A1.
Black Sun ⥀ = REALTIME
I am in front of the black screen.
In the black screen.
I disappeared at the same time the last image did.
I melted in the darkness.
I, too exploded, and my remains has been dispersed into the universe night.
Ten seconds of total darkness.
The last trail of the sound of the planet’s explosions.
And there is silence.
How many suns are there?
One sun too many.
This is the way the world ends ⤶?⤷ and other ends of the world.
Not with bang a whimper.
Humans and/or… Terminator, or the arche-traveling shot…
A lack of realism.
⤷ Myšlenka na samotné hranici všech myšlenek → Warmachine bacterian archeology.
B2.
Na hranici mezi vnitřkem a vnějškem, vnitřním a vnějším světem, se vytvořila kůra, která je nakonec v důsledku podnětů tak propálená, že vytváří pro příjem podnětů ty nejpříznivější podmínky…
Když se ukázalo, že lidské bytosti získaly moc zničit život na zemi, začaly ho ničit ve velkém stylu a velmi rychle. Apokalyptické myšlenky a obrazy se stále více rozšiřovaly, v některých částech světa se rozšiřovaly až nevídanou rychlostí.
A3.
Plan B for Planet A
Plan [B] of geo-engineering is the ghost that animates its machine.
2016
Darkness and archeology
2017
The hierarchy of horrors – The shape of things to come
2018
Nihil is true religion – The left hand of darkness
2019
Chrono disintegration – Islamic apocalypticism – The brain is the interface
C4.
Z mlhy chaos.
Měla bys vědět, že to, co ti připadá jako vlasy, vůbec vlasy nejsou. Změníte se. Vaše děti se budou podobat nám a naše se budou podobat vám. Jaké budou naše děti? Jiné, jak už jsem řekla. Nebudou stejné jako vy. Budou trochu jako my.
A5.
The body without organs is the model of death.
Women on wave’s ship with abortion clinic.
[animal user ⤺°⤻ artificial intelligence user ⤺°⤻ machine user]
I am deeply sick of you
I am afraid
I am afraid
I am tired → dune covers a road → [I am = End]
B6.
Čím více se je snažíme analyzovat, tím více vypadají jako mlha → [Time is over]. Až se jeskyně začne pomalu rozpouštět, ocitneme se v prostoru, který bude zaplněný sádrovými odlitky rozličných památek z celého >západního< světa. Tento podivný monolitický prostor si pohrává s reprodukcí skutečnosti, v níž je lidstvo v podobné fázi jako zmíněná jeskyně → ve fázi rozpouštění. – >Památky jsou těla mrtvol<
C7.
Lidé jsou víc stejní než jiní – nepříjemně víc stejní, než jsme ochotni přiznat. Zajímalo by mě, jestli by to nakonec nedopadlo stejně, kdyby možnost navzájem se zničit i se zbytkem světa získaly jakékoliv jiné kultury.
Teď se budeme muset naučit, jak žít v pralese a jak si postavit střechu nad hlavou a jak vypěstovat potravu, to všechno bez strojů a bez pomoci zvenčí. Zakážete nám používat techniku? Ne, to ne, ale také vám žádnou nedáme k dispozici. Dokud si sami nezačnete vyrábět věci, které potřebujete.
B8.
Jak nás chcete naučit přežít ve světě, ve kterém jsme doma? Prozkoumali jsme vaše těla, vaše uvažování, vaše dějiny, vaše různorodé kultury… Víme víc než vy sami, čeho jste schopni. Podobným způsobem jsme zacházeli se zvířaty. Něco, co bývalo jedlé, je dnes smrtelně jedovaté.
C9.
Začneme znova, v oblastech, které nejsou kontaminované a nemají ani dějiny. Stanete se něčím jiným, než jste byli. Proč se nemůžeme vrátit domů? Protože váš domov už neexistuje. Vaše těla vás zradila. Vaše těla jsou osudově vadná. Máte nevhodně uspořádaný pár genetických znaků. Sám o sobě by byl každý z nich užitečný, zvyšoval by vašemu druhu šanci na přežití. Ale jejich kombinace v páru je smrtelná. Byli jste naprogramováni k tomu, abyste si vybombardovali svět pod nohama. Nic víc. Kdybyste byli schopni rozpoznat a vyřešit svůj problém, možná byste zkáze unikli. To ale vyžaduje pravidelně si připomínat, jací jsme, a na základě toho se kontrolovat.
Jste inteligentní → možná nejinteligentnější druh. Začali jste slibně, ale jste hierarchičtí. To je typický pozemský znak. Inteligence vám umožňuje popírat fakta, která se vám nelíbí. Popírání ale ničemu nepomůže. Rakovina roste dál, i když si tisíckrát řeknete, že to není pravda…
B10.
Po katastrofě zůstane jen prázdná obloha, na které nebudou vidět žádné hvězdy nebo jakákoliv jiná znamení.
C11.
Nebylo vidět kouř ani smog, pouze několik mraků – pozůstatky nedávného deště. Přístřešek měl stěny, ale chyběla mu podlaha. Uvnitř hořel oheň, pálivý a kouřící. Podobně vypadali i lidé. Páliví, zakouření, špinaví, rozčilení.
B12.
Někde mezi magnetickou rezonancí a kognitivní disonancí se nachází naše rozhraní s kosmem. Konec už pro nás není; abychom se rozhodli, musíme se vzdát. Otupit přirozený strach z odlišností. Měli bychom začít milovat cizince a hledat nového člověka.
C13.
Byli stejně trpěliví jako čekající Země.
Říkám si, co z nás asi bude?
Lidé ne. Lidé už ne.
Nikdy.
B14.
Trhliny, mutace, rozštěpení, spoje. Místa, kde se věci stávají věcmi. Potenciální obytné prostory.
B15.
Nevzpomínám si přesně, kdy to začalo, ale je to už několik měsíců. Všeobecné napětí, jež zavládlo, bylo děsivé. K období politických a společenských zvratů se přidalo podivné a skličující vědomí ohavného fyzického nebezpečí. Nebezpečí všudypřítomného a všezahrnujícího nebezpečí, které si člověk dokáže představit jen v nočních přeludech. Lidé chodili s bledými, ustaranými tvářemi a šeptali výstrahy, jež se nikdo neodvážil opakovat, ba ani sám sobě přiznat. Na zemi doléhalo vědomí nestvůrné viny a z propastí vály studené proudy, kvůli nimž se lidé v temných, osamělých místech třásli chladem. Sled ročních dob prošel démonickou proměnou – děsivě dlouho přetrvávala horka a všichni cítili, že svět a snad i celý vesmír se vymkl z vlády známých sil a přešel do moci bohů či sil, jež byly neznámé.
Znavený, vnímavý stín, kroutící se pod rukama, jež rukama nejsou. Stín slepě hnaný přes mrtvé sféry skonalých světů, jež bývaly velkoměsty. Zdálo se, že lidé reagují na příchod nelidských tvorů zpomaleně. Nezajímá je rozum nebo logika, tvé naděje nebo očekávání…
Vůbec nechápu, proč bych se měla vašeho zjevu polekat. Nevypadáte vůbec tak děsivě. Jenom [cize]. Pro většinu druhů znamená [cizí] totéž, co děsivé. To, co je [jiné], je nebezpečné. Je pro vás jistější, když se s tím pocitem vypořádáte jako jednotlivci, než jako členové nějaké skupiny.
Nabízím jednotu, o kterou usilujete, o které sníte, ale které sami nemůžete dosáhnout. Nestačí, když se budeme navzájem zabíjet. Možná nám to půjde líp, když poskytneme lidem čas, aby zapadli, a postupně budeme distribuovat strukturu, do které se budou moci začlenit. V menších třídách se dá naučit víc než ve velkých. Přechod je tolik důležitý – byla by velká škoda ho uspěchat.
Jestli máme přežít, potřebujeme ochranu. Země je téměř připravena nás přijmout zpět.
A16.
[There is no evil in the world]
[Shadow of the intercalation]
B17.
Důvěrně známé je obydleno nevyzpytatelným. Nevyzpytatelné je to, co zbývá, když velké celky odejdou do kyberprostoru. Chronický nedostatek pak ve své naléhavosti způsobuje tlak a funguje jako silná droga – navozuje halucinace normálního. Podivný klid.
Proti plánovanému vpádu do Antarktidy a proti masovému honu na zkameněliny – rozpouštění prastarého zalednění – U/ACC.
C18.
Podivný klid s sebou přináší klaustrofobické chvíle, momenty, kdy se všechno zastaví. Tahle vyhublost okamžiku je nejcitelnější. To, co jsme si z tebe nechali, není živá tkáň. Je to paměť. Vy byste tomu říkali genová mapa nebo mentální kopie. Nemusíme přece zapomínat, co známe. Nemusíme se vracet do doby kamenné. Vyhrabávat ze země klackem kořínky, jíst brouky a krysy…
Někdejší místa naprosté neutrality dnes patří k jedinečným charakteristickým prvkům, jsou nejsilnějším hybatelem odlišnosti. Představují všechno, co obvykle zažíváme. Dokonale kopírují každou naši touhu. Vzdálené, pohodné, exotické, polární, regionální, východní, rustikální, nové, dokonce dosud neobjevené – cizí.
Minulost byla podle všeho překvapivě nehygienická, ba nebezpečná. I my jsme kdysi měli minulost. Pak se všechno bez varování proměnilo v lítost. V našem městě žádná historie není. Minulost zmizela. Nic z toho, co je možné vidět kolem, nevzbuzuje specifické vzpomínky, nýbrž jen obecné vzpomínky na vzpomínky. Nikdy nekončící déjà vu. Generická vzpomínka. Vypadá to, jako kdyby na celém světě byl kolonialismus jediným nevyčerpatelným zdrojem autenticity.
B19.
Moc se rozprostírá na cestě od horizontality směrem k vertikalitě. Jako by jedna a jedna smrt dávaly dohromady život. Krusta civilizace je příliš tenká. Jako by všechno, co je generické, tíhlo k tropům. Vegetace je transformována v hlavního nositele identity – křížence mezi politikou a krajinou. Útočištěm všeho ilegálního & nekontrolovatelného.
A20.
Recurrent neural network – Ethernal omnipresent speed
B21.
Sítě se roztahují, stárnou, hnijí, zastarávají. Obyvatelstvo se zdvojnásobuje, ztrojnásobuje a najednou mizí. Povrch města exploduje, ekonomika akceleruje, zpomaluje, prudce se rozvíjí, kolabuje. Jako starodávné matky, které stále živí titánská embrya. Nikdo neví, proč je centrum právě tam, kde je, nikdo netuší, kde končí monumentální osy.
Dokazuje to jen tolik, že zde jsou skrytá rozhraní, kolosální rezervoáry, hlušiny. Neustále probíhající organický proces přizpůsobování se různým způsobům chování.
Očekávání se mění s biologickou inteligencí nejostražitějšího živočicha.
Animace naruby – hustota se zhroutila sama do sebe.
Zimní literární příloha A2 je samostatně neprodejnou součástí kulturního čtrnáctideníku A2 č. 26/2017. Texty vybral Karel Kouba, ilustroval Alexey Klyuykov, grafická úprava Lukáš Fairaisl. Vychází s podporou Ministerstva kultury ČR.