Národní knihovna měla v poslední době ředitelů možná až moc. Jeden si chtěl vybudovat pomníček na Letné a byl pro výhru svého architektonického favorita ochotný lehce upravit podmínky soutěže, kterou sám vypsal. Jiný své knihovnické zkušenosti posbíral ve školní knihovně. Následující tři se proslavili zejména schopností být neviditelní. Ministr kultury Daniel Herman se to ale rozhodl změnit a místo provizorního ředitele Petra Kroupy jmenoval ředitele řádného, a sice Martina Kocandu. Ten je jako bývalý vězeňský kazatel odborníkem na teologii, vězeňství a snad také právo. Absence knihovnického vzdělání i zkušeností podle ministra nevadí, ostatně ve společnosti stále žije představa, že na vedení čehokoliv stačí být manažerem. A kněz, to je vlastně také trochu manažer. Podle Hermana to stačí i proto, že se nový ředitel Národní knihovny má soustředit na revitalizaci budovy Klementina. Otázka je, zda vitální Klementinum rovná se vitální Národní knihovna…