I
Jako je jméno kódem k činům, tak jsou i činy dekódováním jména.
II
Puchýře mládí.
III
Fixace, jež je antipodem břemena, je stejným břemenem pro to, co břemení, jako pro to, co je břemenem obtíženo.
IV
Budeme-li brát čas jako metaforu, můžeme mluvit nejen o jeho naplnění a nenaplnění, ale také o třetí variantě – a tou je naplnění inverzní. Jako by látka, co měla být vlastní podstatou času, jímž je tvořena, byla se stejnou vehemencí tvořena jeho opakem: něčím, co místo aby pohánělo vpřed, se jen opakovaně vrací do následnosti všeho už nevyhnutelně zatlačeného do předešlostI
V
Není mlčení, na rozdíl od mluvení, poctivější nejen ke sdělení, ale i k jazyku jako takovému?
VI
Mezi hledáním a vyhledáváním je rozdíl zkušenostI
VII
Negativní alchymie: jak vydolovat nic z něčeho.
VIII
Překlad, který nepoukazuje k originálu, ale k jinému překladu – a tak až donekonečna.
IX
Nemožnost neodmlouvá.
X
V nenormální situaci je normální chovat se nenormálně – ale kdo v nás je tím, kdo vědomě ručí za znormálnění obsahů, jež obvykle považujeme za normy našeho chování?
XI
Jak lze do něčích pocitů projektovat pravdu jako jeden z nich?
XII
Tykadla do sebe.
XIII
Do minulosti se nevchází, z budoucnosti se nevystupuje.
XIV
Videa zestárnou i s námi na nich. Zestárnou a zemřou mladá.
XV
Trochu megalomanie Bohu neuškodí.
XVI
Nemožnost není cílem, ale prostředkem.
XVII
Ztratil, co nikdy nehledal, a proto hledá, co by našeL
XVIII
Je celek celkem i s těmi částmi, které se do něj nevejdou?
XIX
Umožňovat nemožné a znemožňovat možné jsou spojené nádoby.
XX
Umrtvovat živé, ale ne do mrtvého, nýbrž do pózy.
XXI
Povolání je krycí jméno.
XXII
Opakování sice je opakovatelné, ne však už to, co se opakováním opakuje.
XXIII
Namísto fotek ukládat do paměti souřadnice místa.
XXIV
Vtíravost času.
XXV
Může být neklid uklidňující?
XXVI
V rámci potřeby tvořit je nutno vyšlechtit si nějaký nedostatek: kus žvance jako návnadu pro myšlenku v zapřažení.
XXVII
Nevinnost je nevědomá schopnost, jak předejít zvyku.
XXVIII
Presumpce jako imitace.
XXIX
Teatrální aspekt tautologie: bušení do zavřených dveří.
XXX
Hurónské ticho.
XXXI
Je soběstačnost sebestředná? Je představivost něco, co stačí mít, anebo něco, co je potřeba umět?
XXXII
Poslouchat, jako když se natahuje setrvačník.
XXXIII
Vstát z mrtvých živých.
XXXIV
Pastí do života.
XXXV
Z hloubi duše, ale co když žádná není?
XXXVI
Škodolibost libostI
XXXVII
Naděje je perpetuálně reciproční.
XXXVIII
Nic méně než nic více.
XXXIX
Musí mít realita smysl pro realitu?
XL
Z mého příběhu mě nevyštvete.
XLI
Rozházené ve velkém najít po drobkách.
XLII
Může být intuice ještě intuitivnější?
XLIII
Extáze a askeze se nevylučují.
XLIV
Vnitřní kámen mudrců.
XLV
Kdo potřebuje hledat, hledá i to, co hledat nepotřebuje.
XLVI
Algoritmické chtění.
XLVII
Zázrakodlaky.
XLVIII
Může být někdo kromě mě, kdo potřebuje moje potřeby?
XLIX
Důvěra přichází až s potřebou důvěřovat.
L
Vyhynulá řeč každého slova.
LI
Zábavnost se u nekomika stává brzo hrůzností.
LII
Strach ex post je ošklivá zkušenost.
LIII
Břichomluvcovy samomluvy.
LIV
Množství předpokládá mnohost a roztříštěnost jednotu.
LV
Může být introspekce spektakulární?
LVI
Pozorovat znamená dávat vnějšku své pokyny k jednání.
LVII
Potkají se dva přátelé: psycholog-psychopat a sociolog-sociopat.
LVIII
Nemožné lze jen těžko znemožnit.
LIX
Co má bolest společného s rodiči? Roli policajtů.
LX
Kleptomantra.
LXI
Duše je rozdílem mezi vnitřnostmi a nitrem. Skořápka je rozdílem mezi katalyzátorem a pastí.
LXII
Sebereflexe vchází do dveří první.
LXIII
Godotím krokem.
LXIV
Ve slově objetí je etymologie objížďky také etymologií zkratky.
LXV
Hermafrodisiakum.
LXVI
Znamení neznamenají nic jiného než lidskou potřebu, aby znamení něco znamenala.
LXVII
Vzdělanost je vzdálenost.
LXVIII
Autenticita neosobnostI
LXIX
Je-li zdvojenost normou, je jednota vždy jen poloviční.
LXX
Pravda není na dodržování.
LXXI
Experimentovat s experimentem znamená přestat experimentovat.
LXXII
Mudrování nad moudrostí.
LXXIII
Akty blízkosti – ale čeho je blízkost aktem?
LXXIV
Ptydepologie.
LXXV
Není-li práce prostředkem k životu, ať je tedy život prostředkem k prácI
LXXVI
Fingovaná prostituce. (Neposkvrněné početí něčí skvrny?)
LXXVII
Embargo na mlčení.
LXXVIII
Svoboda je, když můžeme muset.
LXXIX
Jak Bůh v klecI
LXXX
Nevyslovitelné zůstává nevyslovitelným i poté, co bývá vysloveno.
LXXXI
Zázrak, za který se platí, je atrapou pasti – ale k čemu potřebuje past svou atrapu?
LXXXII
Újmologie.
LXXXIII
Okleštit svět na lidskou spásu.
LXXXIV
Naděje se neděje.
LXXXV
Kladivo přesvědčuje hřebík o tom, že existuje díra. Díra přesvědčuje kladivo o tom, že existuje hřebík. Hřebík přesvědčuje díru o tom, že existuje kladivo.
LXXXVI
Nedosáhnutelná dosáhnutelnost.
LXXXVII
Zámotek k jádru věcI
LXXXVIII
Dyslexie je umět docílit podobnou míru plasticity, jako když modelujeme extrapolací nějakou situaci, kde výchozí dvourozměrná představa je na rozdíl od konečné představy třírozměrné bohatší, a to o celé nekonečno dvourozměrných předstaV
LXXXIX
Než se pochopíme, tak chápeme.
XC
Monologizace dialogizace.
XCI
Cílovou skupinou lidí je člověk. Cílovou skupinou člověka jsou lidI
XCII
Pravda kazí myšlení.
XCIII
Metafora rozšiřuje vnímání, myšlenka jej naopak zužuje. Metafora je z tohoto důvodu také zřejmou spojnicí mezi poezií a prózou, jejich společnou souřadnicí. (Příběh jako metafora v případě prózy a metafora jako příběh v případě poezie.)
XCIV
Vztahovačnost vztahů.
XCV
Knihovna je skrytým nárokem na reciprocitu k převážně mrtvým lidem.
XCVI
Ramínka jsou taky kříže.
XCVII
Citová kalkulace: jak dospět k rebelii rozu-
mově.
XCVIII
Jak oddalovat oddalování přiblížením, a na-
opak.
XCIX
Pomalé problémy a rychlá řešení.
C
Bůh: všehoklec všeho.
CI
Šetrnost je dávání přednosti malé potřebě před velkou.
CII
Pokud je duch plynného charakteru, nelze mu míti za zlé, rozhodne-li se vypařit.
CIII
Dědičná předsevzetí.
CIV
Jak mlčet, a nebýt umlčen. Jak nenáviděné proměnit na nepoznané.
CV
Lítost je nelítostná.
CVI
Každé alibi, které hledáme, má v něčem nalezeném pravdu.
CVII
Nedokonalost se zdokonaluje dokonalostí. Dokonalost se zdokonaluje nedokonalostí.
CVIII
Hloubka propasti je výškou vzletu.
CIX
Může být naděje vědou?
CX
Mít názor na všechno znamená nerozumět vůbec ničemu.
CXI
Beznaděje naší naděje.
CXII
V životopisu čteme: pětkrát ženatý žil v sociální izolacI
CXIII
Milodarmo.
CXIV
Je-li nedosažena, tváří se nedosáhnutelnost nedosáhnutelně.
CXV
Reciprocita netečnostI
CXVI
Propast tě nepodrží.
CXVII
Není plesknutí myšlenky bez rozběhu a švihu banality.
CXVIII
Vyskočit z kůže do těla.
CXIX
Čin je významem slova, které nabývá význam tímto činem.
CXX
Má-li objekt vědomí, posuzuje sebe subjektivně.
CXXI
Pravdy nejsou pravidla.
CXXII
Jdeme-li jednou pravdou proti druhé, znamená to, že jsme uprostřed války.
CXXIII
Čas je diskrétní pohyb mezi tautologiemI
CXXIV
Morální sloupořadí.
CXXV
Náplně do života, značka: prodám.
CXXVI
Co je těžší? Vyhloubit stopu, nebo ji zahladit?
CXXVII
Ctižádostivost pokusných myší.
CXXVIII
Jasno zaslepuje.
CXXIX
Radioatraktivně.
CXXX
Krok napřed zabíjí vtip. Krok pozadu vtipu předchází.
CXXXI
Chceme-li za sebou něco zanechat, bude lépe, když zapomeneme na vize.
CXXXII
Nedosáhnutelné je neobsáhnutelné.
CXXXIII
Protikladem omnipotence není impotence, ale potence.
CXXXIV
Hluboká pravdomluvnost.
CXXXV
Život není krátký, ale krátkozraký.
CXXXVI
Podvod je synonymem návodu.
CXXXVII
O možnosti možnosti rozhoduje skutečnost skutečnostI
CXXXVIII
Jak zachytit prchající myšlenku, nechceme-li ji znásilnit?
CXXXIX
Alibismus snění.
CXL
Naplnit touhu znamená zdvojnásobit ji – a to je, jak víme, definice redundance.
CXLI
Vyvaruj se používání náhodných pastí.