Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států nezaskočilo jen světovou veřejnost, ale i významnou část americké veřejnosti. Studenti se hned následující den postavili do čela spontánních protestů, které sice nelze označovat za masové, ale přesto nemají v moderní historii země obdoby.
Ve středu 9. listopadu se Spojené státy probudily nejen do nového rána, ale možná i do nového věku. Vítězství Donalda Trumpa pochopitelně v řadě míst USA oslavovali, ale tradiční liberální bašty jako New York nebo velkoměsta na Západním pobřeží byly v prvních hodinách v naprostém šoku. V devět hodin ráno lidé na lince číslo 3 z Harlemu na jih Manhattanu zachmuřeně a mlčky zírali před sebe. Někteří si dokonce stírali slzy. Ještě silněji byly podobné emoce cítit na univerzitách. Studenti na Cooper Union se objímali, plakali a na přednáškách nebyli schopni se soustředit. Na mé hodině moderních dějin požadovali, abychom se místo nástupu fašismu a nacismu v meziválečné Evropě věnovali Trumpovu vítězství. Zaujala je především možnost hledání podobností mezi historií a současností. Analýza rozdílů jim už tolik nešla.
Vzdor, strach a terapie
I když prvními reakcemi na nečekaný výsledek voleb byly hlavně ohromení a lítost, záhy poté, co Clintonová přiznala svou porážku, se objevily také projevy vzdoru. Zpočátku byly zjevně bezradné. Například ještě ve středu v New Yorku skupinky studentů z blízké New School a New York Univerzity pochodovaly mezi Union Square a Washington Square. Obdobné, většinou pokojné protestní akce se v prvních dnech po volbách uskutečnily také ve Washingtonu, Los Angeles, Minneapolisu, Miami, Baltimoru, Kansas City, Filadelfii, Dallasu či Salt Lake City. K projevům násilí došlo v Portlandu, Oaklandu a Indianapolisu. Pouliční demonstrace proti zvolenému prezidentskému kandidátovi přitom historie Spojených států téměř nepamatuje. Amerika něco podobného zažila naposledy snad v roce 1860, když Abraham Lincoln získal jen 40 procent hlasů a byl odmítán v řadě jižanských států.
K největším protestním akcím patřily pochody v New Yorku a San Francisku v sobotu 12. listopadu. K pochodu po newyorské Páté Avenue z Union Square až k Trump Tower poblíž Central Parku se podle organizátorů přidalo přes deset tisíc lidí. Proud demonstrantů zabírající širokou ulici byl skutečně impozantní, ale určit přesný počet účastníků bylo velmi obtížné – nejen pro rychlé tempo pochodu, ale i proto, že se na této třídě obvykle vyskytuje velké množství lidí. Atmosféru pochodu určovala nejčastěji skandovaná hesla jako „My jsme hlas voličů“, odkazující na skutečnost, že Trump sice získal většinu volitelů, ale nikoliv většinu hlasů voličů, nebo „Není to můj prezident“ a také celá řada sloganů kritizujících Trumpovy rasistické a sexistické postoje a odsuzujících vyvolávání nenávisti ve společnosti. Objevila se také hesla zastávající se sexuálních menšin či migrantů. Konkrétních politických požadavků však účastníci mnoho neformulovali. Někteří volali prostě po Trumpově odstoupení, jiní požadovali reformu volebního systému, který by dal hlasům lidí z velkoměst stejnou váhu jako těm z odlehlejších částí země. Spíše než vyjádření konkrétních požadavků ale pochod posloužil psychoterapeutickým účelům. Velký počet protestujících vyvolával dojem solidarity. Obavy se ale zjevně nedařilo zaplašit. „Teď to vypadá dobře, ale Trump se ujme moci až za pár měsíců. Vydrží lidé protestovat, až se něco opravdu začne dít?“ svěřila se se svým strachem jedna z demonstrujících, která pracuje v newyorském finančním sektoru.
Za ženy a migranty
Přípravy na dlouhodobější odpor se rozjíždějí současně s improvizovanými veřejnými akcemi. Mají různorodou podobu a také různé institucionální zázemí. Dlouhodobě působící iniciativy jako třeba Black Lives Matter využívají již probíhajících protestů k rozšíření svých řad a chystají větší akce. Organizace ANSWER (Akce na zastavení války a za ukončení rasismu) připravuje velký protest na den Trumpovy inaugurace a podobné plány má i skupina RoaRR 4 Hillary, bojující za práva žen a fandící Hillary Clintonové. Tato iniciativa prý na 21. ledna plánuje „Million Women March“.
Nejde však jen o protesty, ale obecně o reakce na obavu z přitvrzení politiky proti migrantům. Americký svaz pro občanské svobody (ACLU) zahájil novou kampaň za právní i jinou podporu migrantů. Profesoři na řadě univerzit začali organizovat kampaň na ochranu zahraničních studentů, kteří by mohli mít problém s legalitou svého pobytu. Velká města, která už dnes chrání některé migranty před federálními úřady, slibují, že budou v této politice pokračovat. Newyorský starosta Bill de Blasio dokonce na tiskové konferenci prohlásil, že není ochoten obětovat půl milionu lidí v metropoli a raději smaže všechny záznamy, které o nich místní úřady mají. Jednotlivci z celých Spojených států také začali přes sociální sítě organizovat nabídku volných pokojů – bezpečných útočišť pro migranty bez dokumentů. Je ovšem otázkou, jak bezpečná by tato útočiště byla v případě změny politiky, vzhledem k tomu, že sociální sítě jsou bezpečnostními složkami v USA běžně monitorovány.
Sázka na zklamání
Na sociálních sítích a internetu vůbec probíhá celá řada iniciativ, které nabízejí rady a pomoc těm, jež by mohly ohrozit pravděpodobné změny politik na federální úrovni. Kromě pomoci pro migranty bez pracovních povolení jde například o poradenství pro ženy, které se obávají legislativních změn v oblasti potratů či antikoncepce (doporučuje se jim, aby se urychleně objednaly k zavedení nitroděložního tělíska). Další iniciativy upozorňují na potřebu kampaní za životní prostředí či akademické svobody na veřejných univerzitách a podobně.
Míra pociťovaného ohrožení je značná – týká se podstatné části výdobytků lidskoprávních, ekologických, feministických, LGBT a dalších občanských iniciativ posledního půlstoletí. Obecná nejistota přitom vede k potřebě vytvářet širší koalice a hledat kreativní způsoby odporu. Úspěch různých občanských hnutí bude záviset i na tom, zda tábor, který má momentálně na své straně vítěz prezidentských voleb, zůstane jednotný. Řada protestujících totiž sází na zklamání a vystřízlivění těch nespokojených, kteří Trumpovi pomohli k vítězství. Nedá se ovšem očekávat, že k tomu dojde v nejbližší době.
Autor je antropolog a hostující výzkumník na New York Univerzity.