Jak si vede Emmanuel Macron v nové funkci? Budoucnost nově jmenované francouzské vlády bude záviset hlavně na výsledcích červnových parlamentních voleb. Zatím to vypadá, že prezidentovo hnutí Republika v pohybu má šanci uspět.
Od oficiálního jmenování nového prezidenta francouzské Páté republiky uběhl necelý měsíc. Za tu dobu složil Emmanuel Macron vládu, jmenoval její členy a se svým hnutím Republika v pohybu (La République en marche) se chystá na nadcházející sněmovní volby. Médii zatím proběhla úsměvná scénka ze setkání s jeho americkým protějškem, při němž Macron záměrně třásl Trumpovi rukou déle, než prezidentovi USA bylo příjemné. Jak ale vypadá nová francouzská vláda? Lze očekávat, že bude pokračovat v podobném složení, anebo zvítězí jiná politická síla, a ve Francii tak nastane období kohabitace?
Ani levice, ani pravice
V neděli 14. května proběhla (v porovnání se Spojenými státy poměrně skromná) inaugurace nového francouzského prezidenta, při níž François Hollande opustil za potlesku zaměstnanců Elysejský palác, kde jej nahradil Macron. Ten se následně vydal v otevřeném historickém voze vzhůru Elysejskými poli, aby pozdravil své příznivce. Jeho tweet „Dnes večer se vrhnu do práce“ obletěl svět a hned následující den se očekávalo jméno budoucího premiéra. Macron si ale dával poměrně načas a až v odpoledních hodinách oznámil, že jmenuje Eduarda Philippa, starostu severofrancouzského přístavního města Le Havre, zvoleného za republikány. Za další dva dny, tak jak to ve Francii bývá, představil zbytek vlády, poté, co si všechny nominované prověřil z hlediska daňových přiznání, kumulace funkcí a majetkových poměrů. Jde o jedno z opatření, jimiž chce Macron vrátit do politiky morálku a zajistit, aby se obměňovalo složení Národního shromáždění. V praxi to znamená, že za něj například mohou kandidovat jen lidé, kteří v předchozích letech nebyli již třikrát poslanci. Na to doplatil bývalý premiér Manuel Valls, který pro francouzské rádio RTL bezprostředně po Macronově zvolení řekl, že za něj bude kandidovat, zapomněl se ovšem druhé strany zeptat a zjistilo se, že nesplňuje daná kritéria.
Vše teď závisí na výsledcích blížících se parlamentních voleb, v nichž Francouzi volí 577 členů Národního shromáždění a jejichž první kolo proběhne 11. června a druhé hned následující týden. Volí se opět většinově, tudíž stěžejní pro vyjednávání případných koalic bude týden mezi oběma koly. Volby buď potvrdí Macronovu většinu, a v květnu jmenovaná vláda tak bude moci pokračovat, nebo Republika v pohybu většinu nezíská a dojde ke jmenování nejen zcela nových ministrů, ale i předsedy vlády. Zdá se tudíž poněkud předčasné již nyní vynášet soudy o funkčnosti či nefunkčnosti současné vlády, když může být brzy nahrazena.
Ale i v případě, že dosavadní vláda zůstane, musíme počítat se změnami, protože nově vejde v platnost zákon proti kumulaci funkcí a celá řada ministrů a ministryň se bude muset rozhodnout, jestli dále ministrovat, nebo působit v lokální politice. Macron se při sestavování kabinetu držel svého předvolebního motta, že není politikem „levice ani pravice“, ale politikem „pracujícím pro Francii“, a v jeho vládě tak nalezneme republikány, socialisty, ekology i centristy a představitele občanské společnosti. Jistě stojí za povšimnutí, že ve vládě je stejný počet žen a mužů, ačkoli ženy zastávají méně důležité pozice a namísto ministryň jsou jen státními tajemnicemi. Zároveň se Macronovi podařilo získat zajímavé postavy, například stálici zeleného hnutí Nicolase Hulota nebo šéfku pařížského metra Elisabeth Borneovou a vrcholovou sportovkyni Lauru Flesselovou.
Dává se republika do pohybu?
Prozatímní Macronovy priority souvisejí především s tématem práce. Proběhla kupříkladu velká schůzka se zástupci odborů a zaměstnavatelů, při níž se debatovalo zejména o podobě zákoníku práce, jehož navrhovaná reforma se ovšem zatím zdá pro levici nepřijatelná, byť je jejím záměrem zajistit více pracovních možností mladým lidem, kteří jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaností. Mezi další priority patří evropské záležitosti – ne nadarmo přejmenoval Macron ministerstvo zahraničních věcí na „Ministerstvo pro Evropu a zahraniční věci“ a již několikrát se od svého zvolení potkal s německou kancléřkou. Posledním hostem v Elysejském paláci byl Vladimir Putin, jehož represivní postoj vůči novinářům a občanské společnosti Macron při společné tiskové konferenci zkritizoval.
Aktuální průzkumy hovoří ve prospěch Republiky v pohybu a přisuzují jí až kolem třiceti procent; na dalších místech by se měli s devatenácti procenty umístit republikáni, kterým na záda dýchá s osmnácti procenty Národní fronta, Mélenchonova Nepoddajná Francie se pohybuje na zhruba patnácti procentech a socialisté s šesti procenty očekávají velmi drsnou prohru a ztrátu desítek poslanců a poslankyň. Zároveň se zatím nedá příliš předvídat, jakým prezidentem Macron bude, i když se snaží do své politiky vnášet nové prvky, bojuje s korupcí a klientelismem a zdá se, že skutečně přemýšlí nad opatřeními, která by současné Francii pomohla. Ta lze jistě kritizovat „zleva“ i „zprava“, ale na hlubší analýzy si zřejmě budeme muset ještě chvíli počkat.
Autorka studuje politologii na FF UK.