ASMR

Fenomén ASMR se rozvíjí na YouTube, případně na podobných serverech určených ke streamovaní videí na síti. Živé seance se zatím nevžily, samotné zvukové nahrávky by byly ochuzené o vizuální vjem – progresivní hudebnice Holly Herndon sice vtělila ASMR do jednoho tracku na svém posledním albu Platform (2015; viz A2 č. 18/2015), byl to však především odkaz na svět videí. O co jde? Popsat lze ASMR snadno, stanovit jeho funkci už tak snadné není. Zkratka ASMR zastupuje pojem „autonomní smyslově­meridiánová reakce“. Označuje se jím efekt mravenčení, husí kůže, mrazení či horkých vln, které se rozlévají z hlavy do celého těla při určitých zvucích – často velmi tichých. Nejde tedy o hudbu, ale o hru se zvukem. Aktéři videí sugestivně šeptají, nahrávají doteky kůže, ťukání nehtů o mobil, přesypávání kávy či rýže nebo listování knihou. To všechno ve vysoké kvalitě, často s prostorovým zvukem.

Vlasy, sirky, léky

Před rokem 2010, kdy byl termín ASMR ustaven, se zvukovému dráždění říkalo různě: pocit beze jména, masáž mozku, lechtání v páteři, ušní orgasmus a v angličtině také braingasm (což je poněkud zavádějící, protože nejde o erotické vzrušení). Jako základní účel ASMR videí se uvádí relaxace, uvolnění od stresu, odbourání nespavosti. V americkém průzkumu ovšem nemalá část respondentů uvedla, že jim sledování nijak prakticky nepomáhá, spíše jen působí libost. Zároveň nám ASMR videa otevírají svět nezvykle tichých zvuků – jako by tu vznikal sound art svého druhu. A jsou i takoví, kteří leckdy absurdně působící ztišenou akci sledují jako poetické gesto beze smyslu, zato s přídechem magického jednání. Každopádně tyto audiovizuální stimuly na lidské vnímání opravdu fungují, ačkoli se přesně neví proč (efekt husí kůže vyvolané určitým zvukem nezakusí jen asi dvě procenta lidí).

Tvůrci ASMR videí hledají pro „tichou vlnu“ různé stimuly a spouštěče. Charakter videí přitom vypovídá o jejich autorech a o tom, jaký typ zvukové a situační slasti pokládají za relevantní. Je třeba zmínit, že spolu s konejšivou atmosférou a pocity libosti vyvolávanými převážně ženskými protagonistkami rychle nastoupila komercializace ASMR – to ale platí především pro videa v angličtině, která mnohdy mají miliony zhlédnutí.

Ženy ve videích zkoušejí evokovat nejrůznější stavy: dotýkají se kamenů a šišek, mačkají suché listí, vaří, stříhají vlasy a holí žiletkou vousy, zapalují sirky, vylupují léky z fólie, otrhávají větvičku šalvěje, čistí vatičkou uši, stylizují se do ošetřující sestry. Nutnost generovat nová videa vede někdy k až křečovitému hledání zajímavého „děje“, který by zároveň produkoval libé zvuky. S trochou sarkasmu to lze přirovnat ke snaze producentů porna spojit sexuální obsah s nějakou zápletkou. Často jsou však působivější činnosti, které na tradiční vyprávění rezignují: třeba když ­JellybeanASMR téměř fetišisticky zkoumá stereofonní mikrofon, jemně na něj dýchá a rty a zuby vytváří zvuky na hraně slyšitelnosti – čímž se mimoděk podobá japonské improvizátorce Ami Yoshidě, která také vydává zvuky bez zapnutých hlasivek, ovšem jako součást umělecké performance.

Životní experiment

Jedna z nejaktivnějších českých autorek začala svá ASMR videa uveřejňovat vloni pod značkou ASMR CZ. Ve videích byly zprvu vidět jen její ruce, později však začala s publikem komunikovat i přímo „z očí do kamery“ a odtajnila své jméno. Studentka psychologie Denisa Vondrušková, s níž od té doby udělala interview řada médií, se tak stala jednou z mála českých tváří ASMR.

Vondrušková zaujme svou napůl dětskou autenticitou, díky níž je „ASMR po česku“ sice někdy klopýtavé, ale zato nekomerční a někdy i originální. Na ni samotnou prý působí především staré dobré šeptání a žvýkání žvýkačky. „Nevím proč, ale přesně s tímhle mám zkušenost z dětství. Vždycky mě oba zvuky uklidňovaly. V několika videích jsem také zmínila, že mám ráda zvuky při čištění, umývání. Původ slasti vyvolané těmito zvuky je mi ještě větší záhadou.“ Když v jednom z prvních videí Vondrušková kartáčem „češe“ podkolenky, je v tom nelíčené zaujetí bezúčelným drobným zvukem, který snad něco evokuje nebo je bránou kamsi dál – podobným „akustickým ustrnutím“ charakterizuje Krzysztof Kieslowski hrdinky svého romanticko­spirituálního filmu Dvojí život Veroniky (1991). V dalších videích dojde na hlazení mikrofonu štětcem, muchlání, oťukávání parfémových flakónů, ale třeba také na cestování po stránce otevřeného atlasu. Originální a silně osobní je probírání se „krabičkou s poklady z dětství“.

Není to umění, není to terapie – nejspíše by se to dalo označit jako životní experiment. Přes různé řeči o antistresové relaxaci jsou ASMR videa především otevřenými dveřmi k situacím, které jsme dosud nezažili.

Autor je publicista.