Mimořádný mezinárodní ohlas měl mezi současnými polskými filmy hororový muzikál Agnieszky Smoczyńské Vábení sirén. Film vypráví příběh o dvou mořských pannách, které se staly hvězdami polských diskoték osmdesátých let.
Debutový film Agnieszky Smoczyńské se podobně jako další polské snímky, kterým se v posledních letech podařilo prorazit v mezinárodním festivalovém okruhu, věnuje období před pádem železné opony. Na rozdíl od svých souputníků se ovšem Vábení sirén vyhýbá břehům dobového dramatu i nostalgickému ukotvení a spokojeně se cachtá ve vodách campového třeštění. Už spojení muzikálu a hororu působí bizarně a rozhodnutí převyprávět Andersenův příběh v prostředí varšavského nočního klubu vysílá vcelku jasný signál o žánrové travestii.
Muzikál před Palácem kultury
Děj sleduje dvě mladé lidožravé mořské panny, jež se před finálním odchodem za oceán rozhodnou chvíli zkusit život ve městě. Na břehu Visly se seznámí s poprockovou kapelou a nechají se pod ochrannou rukou jejich zpěvačky uvést do podniku, který se pohybuje na pomezí kabaretu a diskotéky. Sestry Zlatá a Stříbrná před majitelem ani personálem klubu svůj původ nijak netají. Přecházejí poznámky o rybině a podrobí se i zkoumavé prohlídce, po níž mužům nezbývá než konstatovat, že jsou mezi nohama holé jako panenka barbie. Načež jim majitel klubu ihned nabídne post pro doprovodné vokály a občasné svlékání na večerních představeních; samy se pak vypracují k samostatnému číslu. V průběhu celého filmu sestry vědomě směňují pohled na svá dvounohá i rybí těla za možnost poznávat lidský svět – právě z toho se vyzpívávají v úvodní hudební scéně během nakupování.
Následná davová choreografie, scénografie i pohyby kamer v nákupním centru ctí hollywoodské tradice muzikálu, na druhou stranu nechybějí socialistické symboly, počínaje Palácem kultury a konče tisícihlavou frontou před obchodem. Vábení sirén staví na nezvyklých kombinacích a na překotných změnách nálad, pro potřeby excesu ovšem sahá i po zcela nesmyslných přechodech. Většina filmu nárazovým vyprávěním nijak nestrádá – příběh o tragickém osudu mořské panny je předem známý, a děj se tak může opájet stylizovanými hudebními čísly v kontrastu s groteskním násilím. Na vyjádření konfliktů v kapele, a nakonec i mezi sestrami samotnými – jedna se s lidmi sbližuje, zatímco druhá jimi pohrdá –, však povrchní muzikálové texty nestačí a bizarní nonsensová estetika náhle ztrácí na síle.
Vykloubený film na vývoz
Smoczyńska o svém debutu mluví jako o částečně autobiografickém filmu o dospívání, sama totiž strávila pubertu v nočním klubu vedeném její matkou. Autentická zkušenost, která se nepochybně promítla do postavy zpěvačky, se ale ztrácí v rychlém sledu písní, sexu a vražd. Režisérčina filmová výpověď tak v mnohém rezonuje s jejími postavami. Mořské panny představují nelidské stvůry, podoba mladé ženy s úhořím ocasem se však stává předmětem nelíčené fascinace. Sestry z nechtěných pohledů i ze své tělesné nevyhraněnosti těží, zároveň jsou pro svou bezpohlavnost odsuzovány. Vábení sirén skýtá transgresivní podívanou spojením hororových a muzikálových prvků, současně film míří k hlubšímu charakterovému prokreslení, na něž však nemá prostor ani kapacitu.
Přepjatá žánrová hříčka sklidila navzdory nezvyklému zaměření pozitivní ohlas napříč festivaly, včetně ocenění za design v Sundance. Po roce na festivalovém okruhu se navíc filmu podařilo prorazit do amerických kin a posléze jeho vydání na bluray zaštítil Criterion, distributor zaměřující se na arthousové snímky a klasiky. Smoczyńska, zdá se, natočila úspěšný polský film „na vývoz“, a přitom dostatečně vykloubený, aby se mohl stát kultovním. V současných nadějích polské kinematografie tak klíčí obdiv nejen ke kinu morálního neklidu, ale třeba také k Andrzeji Żuławskému.
Autorka je filmová publicistka.
Vábení sirén (Córki dancingu). Polsko, 2015, 92 min. Režie Agnieszka Smoczyńska, scénář Robert Bolesto, kamera Jakub Kijowski, střih Jarosław Kamiński, hudba Barbara Wrońska, Zuzanna Wrońska, Marcin Macuk, hrají Michalina Olszańska, Marta Mazureková, Kinga Preisová, Jakub Gierszał ad.