Výňatek z šetření o fyzických vlastnostech knih v současnosti publikovaných

V úvodu by mělo zaznít, že Šetření o fyzických vlastnostech knih bylo provedeno zvláštní komisí Společnosti kaligrafů, jejíž členové se zaručují, že její posouzení bude důkladné a nepředpojaté. Komise započala svou práci přezkoumáním všech knih vydaných v Americe od roku 1910. Toto přezkoumání přivedlo vyšetřovatele k závěru, že „všechny současné knihy jsou udělané špatně“. Závěr byl jednomyslný.

Vycházejíc z tohoto základního faktu ve snaze dospět k příčinám, z nichž toto zlo pramení, Komise uskutečnila řadu konzultací s lidmi, kteří se zabývají různými odvětvími tisku a publikování. Z těchto setkání vyvstalo množství informací neobvyklé a podnětné povahy.

Nakladatelé vybrali ze Záznamu o přezkoumání několik příkladů, a to nikoli proto, že by byly mimořádné, ale protože představují typické náhledy. Jsou přepsány doslova. Vyjde najevo, že v určitých případech bylo nanejvýš zdvořilé zatajit jména osob, které pomohly při šetření. Kvůli jednotnosti formátu bylo považováno za rozumné dodržovat tuto praxi po celou dobu.

 

 

I. Pan B.

 

Otázka: Pane B., řekl byste, prosím, komisi, proč jste tuto knihu vytiskl na kartonový papír?

Odpověď: Abych dosáhl správné tloušťky. Musela být tlustá jeden palec.

– Proč zrovna tolik?

– Protože by se jinak neprodávala. Když kniha není tlustá jeden palec, neprodává se.

– Chcete tím říct, že lidé, kteří kupují knihy, si je vybírají s pravítkem v ruce?

– Musí mít nějaký klíč výběru.

– Takže postupujete tak, že pokud je text příliš krátký, natáhnete ho tím, že ho vytisknete na plata od vajec?

– To není žádný můj postup. Všichni nakladatelé to tak dělají. Jsme povinni použít tento a jiné prostředky, abychom u knihy dosáhli správné tloušťky. Musíte si uvědomit, že ceny nejsou založené na obsahu knihy, ale na její tloušťce.

– Zmínil jste se o jiných metodách. Mohl byste nám říct, jaké další metody využíváte?

– Můžeme uvážlivě roztáhnout sazbu. Omezíme text, řekněme, na sedm slov na stránku, a tak získáme větší počet stránek. Můžeme použít větší písmo a rozumně proložit řádky.

– Neuškodí ale takový postup vzhledu stránky? Nebude pak vypadat ohavně?

– Obávám se, že vám teď asi nerozumím.

– Chci tím říct, zda pak není stránka ošklivá a nečitelná, když její obsah takhle roztáhnete?

– Když vyrábíte knihu, nepřemýšlíte o vzhledu stránky. To je věc, která nemá na výrobu knihy vliv. Jestli vás chápu správně, chcete říct, že záleží na tom, jak kniha vypadá?

– To jsem měl přesně na mysli.

– To je ve vydávání knih zcela nová myšlenka!

 

+++

 

– Hovořil jste o tlaku průmyslových podmínek, k němuž dochází od doby války. Jaké procento řemeslných tradic podle vás za těchto podmínek můžete zachovat?

– Tradic jakého řemesla?

– Tiskařského pochopitelně. Chci se dostat k následujícímu: existují určité konkrétní a zaběhané standardy řemeslné práce v tiskařském umění, které jsou výsledkem zkušeností získávaných po téměř pět set let. Jak tyto standardy fungují za současných podmínek?

– Ty standardy, nakolik jsem s nimi obeznámen, by se daly nazvat akademickými. Tak především, výroba knih není umění, je to byznys. Co se týče řemeslných standardů – rozumím tomu výrazu třeba v souvislosti s truhlářstvím nebo krejčovstvím, ale na knihy bych ho nevztahoval. Nemluvíte o „řemesl­ných standardech“ při výrobě mýdla, že ne?

– Takže podle vás při výrobě knih nepanuje určitá umělecká atmosféra?

– Když mluvíte o „atmosféře“, vyrážíte mi dech. Copak se nad výrobou mýdla vznáší nějaká umělecká atmosféra?

– Dal byste výrobu mýdla do stejné kategorie s výrobou knih?

– Nevidím důvod, proč ne.

– Mohl bych se vás zeptat, proč jste byl firmou vybrán k vedení oddělení výroby?

– Opravdu musím upozornit, že překračujete hranice…

– Nevykládejte si, prosím, mou otázku mylně. Je pro naše pátrání skutečně relevantní.

– Myslím, že je naprosto jasné, proč je někdo vybrán na danou pozici. Jsem povolán k tomu, abych na vkladech akcionářů vydělal přijatelnou tržbu. Je to ona informace, kterou požadujete?

– Myslím, že ano. Bavilo by vás tedy vyrábět mýdlo podobně jako knihy?

– Úplně, kdyby byl prodej mýdla stejně výhodný.

 

+++

 

– Když už se bavíme o tomhle tématu, mohu se vás zeptat, jak vybíráte umělce, kteří ilustrují vaše knihy?

– Vybírám vždy ilustrátora, jehož jméno je proslulé.

– To je jediné kritérium, podle něhož se rozhodujete?

– Asi ano. Nevím o žádném dalším důvodu, proč za to jinak utrácet peníze. Je to vždy problematický detail a tento způsob výběru staví celou věc na bezpečný základ.

– Tvrdívá se, že ilustrace mají na čtení příběhu příznivý vliv. Cožpak taková úvaha nehraje nějakou roli, když umělce vybíráte?

– Řekl bych, že žádnou. Víte, obrázky prostě nejsou nutnou součástí knihy. Jsou takovou zbytnou ozdůbkou, kterou si čtenářstvo zvyklo očekávat, takže je musíme do knih dávat. Ilustrace pro nás představují vždycky jasnou ztrátu, pokud nejsou výtvorem známého umělce. Pak pochopitelně pomáhají knihu prodat.

 

 

II. Pan McG.

 

Odpověď: Pánové z komise si jsou jistě vědomi, že vydávání knih je hazardní podnik. Každá další publikace, obzvláště v oblasti beletrie, je nesmírným rizikem. Procento neznámých, s nímž pracujeme, by vás ohromilo, kdybychom se odvážili ho vyjádřit. Ale jakákoli kniha se může stát bestsellerem. Tahle naděje nás pohání. Jak říkám, je to čirá náhoda. Chápejte, že za těchto podmínek nemůžeme utratit příliš peněz za věci, které nejsou zásadní. Musíme knihy ořezat na naprosté nezbytnosti. Osobně bych přivítal, kdyby firma produkovala jen dobře vytištěné knihy s kvalitním designem. Ale jako obchodník musím nechat své osobní preference stranou. Představenstvo má dost spadeno na to, čemu se říká umění.

– Nahlížela někdy firma na dobrou řemesl­nou práci jako na potenciální podporu prodejů?

– Nikoli pod současným vedením. Ale zakladatel se díval na dobrou práci jako na více méně konkurenční výhodu.

– Co podle vás způsobilo, že současné vedení změnilo názor?

– Nezměnilo. Nikdy ho neměli. Dívají se na věc ze zcela jiné perspektivy. Jejich politikou je redukovat výrobní náklady na minimum. Minima by teoreticky mělo být dosaženo ve chvíli, kdy by si čtenáři stěžovali. Pokud si nestěžují, není důvod se snižováním nákladů přestat. Chápejte, představenstvo se na knihu vůbec nedívá jako na vyráběnou věc. Knihy jsou jen něco na prodej – zboží. Naše vedení pochází z oblasti prodeje a k produktu samotnému nemá žádný vztah. Původní majitel byl nakladatel, protože měl rád knihy. A od toho se ve staré firmě samozřejmě odvíjela zcela odlišná politika.

– Abych se vrátil k otázce po tom, jak dobrá řemeslná práce pomáhá prodejům: tady mám dvě knihy ze zahraničí, prodávané za cenu padesát a osmdesát centů. Mohou se klidně označit za umělecké dílo. Cožpak si nemyslíte, že by pěkné papírové obálky mezi ostatními uspěly a nalákaly zákazníky?

– Nepochybně ano.

– Zkusili jste někdy vydat knihu v měkké papírové obálce s atraktivním designem?

– Nikdy. Nelze to provést. Lidé by je nekupovali.

– Ale před chvílí jste řekl –

– Navíc rozdíl nákladů mezi lacinými tvrdými obálkami potaženými plátnem a měkkými papírovými obálkami, které máte na mysli, je tak nepatrný, že by se experimentovat nevyplatilo. Lidé chtějí tvrdé kartonové obálky. Moc nezáleží na tom, co je uvnitř, ale na tvrdých deskách trvají.

– Jak jste na to přišli?

– Díky našim obchodníkům.

– A říkáte, že desky z měkkého papíru jste nikdy nevyzkoušeli?

– Nikdy. Žádný z našich prodejců by nevyrazil prodávat výtisky s měkkou obálkou.

 

+++

 

– Před chvílí jste řekl něco o prodejcích, kteří vám pomáhají pochopit vkus veřejnosti. Vyvozuji z toho, že vám tento zdroj poskytuje podstatnou pomoc.

– Ano, skutečně tu nejcennější. Závisíme zcela na zprávách, které nám obchodní síly v těchto otázkách poskytují. Prodejci jsou v přímém styku s maloobchodníky a jsou přirozeně v pozici, v níž mohou takříkajíc pocítit náladu veřejnosti. Jejich pomoc je neocenitelná. Velmi často mohou předvídat poptávku.

– Narážel jsem spíš na způsob, jak se knihy dělají.

– Aha, i k tomu mají co říct. Nikdy neděláme finální rozhodnutí například o designu obálky, aniž bychom ji ukázali prodejcům. Velmi často mají cenné návrhy na změnu barvy a podobně. Mají dost v oblibě červenou.

– Zdá se tedy, že rozhodování o vzhledu knih je do značné míry v rukou prodejců?

– V podstatě zcela.

– Jsou na porady povoláváni i lidé z kanceláří?

– Při schvalování určitých věcí – například ilustrací a podobně – si pan X. velmi cení pomoci svého stenografa.

– Zdá se vám, že obchodní oddělení je nejlépe kvalifikované k tomu schvalovat záležitosti grafické úpravy?

– No, víte, knihy se musí prodat – proto je ostatně děláme – a obchodní oddělení je v nejbližším kontaktu s lidmi, kteří je kupují, takže ví, co přesně požadují.

– Standardy kvality jsou tedy určovány lidmi, kteří knihy kupují?

– Ano, naprosto. Jak jinak byste knihy prodali? Nesmíte zapomínat, že je to především obchodní artikl.

– Cožpak si nemyslíte, že lidé by kupovali slušně udělané knihy stejně ochotně jako ty špatně udělané?

– Pokud by stály stejně, jistě. Veřejnost kupující knihy si neláme hlavu s tím, jak jsou vyráběny. Nic o tom neví. A dobře udělané knihy stojí víc. Obchod je vázán sazbou dolar a půl za odstavec a nemůže riskovat, že ji přesáhneme.

– Váš názor tedy je, že cena dobře udělané knihy by byla tak vysoká, že by se omezila její prodejnost?

– V případě beletrie tomu tak je. Cena se stala v podstatě danou.

– Když hledáme dobře udělané knihy, měli bychom tedy opustit oblast beletrie?

– Přesně tak.

– Řekl jste, že určité faktory vám zabraňují vynaložit tolik, kolik by se na dobré řemeslo slušelo. Jaké konkrétní faktory byste uvedl?

– Tiskové desky – elektrotypy. Všechno máme na tiskových deskách pro případ, že by bylo potřeba víceré tištění. Osmdesát procent knih ale dotisk nemá. Je jasné, že peníze investované do desek představují povážlivou sumu, a jak říkám, osmdesát procent představuje čirou ztrátu. Jsme nicméně nuceni to riskovat.

– Napadá vás, jak to napravit?

– Pomohlo by nám, kdyby stereotypy bylo možné přesně obnovit. Stálo by mnohem méně vyrábět a skladovat papírové matrice než vyrábět elektrotypy. Potíž je v tom, že nikdo neví, jak vyrobit dobré stereotypy, a ty nejlepší desky se hůře připravují. Myslím v tiskárně.

– Je za dobrých podmínek možné získat uspokojivé výsledky ze stereotypů?

– Nepochybně. Knihy vytištěné z tohoto typu desek z doby jejich vynalezení jsou naprosto uspokojivé.

 

 

IV. Pan A.

 

Otázka: Jaký je váš názor na ilustrace v knihách?

– Co tím přesně myslíte?

– Myslím tím, jestli máte za to, že ilustrace pomáhají kvalitě knihy, nebo ji snižují?

– Otázka je příliš obecná, než aby na ni šlo snadno odpovědět. Mohu vás požádat, abyste byl konkrétnější?

– Existuje například „bestseller“ s pěti nebo šesti polotónovými ilustracemi. Domníváte se, že tyto obrázky činí knihu úplnější ve smyslu knihařského díla?

– Téměř určitě ne.

– Řekl byste tedy, že ilustrace jsou v takových knihách na škodu?

– Ilustrace tohoto typu ano. Přestože by bylo těžké zhoršit kvalitu této konkrétní knihy.

– Je to normální kniha – standardního typu.

– Toho se obávám.

– Jakému typu ilustrací byste dal přednost?

– V mnoha knihách žádnému. Ve výtiscích současné beletrie jsou obrázky buďto ­zbytečné, nebo přímo škodí vývoji zápletky. Prozrazují, co se stane, zatímco si autor přeje udržovat čtenáře v napětí. Snaha vyhnout se téhle katastrofě pak ústí do spousty nezáživných obrázků, které v knihách vídáte.

– Vaše teorie knih bez obrázků by se líbila nakladatelům, ale pochybuji, že by s vámi souhlasili ilustrátoři.

– Ilustrace jsou předmětem obchodu stejně jako umění.

– Pravda. Snažíme se teď ale omezit zkoumání na oblast umění. Kdy jsou tedy podle vašeho názoru ilustrace žádoucí?

– Když pomohou připravit scénu příběhu. Když ho dokreslují nebo třeba naznačují, namísto aby ho odhalovaly. Tedy nálada a „atmosféra“ namísto přesných schémat s vyznačením konkrétního místa a podobně.

– Ale lidé možná mají přesné vyznačení místa v oblibě.

– Omezujeme se v této diskusi na uměleckou stránku věci, není­-liž pravda?

– A co polotónový proces u grafiky?

– Ten je způsobem, jak udělat věc, kterou nelze vyrobit levně, jinak.

– Považujete ho za proces, který v knihtisku nahrává uměleckým možnostem?

– Myslíte podle standardů, které dříve v řemesle převládaly?

– Ano.

– Mám za to, že podle těchto norem budou polotóny vždy považovány za nevyhnutelnost, s níž tiskárna musí pracovat. Vyžadují druh papíru, který není pro knihu nikdy uspokojivý. V případě typu knih, o němž se bavíme, metody reliéfní linie vedly vždy k těm nejumělečtějším výsledkům, protože jsou velmi úzce spojené s charakterem písma. Člověk nicméně lituje, že se vzdává možnosti tonálního designu, které polotónový proces umožňuje. Grafici a tiskaři pravděpodobně najdou uspokojivý poměr mezi polotóny a písmem, až obliba fotografického detailu trochu opadne. Řekl bych, že nejlepších výsledků bývá dosaženo použitím nelakovaného knižního papíru a liniových desek. Je pravda, že knihy jsou takto zřídka ilustrovány – myslím současnou beletrii –, ale metoda by mohla být použita k výrobě velmi atraktivního a neobvyklého produktu.

– Takže byste zavrhl použití polotónových ilustrací u běžných knih?

– Jestli míníte obvyklý typ polotónů tištěných zvlášť a posléze vkládaných, tak ano. Pokud ale vyrábíte třeba cestopis, polotóny fotografií jsou samy sobě obhajobou i vysvětlením… Ale k celému tématu knižní ilustrace mě napadá, že pokud máte vytvořit návrh, měl byste ho od začátku vymýšlet v souladu s typem papíru a tisku, který se chystáte použít, a přizpůsobit své umělecké záměry svým omezením.

 

+++

 

– Znáte Christyho­-Holbeinův test?

– Ano. Tedy slyšel jsem, že jste ho aplikoval, a pamatuji si, že procenta hovořila v neprospěch Holbeina.

– Devadesát tři ku sedmi, průměrně. Jak vysvětlujete takový nedostatek vkusu u jinak vzdělaných lidí?

– Vyplývá z toho, že vlastně nejsou vzdělaní. Protože tito lidé, v jiných ohledech kultivovaní, reagují úplně jako divoši, když jsou konfrontováni s obrazy nebo kresbami. Nechají se „unést“ pozlátkem a cetkami a jsou neteční k vyšším nebo civilizovanějším hodnotám. Největší potěšení mají z kreseb, o nichž jsou přesvědčeni, že by je mohli nakreslit sami. To je ostatně základem „pravidla osmiletého dítěte“, které je široce aplikováno v oblasti novinových stripů: „Přizpůsobte své kresby tomu, aby je mohlo pochopit i osmileté dítě.“ To všechno je nedostatkem zkušeností, protože v jiných ohledech je jejich vkus dobrý – ať jde o hudbu nebo o zařízení domu.

– Takže vyvozujete, že novinový a knižní průmysl selhal v rozvíjení vkusu svého publika?

– Něco horšího: jeho vkus zkazil. Protože co se týče ilustrace, ještě před nedávnem měla v této zemi slavnou tradici.

– Proč by ale měli nakladatelé chtít zkazit vkus publika?

– Protože se otočili zády k nakladatelské činnosti a stali se pouhými obchodníky. Museli prodat zboží a zaujmout širokou čtenářskou veřejnost. Osvojili si ten nejrychlejší způsob, jak toho dosáhnout – prostřednictvím taktiky navnadit a udeřit. A tak stáhli jak sami sebe, tak veřejnost dolů.

– Nejsou tu však i další stránky věci? Nejde i o to, že umělecké školy nyní neopouštějí kvalitní kreslíři, kteří by navázali na onu znamenitou tradici, již zmiňujete?

– Mohlo by to spolu souviset. Ale i to je spojeno s oním prvním důvodem. Myslím si, že hlavní potíž je s nakladateli.

– A veřejnost?

– Veřejnost bude následovat kroky nakladatelů.

 

 

Shrnutí doporučení Komise

 

Z šetření vyplynuly Komisi dvě otázky. První zní: Je v moci Společnosti kaligrafů vrátit do vydávání knih standardy dobrého řemesla?

Druhá a hlavní otázka zní: Jsou pro současný stav společnosti knihy nezbytné?

I. Když Komise začala svou práci, považovala za samozřejmý fakt, že zavedené standardy tisku budou sloužit jako vodítka a kritéria. Očekávala putování zemí, jejíž dopravní tepny možná vyžadovaly nějaké opravy a směrové cedule zašly, ale terén je jinak vcelku schůdný. Setkala se ovšem se zcela jiným stavem věcí. Namísto silnic, po nichž by se dalo s přijatelným nepohodlím vydat, nenašla ani pěšiny. Kdysi zmapované cesty zmizely. Nejen ukazatele, ale i ty nejzákladnější značky zarostly a byly ztraceny bez naděje na obnovu. Namísto sledování plánovaného směru prohlídky a výkladu byla Komise nucena se reorganizovat na průzkumnou expedici. Vrátila se jen proto, že měla štěstí.

Sebraná data průzkumu mohou vést pouze k jedinému závěru: samotný obsah standardů řemesla bude muset být od základu přestavěn. Zda k tomu může dojít za současného stavu společnosti, je problém, který bude třeba diskutovat spolu s druhou otázkou.

II. Jsou knihy pro současný stav společnosti nezbytné? Nález Komise zní jednomyslně a nezvratně: Ne.

Během uplynulých dvaceti let vedlo mnoho vlivů k tomu, že si lidé odvykli používat knihy. Auta, filmová dramata, profesionální atletika, Saturday Evening Post – to vše už před světovou válkou oslabovalo zvyk číst. Společenský pokrok následující po válce a vrcholící v Americe diktátem proletariátu pak tento proces završil. Knihy přestaly být životně důležitou součástí blahobytu lidského rodu.

Společnost kaligrafů je tím osvobozena od povinnosti vyplývající z otázky první. Ale knihy ještě pořád existují a Komise o ně jeví profesionální zájem. Pokud pátrání nepřineslo nic jiného, odhalilo alespoň neúprosný a neodvratný fakt: kdykoli dojde ke kontaktu mezi knihami a veřejností, dopad na knihy je zhoubný.

Pokud jde o bezprostřední situaci, veřejnost zatím zabránila nejhoršímu přerušením kontaktu s knihami. Ale v době revoluce nemůže být žádný stav považován za neměnný. Je dobře možné, že veřejnost bude donucena vrátit se ke knihám a čtení. Komise věří, že právě na tento vývoj by Společnost měla být připravena.

Nakladatelé jako skupina vzbuzují dojem, že i v blízké budoucnosti budou uštvanou a necitlivou sebrankou. Ovlivnit je bude možné pouze prostřednictvím veřejné poptávky. Kdyby se veřejná poptávka po knihách oživila, bude ji muset Společnost buďto zcela potlačit – což je projekt, který Komise vyloučila jako utopický –, nebo nad poptávkou převzít v době jejího vzniku kontrolu a dát jí konstruktivní tvar tím, že veřejnosti vnutí znalost nejnezbytnějších základů dobrého vkusu, čímž zabrání další prostituci standardů. Jako prostředek vedoucí k tomuto cíli nejpříměji je Komisí naléhavě doporučováno, aby Společnost začala okamžitě studovat propagaci.

 

Z anglického originálu Extracts from an Investigation into the Physical Properties of Books as they are at present published (Society of Calligraphers, Boston 1919) přeložila Marta Martinová.,