Nehněvej se příliš, už to tu bylo

Představa zeměkoule naštvané na lidské tvory je fantazií k popukání. Díky ní je však možné na výstavě Rozhněvaná planeta získat patřičný odstup od lidstva jako takového, od člověka z podstaty sobeckého a toužícího po nesmyslném majetku, kterého na sobě tato koule toleruje, jen aby se mohla bavit pozorováním výstřední reality show plné válek a nabubřelé prezentace síly. Výstava připravená Milanem Mikuláštíkem a Milanem Kreuzziegerem působí, jako by ji měla na svědomí sama personalizovaná Země.

Ucelenost a komplexnost

Globální válka a eskalace konfliktů je aktuál­ním tématem, na které si z množství českých galerií hned tak nějaká netroufne. Ani čeští umělci ostatně nepatří mezi přeborníky v závodu o pohotové reakce na světové dění. Pohled ze středoevropské perspektivy a z pohodlí domova, spolu s odlišnou zkušeností a nepřehledností situace, většinou zavádí umělecký aktivismus do hlubokých vod naivity.

Ze třinácti umělců se s požadavkem na ucelenost a komplexnost výpovědi nejlépe vypořádal Bjørn Melhus s filmem Svoboda a nezávislost z roku 2014. Umělecké snímky s dobře vykonstruovanou pointou, dobrými herci, kompaktním scénářem a pečlivým aranžmá se čím dál častěji objevují v galeriích a zabírají si místo na výsluní. O rok dříve než Julian Rosefeldt v Manifestu využil Melhus hranou postavu k sebevědomému přednesu již překonaných tezí. Mix vyprázdněných vět setříhaných z komerčních filmů interpretoval autor v kombinaci s názory filosofky Ayn Rand, a artikuloval tak sociálně necitlivá dogmata její filosofie objektivismu, který stále slouží jako obhajoba liberální politiky a ne­­omezené ekonomické svobody v USA.

Zapamatovatelné dílo pojednávající o podstatných a zároveň bezvýznamných ­střetech v rodinných vztazích představila Karíma Al­-Mukhtarová. Opepření vztahů a vazeb v čes­­­-ké domácnosti měl na svědomí autorčin otec iráckého původu. Vulgární komunikace se nicméně týká mnoha rodin – příbuzné si člověk nevybírá. Většina krutých osobních bojů se odehrává doma za zavřenými dveřmi.

Letité kousky

Podivná vizualita některých dalších vystavených děl na první pohled svádí k jejich označení za umění druhořadé kvality. Probíhající syrská válka za oknem luxusního bytu na fotomontážích od Marthy Röslerové, řečnický pultík pro excentricky se vyjadřujícího Donalda Trumpa od Juraje Dudáše nebo fotografie hravých modelů pašeráckých lodí od Jana Kadlece jako by reflektovaly nynější světovou situaci. Jejich vizuální neaktuálnost ovšem odpovídá době jejich vzniku – tedy před šestnácti, deseti a devíti lety. I když je dnes můžeme vztáhnout k aktuálním událostem, původně tato díla reagovala na zcela odlišnou situaci.

Letité kousky z kategorie ­aktivistického umění často stárnou stejně rychle jako denní tisk. Zde se však ukázala opomíjená skutečnost, že se v době informační přehlcenosti až příliš snadno dají překrýt jednotlivé válečné konflikty a imigrační vlny. Války v Jugoslávii, v Afghánistánu a Iráku – minimálně ve vzpomínkách mileniálů – převálcovalo arabské jaro, invaze Ruska na Krymu, následná válka v Donbasu, válka s Islámským státem a teroristické útoky v Evropě. Vlnu kosovských Albánců zaplavující italské břehy přebily další migrační vlny ze Sýrie, Iráku a severní Afriky. Výstava ukazuje, jak naléhavě na člověka dopadají aktuální konflikty, které zatlačí ostatní vzpomínky do minulosti.

Z dávné minulosti kurátoři pravděpodobně vytáhli také staré muzejní vitríny, ve kterých byly v rozevřených rukopisech a na detailních rytinách prezentovány historické principy a postupy válečných bitev. Šlo o pouhé naznačení možné práce se vzdálenějším kontextem, motivované zřejmě touhou po rozvětvenějším historickém výzkumu. Dostatečně nerozpracovaný koncept by se však lépe hodil do instituce oplývající finančními prostředky a historickými sbírkami, kde by se tento kurátorský záměr mohl více rozvinout. Vlastně celé téma Rozhněvané planety mohlo být zpracováno důkladněji – je zjevné, že neustále se opakující a trvající konflikty kolem nás i v nás si žádají víc.

Autorka je kulturní publicistka.