Brutalita zásahů stoupá

Zásah, při němž izraelské bezpečnostní síly 14. května na pomezí Gazy a Izraele zastřelily šedesát neozbrojených Palestinců a tři tisíce dalších zranily, vzbudil vlnu zděšení. Jde podle vás o operaci, která se izraelské armádě vymkla z rukou, nebo o dlouhodobou strategii?

Velmi tvrdý vojenský postup IDF spojený s ostrou střelbou není žádnou výjimkou. Přitom jej provedla armáda, která se někdy charakterizuje jako „nejmorálnější armáda světa“ a patří mezi nejsilnější vojenské síly. To by tedy mělo IDF zavazovat k vysokým standardům vojenské etiky, a tedy i k jen nezbytně nutnému používání smrtících bojových metod v souladu s mezinárodními dohodami o válečném právu. Bohužel se tak často neděje. Můžeme sledovat jisté rozdíly v brutalitě při zásazích proti demonstracím na Západním břehu a proti nepokojům v pásmu Gazy. Zde jsou zásahy tvrdší. Je to do určité míry projev strategie „rozděl a panuj“: o něco konstruktivnější přístup k Západnímu břehu vedenému Fatahem, a naopak tvrdší postoj ke Gaze vedené Hamásem. Roli ale hraje i generační posun. Mladší generace důstojníků – podobně jako izrael­ských politiků typu Naftaliho Benetta – je více „jestřábí“ než veteráni dřívějších konfliktů. Mnoho starších izraelských důstojníků, kteří zažili velké války, poznalo Palestince a Araby obecně daleko lépe než dnešní generace vojáků a jsou ve svých soudech i v hodnocení izraelské strategie výrazně zdrženlivější. Někteří dokonce prosazují mír a jsou z nich míroví aktivisté…

Pokaždé, když dojde k podobným událostem, můžeme slyšet, že Hamás používá civilisty jako lidské štíty, takže se případným obětem z jejich řad nelze divit. Lze to tvrdit i tentokrát?

Takzvané mučednictví i lidské štíty jsou jednou z mnoha strategií Hamásu. Zároveň je třeba si uvědomit, že mnoho Gazanů nešlo demonstrovat proto, aby podpořili Hamás, nýbrž protože jejich životní situace v oploceném a přelidněném pásmu je dlouhodobě těžko zvladatelná. Hamás nicméně podobných protestů využívá, respektive zneužívá je pro radikální islamismus.

Spekulovalo se o tom, že Palestinci byli ozbrojení. Existují o tom nějaké důkazy?

Že se na demonstracích v Gaze mohou vyskytovat zbraně, lze v kontextu celého konfliktu jen stěží vyloučit. Na druhou stranu mezinárodní dohody, k jejichž dodržování se Izrael zavázal, umožňují armádě používat ostré střelivo – i vzhledem k přítomnosti civilistů na podobných akcích – jen jako zcela krajní možnost. Pokud sledujeme izraelskou strategii v konfliktu s Hamásem, vidíme do určité míry překvapující vývoj: v době, kdy byl Hamás výrazně radikálnější a měl na svědomí velké množství izraelských životů, například v období druhé intifády, byly izraelské zákroky proti Hamásu často mírnější než dnes. Přitom dnešní Hamás není z mnoha důvodů zdaleka tak nebezpečný jako v době druhé intifády. Přesto brutalita izraelských zásahů vůči němu – a bohužel někdy i vůči těm, kdo s ním nemají nic společného – stoupá.

Po krvavých událostech z letošního května OSN, ale například i Belgie a Německo žádají nezávislé vyšetřování. Může to k něčemu být?

Vyšetřování by samozřejmě mělo probíhat, ale především by se měly odstraňovat příčiny velmi depresivní situace obyvatel Gazy, které chudoba a násilí činí náchylnými k extremismu. Obecně vzato bylo vyšetřování v dějinách izraelsko­-palestinského konfliktu nespočet – jak mezinárodních, tak na izraelské úrovni. Izrael je s trochou nadsázky „zemí vyšetřovacích komisí“. Výsledky těchto vyšetřování ale trpí mnoha problémy: přicházejí pozdě, jsou neúměrně politizovány a následně jsou jednotlivými stranami sporu odmítány, případně jsou jejich zjištění příliš obecná.

Podle odhadů OSN bude Gaza v roce 2020 neobyvatelná – především kvůli špatnému přístupu k vodě a elektřině. Existují plány, které by to mohly změnit?

Plánů pro Gazu bylo více, ale jak to u izraelsko­-palestinského konfliktu bývá, chyběla vůle k jejich implementaci. Například mírový proces devadesátých let počítal s výrazným zlepšením propojení mezi Západním břehem a Gazou pomocí koridoru, který by usnadnil pohyb Palestinců mezi těmito územími a umožnil jim o něco důstojnější život. Velmi tvrdé je izrael­ské embargo, které nepostihuje zdaleka jen nebezpečné suroviny a materiály. Také situace rybářů v Gaze je kvůli obstrukcím dlouhodobě kritická. Přitom rybolov byl tradičně jedním z hlavních zdrojů obživy lidí z Gazy.

Jak hodnotíte práci českých novinářů, kteří informují o událostech v Izraeli a Palestině?

Sledovat česká mainstreamová a jiná média stíhám je útržkovitě. Obecně mám ale do­­jem, že lidí, kteří mají u nás do izraelsko­-palestinského konfliktu hlubší vhled a zároveň si dokážou udržet odstup a nepřevzít stanovisko jedné či druhé strany, je stále dost málo a jsou slyšet a vidět jen občas.

Myslíte si, že současné nepokoje mohou vyústit v další intifádu?

Další násilí může samozřejmě přijít – potenciál k jeho propuknutí se nyní posílil. Jak by Hamás a Izrael mohly postupovat, víme z posledních válečných konfliktů v Gaze v letech 2008 až 2009, 2012 a 2014. Jestli vypukne třetí intifáda, je však těžké říct. Už velmi dlouho se o ní mluví a v posledních letech došlo v části palestinské společnosti několikrát k nárůstu protestů i násilí. To se však nikdy neproměnilo v celospolečenský fenomén. Situace Palestinců je dnes v mnoha ohledech jiná než v letech 1987 a 2000. Geopolitická situace na Blízkém východě se posunula, palestinská společnost trpí nedostatkem osobností a je také více rozdělená.