Největší jihoamerická země se stále potýká s důsledky krize, kterou současná politika škrtů jen podtrhuje. Brazílie se nachází ve stavu nouze a nezdá se, že by se to výhledově mohlo změnit.
„Brazílie je země budoucnosti – a vždycky bude.“ Takové je populární rčení, utahující si z titulu knihy vídeňského uprchlíka před nacisty Stefana Zweiga s názvem Brazílie, země budoucnosti (1941). Je to rčení obvykle vyslovované s povzdechnutím nad tím, kam se ubírá stát s takovým potenciálem. Dřív se povzdech týkal stagnace a dluhové krize v letech osmdesátých, hyperinflace první poloviny let devadesátých a nyní se váže k doznívající ekonomické recesi.
Chromý obr
Brazílie má zkrátka dlouholeté zkušenosti jak s nadějnými vyhlídkami, tak s jejich krachem. Současné rozčarování je obzvlášť palčivé. Ještě před několika lety byla země vzorem spravedlivé distribuce bohatství z rychlého růstu. Ambiciózní sociální programy za vlád Luize Inácia da Silvy a jeho nástupkyně Dilmy Rousseffové vysvobodily z chudoby 36 milionů lidí, podařilo se eliminovat podvýživu, zvýšit dostupnost vzdělání i zdravotní péče. Brazílie se ucházela o stálé místo v Radě bezpečnosti OSN, vybojovala si pořádání olympiády a mistrovství světa ve fotbale a spoluzakládala sdružení BRICS, které mělo být protiváhou k americké politické a ekonomické dominanci.
Uplynulo několik let a Brazílie je opět chromým obrem. Počet nezaměstnaných se za poslední dva roky zvýšil skoro dvojnásobně, bez práce je přes čtrnáct milionů lidí, tedy 14 procent obyvatel. Ještě horší je situace mezi mladými: zaměstnání hledá bezmála třetina osob mezi 18 a 24 lety. Dramaticky roste počet lidí na ulici a už tak značně vysoká kriminalita je po letech opět na vzestupu, což je dobře vidět i v dříve bezpečných čtvrtích Rio de Janeira a v „pacifikovaných“ favelách.
Místo politiky sociálních programů a boje proti znovu se rozmáhající chudobě vládne brutální politika škrtů. Na federální úrovni s nimi začala paradoxně už levicová Rousseffová, která do čela ministerstva financí jmenovala neoliberálního bankéře Joaquima Levyho. Její z impeachmentu vzešlý nástupce Michel Temer však zašel ještě dál, když zastropoval veřejné výdaje včetně výdajů na podfinancované školství a zdravotnictví na dvacet let dopředu. Jeho kabinet se momentálně pokouší Kongresem protlačit kontroverzní reformu zákoníku práce a důchodového systému a výrazně snížil prostředky pro orgány činné v trestním řízení, což vede k téměř bizarním důsledkům, jako je nevydávání nových pasů.
Na úrovni jednotlivých států federace je nechvalně proslulá austerita snad ještě drsnější. Částečně kvůli celkové ekonomické situaci, částečně kvůli diletantskému hospodaření a také kvůli nespravedlivému systému přerozdělování daní. V největší nouzi je stát Rio de Janeiro, který loni vykázal dvojnásobný deficit než druhý nejzadluženější stát Minas Gerais a 97 procent jeho prostředků směřuje na splácení dluhů a mzdy státních zaměstnanců. Ale ani ostatní federální subjekty na tom nejsou o moc lépe, ostatně většina z nich loni hrozila vyhlášením „stavu federální nouze“.
Důsledkem je zpožďování výplat státních zaměstnanců (dle odhadů se to týká až půldruhého milionu z nich) nebo drastické omezení investic do všech typů vzdělávání. V rámci reforem se zavírají základní a střední školy, stát také významným způsobem seškrtává peníze proudící do vysokoškolského výzkumu a platů učitelů, což zasáhlo i tak prestižní instituce, jako jsou dvě nejlepší latinskoamerické univerzity, Unicamp a Univerzita São Paulo. Několik prestižních výzkumných institucí bylo úplně rozpuštěno. Státy se kromě toho uchylují k rozprodávání svého majetku včetně vodovodů, kanalizací, bankovních institucí nebo elektráren.
Bez výhledu na změnu
Podstatné zlepšení není v dohledu. Ekonomové uklidňují, že se letos Brazílie vymaní z recese, v prvním čtvrtletí zaznamenalo hospodářství poprvé od roku 2013 růst o 1,2 procenta. Uklidňovat by mohly i volby v příštím roce, kdy se země bezpochyby zbaví rekordně nepopulárního prezidenta Temera a podivného koaličního slepence těch nejzkorumpovanějších stran a politiků. Jenže bližší pohled nenabízí mnoho důvodů k optimismu. Odhady letošního růstu se neustále snižují a případný půlprocentní skok v žádném případě nemůže kompenzovat dva roky historického propadu. Nezaměstnanost nejeví sestupnou tendenci, ceny ropy ani komodit nemíří prudce vzhůru a brazilská politická třída je bezradná a navíc rozložená korupčním skandálem Lava Jato, takže prakticky každý ze současných politiků řeší hlavně to, jak se nedostat do vězení. V atmosféře zmatení a rozkladu není vůbec jasné, kdo by se mohl stát příštím brazilským prezidentem, a tedy ani jestli by pokračoval ve škrtech – a zda by vůbec byl schopen vládnout.
Nějakou dobu to vypadalo, že by snad mohl situaci zachránit sám architekt „brazilského zázraku“ exprezident Lula, který doposud vede v průzkumech. Ovšem jeho odsouzení k devíti a půl roku ve vězení za korupci tyto naděje nejspíš pohřbilo. Za ním přitom vykukují opravdu zrůdné osobnosti, například Jair Bolsonaro, obdivovatel vojenské diktatury a Donalda Trumpa. Brazílie je možná země budoucnosti, ale budoucnosti vzdálenější a nejistější, než se ještě před pár lety zdálo.
Autor je spisovatel a publicista se zaměřením na Latinskou Ameriku.