Ruská okupace Krymu trvá už víc než tři a půl roku a nezdá se, že by se v dohledné době mohlo něco změnit. Většinové obyvatelstvo nespokojenost příliš neprojevuje. Krymští Tataři ale čelí soustavnému pronásledování a omezování svých kulturních práv.
Blíží se dokončení mostu mezi ruskou pevninou a Krymským poloostrovem, stavby s velkým symbolickým významem – provoz má začít už na sklonku roku 2018. Velká část obyvatel Krymu proti ruským pasům nic nenamítá, i když jejich materiální situace zdaleka neodpovídá očekáváním z jara 2014. Krym je teď odříznutý od Ukrajiny, s níž má přirozené hospodářské vazby, a velké ruské firmy se tu bojí podnikat, aby na ně nedopadly západní sankce, což mimo jiné zpomaluje i výstavbu zmíněného mostu. Ruské banky se zase bojí poskytovat půjčky zdejším podnikatelům. Málokdo navíc důvěřuje místním zkorumpovaným úřadům.
Mučení a obvinění z terorismu
Proti ruské okupaci Krymu se od začátku vyslovovali krymští Tataři. Noví vládci by proto původní obyvatele poloostrova, kteří zde dnes představují jen národnostní menšinu (krymských Tatarů žije na poloostrově 250 tisíc, celkově má Krym skoro dva miliony obyvatel), nejraději umlčeli. O tom, jaké metody přitom ruské bezpečnostní složky a justice používají, vypovídá nová zpráva mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch, která vyšla 14. listopadu. Během předešlého měsíce výzkumníci Human Rights Watch na Krymu zdokumentovali zejména nová obvinění ze separatismu a terorismu. A právě s obviněními z terorismu se na Krymu setkáváme stále častěji – je to výhodné, neboť ruští lidskoprávní aktivisté nechtějí být s podobnými případy spojováni.
Od roku 2015 ruské úřady obvinily nejméně 26 krymských Tatarů, že jakožto členové islámského hnutí Hizb ut-Tahrír připravovali teroristické činy. S výjimkou jednoho byla přitom všechna obvinění založena jen na údajné příslušnosti k této organizaci. Podle zprávy Human Rights Watch se krymští Tataři zadržení za terorismus obvykle nedopustili ničeho jiného než „diskusí v soukromých bytech, rozhovorů o politice Ruska na Krymu, výkladu Koránu či vlastnictví náboženské literatury“. Cílem organizace Hizb ut-Tahrír, která má na světě asi milion členů, je vybudování celosvětového chalífátu nenásilnými prostředky. Kromě Ruska a Německa není ve většině evropských států zakázána. Před ruskou okupací působila i na Krymu. Ukrajinské úřady sice hnutí Hizb ut-Tahrír vnímaly jako hrozbu, která by mohla přispět k radikalizaci krymských Tatarů, vcelku oprávněně ale za větší riziko považovaly přítomnost ruských ozbrojených sil a proruských separatistů.
Na konci října sice z vězení vyšli dva místopředsedové Medžlisu (neformálního krymskotatarského parlamentu), Achtěm Čijgoz a Ilmi Umerov, jež ruské úřady propustily a vyslaly do Turecka na žádost tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana, sotva ale jde o pozitivní tendenci. Spíše to je důkaz toho, že Rusové by byli velmi rádi, kdyby všichni krymskotatarští aktivisté svou zemi opustili. Nepřímo o tom svědčí i případ Renata Paralamova, programátora a náboženského aktivisty, který mimo jiné působil jako správce muslimských komunit na sociálních sítích. V polovině září k němu domů vtrhla skupina maskovaných mužů, kteří se představili jako příslušníci ruské tajné služby FSB a provedli u něj prohlídku. Poté Paralamova odvezli a podrobili ho celodennímu výslechu, spojenému s brutálním mučením elektrošoky. Paralamov prý nakonec souhlasil, že bude s tajnou službou spolupracovat. Když se ale na konci září pokusil Krym opustit, nikdo mu v tom nebránil. Paralamov nyní i s manželkou a čtyřmi dětmi žije v Kyjevě. Podobná svědectví o mučení nejsou ničím ojedinělým.
Výběrová represe
Politika ruských úřadů nicméně zatím příliš nevychází. Mezi krymskými Tatary naopak posiluje vzájemnou solidaritu. „Stále víc krymských Tatarů přichází k budovám soudů, aby podpořili své krajany. Shromažďují se u domů sousedů, kde se konají prohlídky. Lidé vycházejí na ulice k individuálnímu protestu a účastní se Krymského maratonu, jehož prostřednictvím se sbírají prostředky na zaplacení pokut,“ řekl v rozhovoru pro server Open Democracy propuštěný Ilmi Ulmerov. Tresty přitom hrozí i těm, kdo se snaží dokumentovat zatýkání a procesy. V současnosti se podle krymskotatarského advokáta Edema Semedljajeva řeší nejméně dvacet případů administrativních trestů za podobné aktivity. V polovině října se protestů proti zatčení dalších údajných členů Hizb ut-Tahrír, ke kterému došlo v Bachčisaraji 11. října, zúčastnilo po celém Krymu více než sto krymských Tatarů. Nejméně 49 jich policie zadržela, ačkoliv ruské zákony individuální protest nezakazují.
Berlínské Centrum pro východoevropská a mezinárodní studia provedlo v březnu až květnu tohoto roku velký průzkum, kterého se zúčastnily dva tisíce obyvatel Krymu. Sociologové se jich ptali na finanční situaci, plány do budoucnosti i hodnocení nedávných událostí. Mimo jiné vyplynulo, že řada lidí na poloostrově považuje svou finanční situaci za velmi špatnou – 27 procent obyvatel Krymu si může dovolit jen to nejnezbytnější. Zhruba polovina respondentů přiznala, že je akce Ruska v roce 2014 překvapila, 86 procent dotázaných, kteří nejsou krymskotatarského původu, nicméně uvádí, že referendum o přičlenění k Rusku by nyní dopadlo stejně. Z krymských Tatarů je téhož názoru jen 52 procent. Respondenti ruské i krymskotatarské národnosti se shodli, že Ukrajina Krym zanedbávala. Průzkum také ukazuje, že osobní kontakty mezi obyvateli poloostrova a Ukrajinou rychle slábnou.
Zatímco tedy v případě krymských Tatarů ruská politika, založená na represi, pravděpodobně posiluje opoziční tendence, ostatních etnických skupin se to příliš netýká. „Není pravděpodobné, že by se názor většiny obyvatel Krymu na anexi v blízké budoucnosti změnil,“ píše na stránkách think tanku Carnegie Europe analytička Gwendolyn Sasseová.
Autor je novinář a ukrajinista.