eskA2látor 1

Potkal jsem zas jednou člověka, který ostentativně pohrdá bolševiky, lůzou, lumpenproletariátem a jiným. A bydlí v lese pod stanem. Protože svoboda je poznaná nutnost, což je při tom všem jeho oblíbená mravní maxima. Je to případ klímovsky ojedinělé existenciální revoluce, nebo přímo nastává dlouho očekávané vítězství ducha nad hmotou? Podobně žijících bezdomovců znám několik. Tenhle je však jediný, který je o své morální výši přesvědčen tak pevně, že o ní má potřebu ubezpečovat i náhodné známé a přísedící. A není v tom neúspěšný; najdou se i tací, kdo lesního muže pro pýchu a namyšlenost nemají rádi. Jak může být takový člověk inteligentní, když nemá ani střechu nad hlavou, řeknou si. Osobně pokládám za nespravedlivé a maloměšťácké zpochybňovat integritu výjimečného jedince poukazy na vnější hmotné poměry. Třeba jen nechce nic od státu, to je u svobodomyslných lidí logické. A má štěstí, že stát nechce nic od něj. Pro úplnost a nejnáročnější čtenáře dodávám, že vedle lumpenproletariátu jsou prý nejhorší židobolševici, jmenovitě Marx, Engels, potom Lenin a Hašek (ten byl navíc alkoholik a bigamista, fuj) a hlavně Havel, kterého nikdo nikdy neznal, dokud ho židi a komunisti nezvolili prezidentem. Ale to je detail, který s existenciální revolucí nesouvisí.