Postup fronty při bojích s takzvaným Islámským státem v Iráku a Sýrii mnozí interpretují jako příslib konečné porážky dosud nejúspěšnější džihádistické skupiny. Může ale prohra na bitevním poli vést k zániku organizace, která už dávno není vázaná pouze na oblast Blízkého východu?
Začátkem července, po třičtvrtě roce urputných bojů, ztratil takzvaný Islámský stát (ISIS) definitivně irácký Mosul, největší a ekonomicky nejdůležitější město, jaké kdy kontroloval. K podobnému výsledku spěje situace i v sousední Sýrii, kde je osvobození Rakká, hlavního města ISIS, jen otázkou času. Území pod přímou kontrolou organizace se poslední dva roky nezadržitelně zmenšuje a optimisté mluví o nevyhnutelné porážce. Ta ale zdaleka neznamená konec organizace jako takové.
Bez území, ale silnější
Když 10. července irácký premiér Hajdar Abádí oznámil osvobození Mosulu, označil to za historické vítězství a zároveň i konec samozvaného chalífátu, který zde byl před třemi lety vyhlášen. Dobytí Mosulu, kdysi druhého nejlidnatějšího iráckého města, označovaného samotnými džihádisty za klenot jejich říše, znamená pro Islámský stát citelnou ztrátu. Kromě symbolické i praktickou – ISIS za poslední dva roky přišel o 60 procent území, na které se vázalo až 80 procent finančních příjmů organizace. Území a lidé znamenají pro ISIS důležité zdroje, ať už jde o těžbu a pašování ropy, únosy, rabování památek nebo výběr cel a daní.
Souběžně s pádem Mosulu čelí ISIS také útoku na své hlavní syrské město Rakká, ve kterém zatím nezadržitelně postupují kurdsko-arabské jednotky s leteckou podporou USA. Zatímco bitva o Mosul zanechala město v troskách a vyžádala si velké ztráty na životech vojáků i civilistů, boje o Rakká se zatím vyvíjejí o něco lépe. Ofenziva Syrských demokratických sil (SDF), tvořených především kurdskými bojovníky z milic YPG, v současné chvíli kontroluje bezmála polovinu města i jeho okolí. Plán osvobodit město do konce roku se tak zdá reálný, byť se boj v zaminovaných ulicích plných civilistů může ještě zkomplikovat. Na jih od Rakká zároveň čelí takzvaný Islámský stát ofenzivě Syrské armády a ruského letectva. Jejich ambicí je obejít kurdské bojovníky z jihu a pokusit se osvobodit východosyrské město Dejr az-Zaur včetně přilehlých ropných polí.
I tak ale džihádisté v Iráku a Sýrii kontrolují pořád dost důležitých uzlů, jako jsou Majadín, Abú Kamál, Tal Afar a další, odkud je bude složité vytlačit. Základní chybou by však bylo měřit akceschopnost organizace pouze optikou územní kontroly, zisku či ztrát. Přes veškeré ztráty území, lidí i materiálu je dnes Islámský stát jako organizace pořád silnější, než byl před třemi lety, kdy zahájil rozsáhlou ofenzivu v Iráku i Sýrii s ambicí proměnit ideologický koncept ve skutečný, obnovený chalífát. Od té doby se totiž ISIS přeměnil z lokální džihádistické skupiny v mezinárodní teroristickou organizaci s franšízami od Libye přes Kavkaz až po Filipíny, která po svém hlavním ideologickém rivalovi al-Káidě zaujala pomyslné první místo na žebříčku globálního džihádu. Ba co víc, dokázala jej posunout dál, ať už ve schopnosti přilákat a následně rekrutovat desetitisíce bojovníků nebo v umění aktivovat takzvané „vojáky chalífátu“, jak ISIS nazývá osamělé sympatizanty, kteří se rozhodnou útočit i bez formálních vazeb na samotnou organizaci a bez výcviku.
Zpátky do podzemí
Zatím se nezdá, že by vojenské i politické prohry chalífátu zásadním způsobem ohrožovaly pozici organizace v očích jejích sympatizantů. Stejně tak je ISIS zatím imunní vůči smrti vlastních významných velitelů. V tuto chvíli nikdo s jistotou netuší, zda je Abú Bakr Al-Bagdádí po smrti, nebo naživu a v ilegalitě. Zatímco ruské ozbrojené síly, Syrská armáda a Íránci tvrdí, že byl zabit při červnovém náletu, kurdské zdroje jsou přesvědčeny o opaku a věří, že se pohybuje na jih od Rakká. Na akceschopnost celé organizace to ovšem stejně nemá vliv, zemřelé duchovní či vojenské pohlaváry je ISIS totiž stále schopen nahrazovat novými kádry.
Co se tedy s ISIS stane, až se ho podaří porazit na bitevním poli? Ještě dříve, než k tomu dojde, se organizace pravděpodobně vrátí ke kořenům, ze kterých vzešla, zmizí v pouštní provincii Anbár, tradiční baště sunnitského odporu, a opět se stane povstaleckou podzemní armádou – tentokrát ovšem s pobočkami a sympatizanty po celém světě, včetně několika tisíc veteránů z Evropy, kteří budou představovat pro západní bezpečnostní služby dlouhodobé riziko. Další budoucnost ISIS v Iráku a Sýrii, respektive jeho šance přežít záleží na mnoha vnějších faktorech – konci občanské války, novém uspořádání obou států a s tím související důstojnou (politickou i občanskou) inkluzi sunnitských Arabů, na uhašení sektářských vášní na všech stranách a ochotě nacházet kompromisy, k nimž se ovšem zatím nikdo příliš nemá.
Autor je spolupracovník redakce.