něm popisuje kolaps západní společnosti, plynoucí z krize hodnot a náboženství. Tuto apokalyptickou obrodu, kterou v knize reprezentuje vítězství muslimského kandidáta v prezidentských volbách ve Francii, vyhlížíme mimo jiné proto, že v době vypjatého individualismu zůstáváme zoufale sami. Kvůli všemu cynickému výsměchu nám chybí pocit sounáležitosti, přilnutí k celku a ideologii. Takže pojďte s námi, obrňme se ideologií a vyražme vstříc smrti!