Nedávné protesty v Rusku vedly k úvahám o tom, zda jde o projev slabosti režimu. Moc pravděpodobné to ale není. Spíše jsou důkazem, že část mladých lidí je vážně nespokojená se situací v zemi a kremelská propaganda ji už neoslovuje.
Protestní shromáždění, která 26. března a pak 12. června proběhla z iniciativy opozičního politika Alexeje Navalného v řadě ruských měst, vyvolala velkou pozornost světových médií hlavně proto, že ruská policie při nich sáhla k masivnímu zatýkání účastníků. Tvrdší byly i tresty pro zadržené. Zatčení postihlo třeba i známého ruského básníka a hudebníka Kirila Medveděva, člena Ruského socialistického hnutí (který mimochodem bude v listopadu hostem Pražského festivalu spisovatelů). Tématem protestů byla korupce, které se Navalnyj, jenž v roce 2011 založil Fond pro boj s korupcí, dlouhodobě věnuje. Letos v březnu získal velký ohlas dokumentární film On vam ně Dimon (Tohle pro vás není žádný Míťa), pojednávající o fantastickém bohatství, které díky přízni oligarchů nahromadil ruský premiér Dmitrij Medveděv. Na konci května ruský soud nařídil, aby Navalnyj film z internetu stáhl, do té doby ho ale na YouTube vidělo přes 20 milionů lidí.
Nespokojení mladí?
Došlo k zajímavému paradoxu: úřady se účastníky demonstrací snažily zatýkáním zastrašit, současně ale nechtěly přiznat rozsah protestních akcí. Ruský provládní komentátor Vladimir Solovjov tak sice opovržlivě mluvil o „dvou procentech sraček“ (jak účastníky demonstrací, podle něj prý nejčastěji rozmazlené děti z rodin zbohatlíků, nazval 13. června v rádiu Věsti FM), ale to, že zatčených byly stovky a policisté pro ně v Moskvě a v Petrohradě neměli dost místa, svědčilo o poněkud širší podpoře.
Podle názoru některých novinářů a svědectví přímých účastníků se opět probudil duch solidarity z protestů na Bolotném náměstí v letech 2011 a 2012. Zatčení nutně potřebují pomoc jak materiální, tak právní, což vede k aktivizaci lidskoprávních organizací, jež mohou zadrženým zajistit pomoc právníků, ale i ke vzniku spontánních solidárních dobrovolnických sítí. Mnoho lidí se vzápětí po zatýkání 12. června spojilo, aby zadrženým poskytli teplé oblečení, balenou vodu, jídlo nebo knihy. Jak představitele oficiálních míst, tak samotné organizátory protestů překvapila hojná účast nejmladší generace. Mezi 866 zatčenými v Moskvě 12. června bylo 136 nezletilých.
Vede to k úvahám, zda snad není takzvaná Putinova generace, tedy dnešní ruská mládež, z nějakého důvodu náchylná ke vzpouře, jak píše na stránkách Open Democracy Russia historik Tom Junes. Průzkumy, například ty, které nedávno provedlo sociologické centrum Levada, to ale nepotvrzují. Zdá se, že nejmladší ruská generace je spíše apolitická. Pro mladé lidi je, jak s odkazem na průzkumy uvádí Junes, na prvním místě kariéra a spotřeba. Také míra obliby prezidenta Putina, která se v Rusku dlouhodobě pohybuje kolem 80 procent, je vysoká i u nejmladší generace. Existuje ale menšina pěti až sedmi procent mladých Rusů liberální a demokratické orientace, kteří se obávají, že za současných podmínek nemají vzhledem k nedostatku sociální mobility šanci naplnit své ambice. Mladí účastníci demonstrací patří právě k této skupině, ale jak Junes tvrdí, sotva reprezentují celou generaci.
Celkově ovšem mladí lidé nepodporují tolik jako starší ročníky izolacionistickou a protizápadní rétoriku Kremlu. Podle nedávného průzkumu moskevské Vysoké školy ekonomické by 70 procent studentů ruských vysokých škol rádo studovalo v zahraničí a 26 procent z nich by Rusko nejraději definitivně opustilo. Ze stejného průzkumu se dozvídáme, že nejoblíbenějšími zdroji informací pro tyto mladé lidi jsou sociální sítě, konkrétně Vkontaktě a Instagram, takže na ně nemá takový vliv televize, kde je nadvláda prokremelské propagandy nejvýraznější.
Sítě a propaganda
Právě obavy z toho, že nejmladší generaci je obtížné ovlivnit obvyklými prostředky, vedou k tomu, že se ruské úřady pouštějí do nečekaných iniciativ. Na začátku června třeba Vasilij Vlasov, nejmladší poslanec ruské státní Dumy, svolal do parlamentu „radu bloggerů“. Většina pozvaných ale neprojevila o účast zájem. Putin zase na dubnovém jednání výboru pro oslavy květnového výročí ruského vítězství ve druhé světové válce mimo jiné prohlásil, že je třeba mládež zaujmout vytvářením moderních a kvalitních internetových stránek, které by si získaly popularitu na sociálních sítích.
Podobným neúspěchem jako svolání „rady bloggerů“ skončila zakázka na píseň, jež měla v očích mládeže účastníky protestů zesměšnit. Zpěvačka Alisa Vox, která dřív vystupovala s populární ruskou skupinou Leningrad, nahrála písničku Malyš (Chlapec), kde se zpívá o klukovi mířícím na demonstraci s plakátem plným pravopisných chyb. Mohlo by se zdát, že jde jen o ruskou kuriozitu, ale klip, využívající stereotypu „sexy učitelky“, má od poloviny května na YouTube více než dva miliony zhlédnutí – a také přes dvě stě tisíc záporných hodnocení. Jde o ilustraci toho, jak těžké je pro kremelské vládce zprostředkovat své poselství nejmladší generaci.
I přes masovou účast mladých lidí však současné protesty sotva znamenají pro ruský režim významnější hrozbu. „V Rusku politické změny obvykle přicházejí shora,“ tvrdí Junes. Je ostatně možné, že se Putin nechá protesty inspirovat k tomu, aby proti korupci naoko zasáhl.
Autor je ukrajinista.