Letošek pro Donalda Trumpa nekončí zrovna pozitivně. Kromě vyšetřování v kauze Russiagate se bývalému realitnímu magnátovi přestalo dařit i ve volbách. Poslední špatná zpráva přišla ze státu Alabama, kde těsně prohrál doplňovací volby do Senátu Trumpem podporovaný kandidát, pravděpodobný sexuální predátor a náboženský fanatik Roy Moore. Trump, který se teď jeví jako politik na odpis, tlačí Kongres k rychlému schválení daňové reformy s úlevami pro nejbohatší. Ta zřejmě bude první i poslední reformou, kterou Trump zvládne ve svém funkčním období prosadit, protože po volbách v polovině mandátu bude Kongres patrně paralyzován. Velkým pokušením Trumpových protivníků je proto považovat zvolení „blonďaté bestie“ jen za uklouznutí v jinak skvostné historii americké demokracie. Opak je pravda – americká demokracie dnes shrnuje takřka všechny neduhy současných liberálních zřízení a dala by se označit slovy, která kdysi použil Karl Kraus o rakousko-uherském mocnářství. Je meteorologickou stanicí konce světa.
J. Horňáček
Radní Karlových Varů se od Nového roku rozhodli o dvojnásobek zdražit poplatek za vjezd do tamní lázeňské zóny. Na tom by nebylo nic špatného, aut je příliš, a regulace je tedy namístě. Poplatek však dopadne také na desítky zaměstnanců hotelu Savoy Westend, kteří do práce dojíždějí z méně bohatých částí regionu, jako Sokolov či Ostrov. Vzhledem k tomu, že jejich čistý měsíční příjem činí průměrně čtrnáct tisíc korun a roční poplatek za parkování bude nově sedm tisíc korun, sepsali proti tomuto opatření petici, v níž pro sebe žádali výjimku. Primátor Petr Kulhánek jim blahosklonně sdělil, že nic takového nepřipadá v úvahu. A jak se k celé věci postavil německý majitel hotelu, v němž začíná cena za pokoj na dvou a půl tisících korunách za noc? Když dostal prostor pro vyjádření v médiích, postěžoval si, že kvůli tomu nejspíš spousta zaměstnanců odejde za lepším do jeho domoviny. Pan von Kürten dobře ví, že v Bundesrepublik by za čtrnáct tisíc korun uklízečka nepohnula ani smetákem, avšak přidat svým zaměstnancům k jejich ostudným platům pár stovek jej nenapadne ani ve snu.
K. B. Hájek
„Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem,“ říkají si možná organizátoři hudebního festivalu Moogfest. Počátkem prosince zveřejnili jména prvních účinkujících příštího ročníku, který se v americkém Durhamu odehraje v květnu 2018. V této první várce jsou výhradně jména žen, nonbinárních osob a transgender umělců. Ze strany organizátorů jde o sympatické gesto, které zapadá do aktuálně probíhajících debat o postavení žen a marginalizovaných skupin. Scéna elektronické hudby, která tvoří velkou část programu Moogfestu, je sice na jakékoli projevy nerovného přístupu citlivá, ne všem je ale tento způsob vyzdvihování příjemný. Producentka Caroline Polachek, která tvoří pod jménem CEP, dokonce z účasti na festivalu vycouvala. Na Twitteru tento krok vysvětlila slovy: „Nepotřebuju být stavěna na piedestal ze soucitu, zvlášť ne mužskými kurátory.“ Celá kauza ukazuje, jak nesmírně komplikovaná celá debata kolem rovnoprávného postavení (nejen) žen (nejen) v hudbě je a že ani ti, kteří to myslí dobře, nemají patent na pravdu.
M. Zoul
Jezdím Uberem. Ten se ale vyhýbá placení daní, jeho řidiči jsou digitálními nádeníky bez sociálních jistot a firma se vydává za sdílenou ekonomiku, i když je to jen obyčejná taxislužba s aplikací. Proč to tedy dělám? Za léta, co jsem se nechala vozit běžnými taxi, jsem potkala nespočet rasistů a jen velmi málo slušných lidí. Jeden řidič mému spolucestujícímu omlátil hlavu o obrubník. V pozdější noční hodiny zhruba každý druhý jízdu po dvaceti minutách čekání bez upozornění zrušil. Řidiči Uberu jsou jiní. Pro velkou část z nich je Uber opravdu jen přivýdělkem a cestou z nesnadné ekonomické situace. Vezly mne samoživitelky, které tak záplatují rodinný rozpočet. Jela jsem s cizinci, kteří kvůli jazykové bariéře těžko shánějí zaměstnání. Romové, kteří si stěžovali, že najít slušnou práci pro ně byl problém, na Uber nedali dopustit. Potkala jsem neslyšícího řidiče. Byla bych raději, kdyby samoživitelkám v nouzi pomohlo výživné a kdyby Romy nikdo nediskriminoval. Nicméně Uber není jen zlo. Nastavme mu raději mantinely a tlačme na to, aby mezinárodní společenství přijalo opatření proti agresivním daňovým optimalizacím.
J. Nejedlová
Borat píše o českém fotbale. I tak by se dala pojmenovat snaha kazašských studentů popsat fotbalové dění v Praze. Na webu klubu FC Astana jsme se mohli dočíst, že fanoušci Bohemians pocházejí z vesnice a z pražské periferie, zatímco Dukle nefandí nikdo kromě vojáků. Se Spartou prý sympatizují dělníci, proletáři a radikálové. Slávistický rival se údajně těší podpoře pražské inteligence, bankéřů a vysoce postavených úředníků. Autory k této odvážné myšlence pravděpodobně inspirovala fanouškovská vlajka s nápisem „Slavia intellectuals“, která se objevuje pravidelně v Edenu a objevila se i na ilustrační fotce k textu. Pravidelná přítomnost Františka Ringo Čecha v hledišti, rasistické pokřiky nebo možnost zakoupit si od tvrdého jádra šálu s nápisem „Jen debil fandí Spartě!“ ovšem touto sociologickou črtou povážlivě otřásají. Boratovsky vyznívající paskvil o třídním charakteru fanouškovských táborů navíc zcela zakrývá fakt, že sledovat českou kopanou je především záležitostí milovníků radikálně avantgardního umění. Jak jinak mít z dění na trávníku požitek?
V. Ondráček