Přinášíme rozhovor s Vasilem Artamonovem a Alexeyem Klyuykovem, autory díla Bez názvu s podtitulkem Pocta Diegu Riverovi, které je součástí brněnské přehlídky Sochy v ulicích. Věnování mexickému komunistickému umělci bylo z fasády domu v Údolní ulici záhy odstraněno.
Pro svoji práci jste vybrali výřezy ze dvou děl Diega Rivery: Člověka na křižovatce a Jednotu proletariátu. První jmenované dílo bylo zničeno v Rockefellerově centru v roce 1933. Jaký osud Riveru čeká v Brně?
Alexey Klyuykov: Vybrali jsme citaci z díla Diega Rivery kvůli příběhu, který se váže k jeho výstavě v Domě umění v Brně v roce 1955. Po dlouhou dobu totiž kolovala legenda, že během jednoho večírku v Uměleckém klubu, kde je dnes depozitum Domu umění, vytvořil na zdi nástěnnou malbu. V devadesátých letech byla legenda jedním z pamětníků uvedena na pravou míru. Malbu prý vytvořila skupina českých umělců, aby Riverovi udělali radost. My jsme z Riverova díla vybrali fragmenty rukou ze dvou muralů. První motiv pochází z fresky Člověk na křižovatce. Jelikož dokumentace původní fresky z Rockefellerova centra existuje jen fragmentárně v černobílé verzi, vycházeli jsme z remakeu, který Rivera realizoval v Mexiku hned po zničení malby v New Yorku. Podle dochovaných fragmentů se dá usuzovat, že se pokusil o opravdu věrnou kopii. Druhý fragment je z olejomalby Jednota proletariátu z roku 1933, kde Rivera zobrazuje podobný motiv spojených rukou, ale používá výraznější stylizaci. Takže na zdi v Údolní ulici jsou dvě různě namalovaná klubka spojených rukou. Co bude s malbou po skončení výstavy, zatím není zcela jisté. S největší pravděpodobností bude muset být přetřena, i když na daném místě působí poměrně adekvátně a může budit dojem, že už je tam delší dobu.
V obou případech jsou zachyceny Leninovy ruce. Svádí to k tomu citovat starý sovětský vtip: „Jaký je váš nejoblíbenější politik? A proč právě Lenin?“
A. K.: Bylo pro nás podstatné pracovat s problematickou částí obrazu, kvůli které byla malba v Rockefellerově centru zatřená. Také se o té realizaci dá uvažovat jako o jakési hermetické připomínce letošního stého výročí Říjnové revoluce.
Chvíli to vypadalo, že takovou dávku komunismu dokáže Brno ještě snést, nicméně nakonec byla popiska vašeho díla přemalována.
Vasil Artamonov: Ano, na spodní části štítu stálo: „Na památku umělce a komunisty Diega Rivery, 1886–1957. A. K. 2017 V. A.“ Přibližně týden po zahájení výstavy byl štítek přetřen barvou [stalo se tak na pokyn městské části Brno-střed – pozn. red.]. Deklarovaným důvodem přetření je fakt, že popiska nebyla součástí původního návrhu, předloženého ke schválení. V tomto ohledu působí úsměvně paralela s Riverovou newyorskou malbou, cenzurovanou proto, že v původním návrhu chyběl výjev s Leninem.
Doposud se kolektiv Radikálních realistů zaměřoval především na galerijní výstavy. Představuje pro vás nástěnná malba směr, kterým by se vaše tvorba měla ubírat?
V. A.: Rozhodně by to mohla být cesta správným směrem. Tato konkrétní realizace však vznikla pro sochařskou výstavu. Organizační, komunikační, byrokratické a technické záležitosti provázející realizaci díla vyřizovali zaměstnanci Domu umění v Brně, a tímto jim musíme znovu za jejich práci moc poděkovat. Nedovedeme si příliš představit, že bychom dělali takovou věc na vlastní pěst bez podpory instituce a zaštítění konkrétní výstavní akcí.
Vasil Artamonov (nar. 1980) je umělec a pedagog, bývalý člen a spoluzakladatel umělecké skupiny P.O.L.E., radikální realista. Žije a pracuje v Praze a v Brně.
Alexey Klyuykov (nar. 1983) je umělec a ilustrátor, bývalý člen a spoluzakladatel umělecké skupiny P.O.L.E., radikální realista. Žije a pracuje v Praze. Obvykle spolupracuje s Vasilem Artamonovem.