Hodní zločinci a zlí poldové

Fenomén spin­off má v seriálovém prostředí tu nejhorší pověst. Jde o seriál odvozený z nějakého jiného seriálu, nejčastěji tak, že některá z oblíbených postav původního cyklu dostane svůj vlastní pořad. Existují samozřejmě světlé výjimky, jako Xena (1995–2001, spin­off mnohem méně známého seriálu Herkules, Hercules, 1995–1999) nebo Torchwood (2006–2011, vycházející ze seriálu Pán času, Doctor Who, od roku 2005), ale většinou se jedná o pokusy rychle se přiživit na úspěchu původní série. Obvykle jsou to pokusy ne­úspěšné a krátkodeché, jako například Joey (2004–2006, podle seriálu Přátelé, Friends, 1994–2004) nebo ­M.A.S.H. – co bylo potom (AfterM.A.S.H., 1983–1984, navazující na M.A.S.H., 1972–1983). Když autor jednoho z nejuznávanějších seriá­lů poslední doby Perníkový táta (Breaking Bad, 2008–2013) ­Vince Gilligan ohlásil, že se chystá vytvořit ­spin­off tohoto cyklu, navíc s komickou figurou právníka Saula Goodmana coby hlavní postavou, vyvolalo to velmi rozpačité reakce. ­Seriál Volejte Saulovi, jehož první sezónu právě odvysílala stanice AMC, nicméně ukazuje, že formát spin­offu může mít řadu předností. K původnímu cyklu se totiž Gilliganova nová série nechová jako parazit – spíše připomíná větev vyrůstající z hlavního kmenu.

Sklouznutí po šikmé ploše

Volejte Saulovi může dost dobře obstát jako samostatný seriál, k jehož sledování není potřeba Perníkového tátu vůbec znát. Vypůjčuje si sice několik postav, ale k pochopení děje nejsou žádné informace z původního cyklu nutné. Na srovnávání kvalit obou seriálů je ještě nepochybně příliš brzy. První sezóna Saula evidentně testovala, zda tento formát vůbec diváky zaujme, a sám Gilligan nedávno prohlásil, že ještě nemá vůbec rozmyšleno, jak bude děj pokračovat a jestli se bude zčásti odvíjet paralelně s dějem Perníkového táty (první sezóna se odehrává šest let před ním), případně i v době po skončení Saulovy spolupráce s Walterem Whitem.

Oba seriály spojuje velmi sebejisté a nápadité nakládání s dějem i stylem. Řada scén Saula i Táty začíná detailem na nějaký výmluvný objekt, záběry jsou občas snímané z extrémních úhlů nebo přes různé objekty. Žádné z těchto rozhodnutí přitom není samoúčelné – pro všechna lze najít dobré zdůvodnění, ať už v samotném ději nebo v dynamice celé scény. Pro oba cykly je také symptomatické ostré střídání žánrů. Perníkový táta se od tragikomické první epizody o smutném umírajícím muži postupně mění do podoby kriminálního vyprávění, ve kterém se navíc střídá komická, nadsazeně žánrová a realistická poloha, což je zdrojem napětí a překvapení v řadě scén. Stejně tak Volejte Saulovi si projde rovinou konverzační komedie, absurdní gangsterky, rodinného dramatu i právnického thrilleru.

Saul také zachovává princip svébytných prologů – úvodní scéna každé epizody se často odehrává v jiné časové rovině než zbytek děje a vytváří určitá očekávání nebo významové spoje s hlavním tokem vyprávění. Volejte Saulovi dokonce začíná černobílou pasáží, kterou ani po zhlédnutí celé první sezóny nedokážeme zasadit do dějové posloupnosti obou seriálů. Zároveň je to scéna, která velmi silně nastaví naše očekávání, a je přitom úplně jedno, jestli samotní tvůrci mají nebo nemají jasno v tom, kam se bude vyprávění dál vyvíjet. Prolog navíc dává Saulův osud do blízké souvislosti s příběhem Waltera Whitea z Perníkového táty, který se na konci poslední, páté sezóny také musí ukrývat. Je zjevné, že i v případě Saula, který v první sezóně vystupuje ještě především pod svým občanským jménem James McGill, půjde o příběh na téma „breaking bad“, neboli sklouznutí po šikmé ploše.

Mezi právem a bezprávím

Volejte Saulovi tak divákovi, který zná Perníkového tátu, nabízí to nejlepší, co si lze v souvislosti s pojmem spin­off představit: paralelní pohled na univerzum, příběh, a dokonce i ústřední téma původního seriálu. Že se tu kromě hlavního hrdiny objevují i Tuco a Mike, jsme mohli očekávat, protože jak jinak by nás mohl seriál utvrdit v tom, že město Albuquerque v Novém Mexiku je tentýž prostor, v němž se odehrává Perníkový táta? Jsou to zkrátka další záchytné body, umožňující dialog mezi seriály. Ostatně i Mikeův příběh z první sezóny je další obměnou principu „brea­king bad“. Kvůli tomu také nedává příliš smysl porovnávání kvality obou děl – je to jako ptát se, jestli je větev lepší než hlavní kmen. Volejte Saulovi sice obstojí i jako samostatný seriál, ale nejvíce podnětů nabízí coby variace a komentář Perníkového táty.

Na nejobecnější rovině je oběma seriálům společné právě zmiňované téma šikmé plochy. Gilligan o Perníkovém tátovi prohlásil, že úplně na začátku jeho vymýšlení stála představa, že se protagonista postupně změní v antagonistu. U Saula to zřejmě takhle důsledně platit nebude, ale oba hrdinové mají každopádně společné to, že začínají jako spořádaní občané a stávají se z nich schopní a protřelí kriminálníci. Právě hranice mezi světem zákona a světem zločinu je v obou cyklech stále znovu v mnoha obměnách ohledávána, zpochybňována a posouvána. Osudy Saula Goodmana a Waltera Whitea především narušují představu, že zločinci jsou zlí lidé, kteří chtějí činit zlo. Velmi zjednodušeně, ale svým způsobem výstižně shrnuje sestup na šikmou plochu Mike v deváté epizodě Saula: „Neřekl jsem, že jsi křivák, ale že jsi zločinec. Znám dobré zločince a zlé policajty. Vzal jsi něco, co ti nepatřilo, a prodal jsi to kvůli zisku. Takže jsi zločinec. Dobrý, nebo zlý? To je na tobě.“

Hrana mezi právem a zločinem je určována dodržováním nebo porušováním pravidel. Spočívá v tom, zda chceme, případně zda můžeme poslušně hrát stejné hry, které hrají ostatní. Důvody k rozhodnutí nehrát podle pravidel přitom vůbec nemusejí mít nic společného se zřetelně zlými úmysly. V obou seriá­lech to skvěle ukazují ty momenty děje, které mají co dělat s pracovním a rodinným životem hrdinů. Saul i Walt mají totiž velké problémy vést v rámci práva a uznávaných společenských norem důstojný život. Perníkový táta nám spolu s hrdinou napříč svými dvaašedesáti epizodami demonstroval různá pro a proti pojící se s rozhodnutím tuto hranu překročit. Volejte Saulovi, jakkoli má zatím šestinový rozsah a není dokončené, právě na tuto hranu pokládá prst možná ještě silněji než Perníkový táta, protože jeho hrdina pracuje jako právník.

Walter White se naproti tomu zabýval chemií, což je, podle jeho vlastních slov, „věda o změně“. S ní souvisí zejména druhá část Mikeova výroku o hodných zločincích a zlých policajtech. Waltův příběh totiž jako by velmi pečlivě ukazoval, že lidé se mění současně s podmínkami, v nichž existují. Nejde přitom o změnu typu jednoduchých mechanistických fyzikálních procesů, vysvětlovaných na principu kauzality, ale spíš o přerod připomínající chemickou reakci, při níž složitá změť na první pohled nepatrných vlivů velmi pomalu a nezřetelně nahrazuje původní znaky nějaké sloučeniny jinými charakteristikami. Takovou změnou prošel hrdina Perníkového táty a projde jí podle všeho i protagonista Volejte Saulovi. Ostatně už dvojí identita Waltera Whitea / Heisenberga má svou paralelu ve schizofrenní osobnosti Jamese McGilla / Saula Goodmana. Jamesův boj s právnickou firmou HHM a komplikovaný vztah s bratrem jsou základními procesy jeho přerodu v Saula. Na rozdíl od Walta se ale tento posun přímo odehrává v právnické profesi, jejímž pracovním materiálem je zákon. Jamesovo „breaking bad“ se tak zřejmě bude více týkat hranice mezi právem a zločinem než té, jež vede mezi dobrem a zlem.