OFK

Před dvěma lety jsme vylezli na kopec na kraji aténského předměstí, který je propojen železničním mostem s identickým protilehlým kopcem. Viděli jsme ten most několikrát v minulosti. Mnohokrát jsme desítky metrů pod ním projížděli autobusem po dálnici vedoucí mezi dvěma kopci. Na most jsme se dostali po široké cestě a pak, když jsme vystoupali krátkou, ale strmou stezkou, pokrytou červenou hlínou a ostrými kameny, jsme konečně překonali poničené zbytky rezavého drátěného plotu, který měl kolemjdoucím bránit vstoupit. Napravo město vypadalo jako bílá masa, skládající se z tisíců na sebe nalepených teček. Nalevo se nám otevřel výhled na přístav, stříbrné moře, pobřeží a nedaleký ostrov. Loděnice, továrny a malé osady byly roztroušené po údolí, protější kopec korunovaly vysílače. Cypřiše a borovice pod námi vytvářely sytou vrstvu zeleně.

Na kopec a most jsme se rozhodli vylézt poté, co jsme se dozvěděli o incidentu při první, slavnostní jízdě po této železnici. Události se nedostalo pozornosti tisku, objevila se pouze na místním blogu. Strojvůdce nahlásil náraz v tunelu. Podle popisu narazila lokomotiva, táhnoucí třicet osm vagónů, do umělé zábrany, sestávající z velkých dřevěných cívek na kabely, zářivek a kusů kovu. Vše bylo poté rozmetáno po celém tunelu. Cívky musely být do tunelu dovlečeny po strmé stezce a skrz plot. Nedošlo k žádným závažným poškozením, takže lokomotiva a všech třicet osm vagónů s nákladem mohlo pokračovat v jízdě. Jenomže tato podivná sabotáž se opakovala i na zpáteční cestě. Pravděpodobně stejní lidé postavili bariéru znovu, víceméně na stejném místě. A jako předtím ani teď nenastaly žádné závažné problémy. Podle strojvedoucího vlak pouze nabral zpoždění kvůli odstraňování zátarasu.

Most byl postaven před několika lety jako součást většího infrastrukturního projektu – komerční dráhy pro zahraniční účely. Železnice se měla rozšířit na celostátní síť s cílem propojit průmyslové oblasti kolem Atén s přístavem Pireus. Pokud víme, nikdo se k sabotáži nepřihlásil.

Když jsme most navštívili poprvé, mysleli jsme si, že najdeme nějaké stopy po oné dvojité srážce. Nenašli jsme nic. Vylezli jsme na kopec ještě jednou o několik měsíců později. Zdálo se, že se nic nezměnilo. Viděli jsme úplně totéž. Přístav a loděnice. Továrny a vesnice. Vysílače, cypřiše, borovice. Tentokrát jsme se rozhodli přejít most a sejít na dálnici z druhého kopce. Ocelové kolejnice pořád působily poměrně zachovale. Šedozelený kámen mezi pražci vypadal čerstvě.

Jenomže tentokrát povrch obou bočních stran mostu pokrýval černý nátěr. Celý obraz byl tak abstraktní a podivný, že bylo těžké určit, zda se jedná o lidský záměr, nebo o zvláštní reakci materiálu. Chaotická podivnost, která by se možná dala přirovnat k nástěnné malbě, připomínala zbytky organicky prokomponovaných pohybů. Něco jako stopy procesů a konfliktů. Tyhle nečitelné nápisy jako by vyrašily z krajiny podobně záhadným způsobem jako okolní kopce, stromy i působivá infrastruktura. Pořídili jsme pár snímků této tmavé plochy, aniž bychom se na původu rozsáhlé malby shodli. Ale v místě, kde od kraje mostu vede stezka do kopce, na který jsme se nakonec dostali na zpáteční cestě, jsme spatřili sprejem nastříkaný nápis, složený ze tří písmen: OFK.

Konečně jsme začali sestupovat z kopce. V teplém a jasném odpoledni soupeřil šelest stromů se zmatečným hukotem dálnice. Vozidla převážela těla do města a na předměstí, do loděnic a továren, stejně jako různé druhy zboží – domácí i dovezené, ukradené i recyklované. Uprostřed naší cesty dolů jsme uslyšeli rámus. Znělo to jako obrovské balvany valící se z kopce, nebo jako když vítr vyvrací stromy ze země. Průhledem mezi cypřiši jsme uviděli jedoucí lokomotivu. Po několika sekundách zmizela v kamenitém kopci a už jsme ji nespatřili.

V loňském roce jsme vystavili jednu z fotografií, jež jsme ten den na mostě udělali. V popisku jsme uvedli, kde jsme snímek pořídili. O měsíc později jsme obdrželi e­-mail z podivného účtu, který obsahoval jedinou větu: „Proč jste na ten most lezli?” Byl podepsán slovy „Ofrah Fergal Kasei”.

K odpovědi na tuto otázku se pořád snažíme dopracovat.