Po „normálním“ prezidentu Hollandovi usedl do křesla francouzského prezidenta „Macron-Jupiter“. Novou hlavu státu začala francouzská média nazývat podle nejvyššího římského boha záhy po jeho uvedení do úřadu a zdá se, že tato přezdívka Emmanuelu Macronovi nějaký čas zůstane. A jaké jsou prezidentovy jupiterské rysy? Patří mezi ně střídmost ve vyjadřování pro média, pompézní veřejné vystupování a také metání blesků (které už zasáhly například náčelníka generálního štábu Pierra de Villierse). Deník Le Parisien v článku z 23. července nicméně připomíná, že Macronův styl začíná narážet na své limity. Macron se od svého zvolení stačil na veřejnosti ukázat coby boxer, velitel atomové ponorky nebo pilot stíhacího letounu a na sociálních sítích za to sklízí posměšné reakce. Odborník na komunikaci Philippe Moreau Chevrolet tvrdí, že Macron v uniformě pózuje tak často proto, aby veřejnost rychle přivykla na jeho status moderního a váženého prezidenta. „Bude-li ale Francouzům takový obrázek nabízet nepřetržitě, může to působit jako hra,“ dodává Chevrolet jedním dechem. Mimoto se převlékání hlavy státu do vojenského tradičně nesetkává s pochopením v armádních řadách. Prezidentova všudypřítomnost se nicméně neomezuje pouze na obrázky v médích. Macron v Paříži či Versailles už stačil přivítat vrcholné státníky Trumpa, Putina a Netanjahua a nezahálí ani v udržování vnitrostátních kontaktů: naposledy zavítal na banket poslanců své strany Republika vpřed!, aniž by o tom někoho dopředu informoval. Francouzský prezident zkrátka dává najevo, že nechce u ničeho chybět, což je na úkor pozice předsedy vlády Edouarda Philippa. Macron udává směr a rytmus bez ohledu na premiéra s tím rizikem, že až půjde do tuhého, nebude, kdo by ho kryl.
Francouzský senát začal v červenci projednávat zákon, jehož schválením prezident Macron podmiňuje zrušení výjimečného stavu. Ten ve Francii platí už od listopadu 2015. Projednávaný zákon ale kritizují mnohé nevládní organizace i univerzity. Pod výzvu za jeho stažení se podepsalo více než 300 univerzitních pedagogů, kteří v něm vidí banalizaci výjimečného stavu. Zásadní výtky vůči zákonu zveřejnila ve svém článku na stránkách deníku Libération 16. července profesorka práva Mireille Delmas-Martyová. Vyčítá v něm Macronovi, že si protiřečí, když říká, že se principy demokracie budou dodržovat i v době terorismu, a přitom podporuje přijetí zmíněného zákona. Podle Delmas-Martyové povede tato legislativa k přerodu odpovědné společnosti ve společnost podezřívavou, která už nebude své občany chránit před svévolí. Hlavním pochybením této normy je podle profesorky skutečnost, že odděluje preventivní nástroje boje proti terorismu od trestních mechanismů. Tento zásadní zlom ukazuje, že člověka už nenahlížíme na prvním místě jako bytost odpovědnou za své chování, ale jako potenciální riziko pro bezpečnost. V návaznosti na to je v ohrožení presumpce neviny. Podle této logiky bychom člověka netrestali za to, co spáchal, ale různými druhy opatření bychom zamezovali zločinům, které by spáchat mohl. Ruku v ruce s tím se samozřejmě oslabuje soudní moc ve prospěch moci výkonné. O domovních prohlídkách, uzavírání bohoslužebných míst a dalších zásazích by nově rozhodoval ministr vnitra nebo prefekt. Policie a četnictvo by navíc získaly větší pravomoci a mohly by v některých případech využívat posil z řad městských strážníků či soukromých agentur. Delmas-Martyová v této souvislosti varuje, že privatizace bezpečnostních složek může vést k jejich destabilizaci. Francouzská právnička uznává, že je třeba výjimečný stav ukončit, nechce ale, aby to bylo za cenu kontaminace trestního systému. Pokud bychom na tento princip přistoupili, dláždíme si podle ní cestu – Tocquevillovými slovy – k „přívětivému despotismu“. Vláda proto musí hledat jiná řešení. Začít lze zajištěním nezávislosti soudních instancí, zlepšením koordinace mezi zpravodajskými službami, posílením policejních a četnických složek a zdokonalením boje s terorismem na mezinárodním poli.
A nyní jedna zpráva pro všechny Francouzky, které jsou zvyklé slavit Mezinárodní den žen. V rozsudku z 12. července se francouzský kasační soud usnesl, že firmy mohou vždy 8. března poskytnout svým zaměstnankyním půldenní volno. Detaily k tomuto případu přinesl 24. července na svých stránkách deník La Croix. Rozhodnutí kasačního soudu je výjimečné v tom, že jde proti významné judikatuře, která ve věci dovolených zakazuje diskriminaci na základě pohlaví. Jedinou výjimku v tomto případě zatím tvořila mateřská dovolená, která je založena na biologických danostech. Kasační soud odůvodnil pozitivní diskriminaci žen ve vztahu k 8. březnu tím, že opatření má napravit nerovnosti, jimž jsou ženy jinak vystaveny. Soudci se odkazují na Amsterdamskou smlouvu, jež ženám zaručuje specifické výhody, kompenzující nerovnosti v rozvoji jejich kariéry. Platy žen byly mimochodem v roce 2014 ve Francii o 24 procent nižší než u mužů. Půldenní dovolená 8. března by měla francouzským ženám umožnit účast na akcích k Mezinárodnímu dni žen. Soud doslova uvedl: „Manifestace všeho druhu umožňují 8. března podnítit diskusi nad specifickou situací pracujících žen a nad způsoby, jak ji vylepšit.“ Odezvy odborné veřejnosti na tento verdikt se různí. Zatímco organizace bojující za rovnost platů mezi muži a ženami rozhodnutí uvítaly, právníci se k němu stavějí s menším nadšením. Otázky rozvoje kariéry nebo rovnosti platů to podle nich nijak neřeší: poskytnutí této výhody výhradně příslušnicím ženského pohlaví může naopak mezi muži a ženami vyvolat zbytečné pnutí.