polské vzdorné ženy

V aktuálním čísle se sice věnujeme především nejnovější polské literatuře psané ženami, ale výrazně se dotýkáme i opomíjených ženských aktérek odborového hnutí Solidarita. Ty hrály důležitou roli při jeho vzniku na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a jejich význam se u našich severních sousedů začíná doceňovat až nyní. Ukázkový je příběh Anny Walentynowicz, svářečky a jeřábnice, jejíž nespravedlivé propuštění spustilo stávku v gdaňských loděnicích. Ve většině textů jsou zmíněny feministický přesah, mateřství a specifika literatury psané ženami, setkáme se však i s ekopoetikou, která v podání Julie Fiedorczuk s feminismem pozoruhodně souzní. Esej Michaly Benešové se zabývá novými jmény na polské literární scéně, jejichž překladů se jistě brzy dočkáme. Záměrně nemoderní, dětsky udivené texty Bronky Nowické jsme v A2 publikovali nedávno, Weronika Murek svým literárním mičurinstvím vytváří nové literární druhy a opomenuty nezůstaly ani v našem prostředí již etablované autorky Dorota Masłowska a Sylwia Chutnik. Větší prostor věnujeme Zośce Papużance, jež mimo jiné konstatuje, že se „zcela jistě proměňuje situace literatury psané ženami, a to k lepšímu. Je stále více žen, které píšou dobré knihy. A kromě toho, že píšou dobré knihy, jsou navíc velmi výraznými osobnostmi“. Tematické články byly podpořeny v rámci projektů Česko­-polského fóra z prostředků Ministerstva zahraničních věcí České republiky a vznikly ve spolupráci s Polským institutem v Praze.