Režie Julian Rosenfeldt, Austrálie, Německo, 2016, 95 min.
Premiéra v ČR 7. 6. 2018
Ve filmu/instalaci Juliana Rosenfeldta Manifesto jsou manifesty uložené jako v bonboniéře – nikdy nevíte, co ochutnáte. Série krátkých scének, v nichž Cate Blanchettová odříkává úryvky z různých manifestů v různých situacích, bývá uváděna jako instalace v galeriích, ale do českých kin se nyní dostává v podobě celovečerní kompilace, určené pro promítání v kinosálech. Příznačně jednou z prvních vět, které ve filmové verzi zazní, je úryvek z textu Philippa Soupaulta „Píšu manifest, protože nemám co říct“. Rosenfeldtův projekt zaujímá k desítkám textů, jejichž úryvky vkládá do úst slavné australské herečce, v podstatě podobný postoj. Manifesto není manifest, dokonce ani manifest manifestů. Spíše je to experiment s jejich rekontextualizací a fragmentarizací. Rosenfeldt nechce vytvářet ilustraci k slavným textům – nesnaží se například doplnit recitaci surrealistických manifestů surrealistickými obrazy. Naopak, v těch nejlepších případech tvoří nečekané souvislosti, které dávají toku slov jednotlivých textů nové významy (dadaistické manifesty jsou předneseny jako pohřební řeč). Jindy se zase zdá, že se věty pronesené mimo původní kontext mění v bezvýznamné tlachání. Film můžeme chápat i jako exhibici nepochybného hereckého talentu Blanchettové, který na sebe obvykle strhává veškerou pozornost. Právě hereččin talent ale zároveň přispívá k dojmu, že Rosenfeldt často jen opentluje staré texty líbivým audiovizuálním ztvárněním.