Digitální propast je termín, který se vztahuje k rozdílu mezi demografickými vrstvami či regiony, které mají přístup k moderním informačním a komunikačním technologiím (ICT), a těmi s omezeným nebo žádným přístupem. Mezi komunikační technologie patří například telefon, osobní počítač a internet.
Typicky se digitální propast objevuje mezi městy a venkovskými oblastmi, mezi vzdělanými a nevzdělanými, mezi různými socioekonomickými skupinami či celosvětově mezi průmyslově rozvinutými a nerozvinutými státy. Digitální propast ale může existovat i uvnitř populací s přístupem k ICT – je to v důsledku nižší výkonnosti počítačů, menší rychlosti bezdrátových připojení nebo omezeného přístupu k placenému obsahu. Výrazně diskriminačním momentem prohlubujícím digitální propast je i digitální negramotnost. Zatímco ekonomicky z ICT benefitují zejména země bohatého severu, ekologická a sociální zátěž často leží na zemích třetího světa. Zde se přitom těží materiál a vyrábějí součástky pro tyto technologie. Přesto jde o země s nejmenší dostupností ICT i s nejnižší digitální gramotností.
K výrobě jednoho osobního počítače je potřeba 33 tisíc litrů vody a až 19 tun materiálu. K výrobě modelu tohoto počítače z těsta byl použit ekvivalent stejného množství vody a materiálu v poměru 1 : 100 000.
Připravili Zbyněk Baladrán a Zuzana Jakalová (Display – sdružení pro výzkum a kolektivní praxi)