Pravdivé lži

Forma je prázdnota, prázdnota je forma. Prázdnota se neliší od formy, forma se neliší od prázdnoty. Každá forma je prázdná, každá prázdnota je forma.

Sútra srdce

Motivací pro moji práci je určitý typ sekularis­mu, který se nerodí z apatie nebo neschopnosti užasnout nad světem, ale spíše z přesvědčení, že život – který je sám o sobě docela nepravděpodobným stavem – je posvátný, a nepotřebuje tak být devalvován vírou ve věci, které neexistují.

Stín průměrné zebry

Nereflektovaná víra v pojmy a esence může explodovat celým gejzírem problémů. Rasový a genderový esencialismus například vede k rasismu a sexismu. Rasa je pro rasistu neměnnou vlastností definující identitu člověka; pro sexistu představuje gender neměnnou realitu, opírající se o sadu esenciálních charakteristik. Ve skutečnosti jsou ale gender i rasa jen dočasnou a porézní akumulací různých vlastností a způsobů jednání. Navzdory populárním domněnkám o spojitosti mezi rasismem a evoluční teorií to byl právě ­Charles Darwin, kdo osvobodil západní myšlení od dlouhotrvající představy o rase jako čemsi neměnném. Slovy filosofa Manuela DeLandy: „Okamžiku, kdy se před šedesáti lety spojily Darwinovy ideje o přirozeném výběru a Mendelovy úvahy o dynamice genetické dědičnosti, znamenal konec nadvlády aristotelského paradigmatu. Bylo najednou jasné, že ne­­existuje nic takového jako předem daná idea ‚zebrovitosti‘. Každá z konkrétních vlastností (maskování, rychlost běhu atd.), které se spojily v určitém zvířeti, je výsledkem adaptace.“ A jak DeLanda dodává, tyto vlastnosti by zvířata „také docela dobře mít nemusela, pokud by se dějiny těchto druhů odvíjely jinak. Pro teoretiky populací je tak skutečností jenom změna a variace a ideální typ (tedy průměrná zebra) představuje pouhý stín.“

Pojem „zebra“ z tohoto hlediska neodkazuje k žádnému věčnému nebo transcendentnímu významu, a to samé platí i o jakýchkoli jiných pojmech. Rapper Lil B to pochopil, když v roce 2011 pojmenoval své album I’m Gay. Kombinováním významů a nahodilým užíváním slov ve službách abstraktní kompozice se stal průkopníkem hiphopové odnože, která využívá variabilitu jazyka až do krajnosti. Rapperovo rozhodnutí pojmenovat album I’m Gay nemělo znamenat nějaký coming out ve věci sexuální orientace. Spíše k němu vedlo pochopení, že slova nenesou žádný bytostný význam a jako taková mohou být překódována a používána nesprávně. Naneštěstí se kvůli tomu Lil B stal terčem tvrdé homofobní kritiky, následně od deteritorializujícího potenciá­lu, jejž měl název jeho alba, upustil, a desce nakonec dal podtitul „I’m Happy“, čímž rezignoval před nenávistí a etablovaným vztahem mezi znakem a označovaným, na němž taková nenávist stojí.

Hra s otevřeným koncem

Nicméně už dávno před Darwinem a rapperem Lil B odmítaly esencialismus východní filosofie buddhismu a taoismu: „Prázdnota neznamená nicotu, spíše to, že všechny věci postrádají svou vnitřní podstatu, objektivitu, identitu nebo vztah k nějakému znaku. Nepřítomnost takové esence nebo substance neznamená, že neexistují, ale pouze to, že jsou skrz naskrz relativní.“ Nebo ještě jasněji: „Tao, které může být sděleno, není skutečné Tao. Jméno, které může být jmenováno, není skutečné Jméno. Nepojmenovatelné je věčnou realitou.“ Východní filosofie tvrdí, že poznání a přijetí skutečné povahy reality – jakožto dynamické, nahodilé a bez věčných esencí – je nezbytné pro dosažení skutečné svobody. Představa stálé identity čehokoliv je jen fikcí, a to včetně okolností našich životů a myšlenek. Buddhisté a taoisté dávno pochopili, že život je hra s otevřeným koncem.

Pokud se z této perspektivy podíváme na umění nebo fotografii, zjistíme, že otázka po podstatě daného média je stejně nesmyslná jako otázka po ideji zebry. Fixovaná a stabilní identita v konečném důsledku neexistuje. Rejstřík pojmu „fotografie“ představuje akumulaci procesů a technologií založených na simulaci lidského oka, nicméně – stejně jako lidské oko – není tímto svým původem nijak limitován (viz pojem exaptace neboli taková adaptace daného evolučně vyvinutého znaku, která se odchyluje od své původní funkce). Ostatně i běžná fotografie infračerveného světelného spektra může sloužit jako příklad toho, že se kamera vyvinula za hranice možností lidského oka, přičemž v rámci současné digitální fotografie už dochází k vývoji, který se od původních funkcí lidského oka vzdaluje k nepoznání.

Pole nových asociací

Odmítnutí esencialismu zároveň vede k odmítnutí přespříliš etymologického přístupu k výtvarné tvorbě a chápání umění. To, že nějaký pojem ve staré řečtině říkal něco jiného než dnes, ještě neznamená, že je tento význam nějak homeopaticky přítomen v pojmu současném. Skutečně svobodná tvorba vychází z vědomí, že na chladných a minimalistických kovových sochách není nic bytostně maskulinního, a stejně tak není nic bytostně femininního na delikátně pastelových performancích. Na mužích není nic bytostně maskulinního a na ženách není nic bytostně femininního.

Má vlastní tvorba je do velké míry poháněna právě takovým odmítnutím esencialismu. Jedním z důvodů, proč využívám komerční fotografii (a to především takovou, která se vy­­užívá v marketingu a pro masovou distribuci), je můj zájem o rozvolnění strukturální moci asociací. Taková díla jsou často dezinterpretována a esencializována jako objekty reprezentující „kapitalismus“, který sám o sobě představuje zvěcnělý znak označující antagonistické a heterogenní procesy. Podobně „rasa“ pro některé znamená esencializovanou sérii obrazů, na jejímž základě jsou vyloučeny obrazy jiné. V umění esencializace spojená s vyloučením často vede k preferování starých materiá­lů, protože obrazy ze současného světa jsou předsudečně chápány jako hříšné a nebezpečné. Vždycky jsem cítil, že toto nepochopení se zakládá na přílišném zdůrazňování moci obrazů. Jejich vlastnosti a možnosti však mohou být využívány úplně jinak, a to právě díky tomu, že postrádají inherentní identitu. Pokud znak osvobodíme od označovaného, otevřeme tím pole nových asociací. Taková destabilizace vztahu mezi znakem a označovaným má deteritorializující efekt, nezbytný pro tvorbu nových významů.

Nutnost materialismu

Na jedné straně tento spirituálně motivovaný sekularismus odmítá esence, na straně druhé afirmuje realitu imanentní existence. Bere závazky filosofického realismu a materialismu za své a akceptuje, že existuje na mysli nezávislá realita, která překračuje fenomenologickou zkušenost jednotlivce. V rámci umělecké kritiky je dnes materialismus často chápán jako redukcionistický a příliš racionální přístup ke světu, postrádající citlivost k jemným a iracionálním jiskrám, které jsou nezbytné pro tvorbu uměleckého díla. To ale neznamená, že by odmítal subjektivní stránku všech jevů, spíše ji dává do kontextu. Slovy Leviho Bryanta: „To, oč běží v nových materialismech a některých spekulativních realismech, není nějaký staronový pokus o upřednostnění vědy před významem, ale snaha obrátit pozornost k materiálním dimenzím našich životů. Materialita není fenomenalita, živá zkušenost, význam nebo text, ačkoliv může mít vliv na cokoli z toho, ale cosi s vlastní dynamikou a silou. Potřebujeme formulovat teorii, která něco takového dokáže pojmout a bude odolávat svodům považovat všechno za texty, významy nebo koreláty intencí.“

Zajímavou otázkou tedy je, co je dnes na fotografii ještě reálné, když může být vytvořena digitálně nebo upravena ve Photoshopu. V roce 2005 bylo součástí katalogu IKEA malé renderované dřevěné křeslo. Byl to výsledek roční práce tří grafiků. Přítomnost tohoto křesla v katalogu chtěla testovat, jestli si zákazníci rozdílu mezi fotografií a renderovaným obrázkem všimnou. Očividně nikdo nic nepoznal, protože od té doby se podíl těchto objektů v katalozích IKEA rapidně zvyšoval: v roce 2014 už bylo 75 procent obrázků renderovaných. Rychlý skok od fotografie k renderovanému obrazu byl motivován ekonomickými důvody. IKEA totiž přizpůsobuje své katalogy lokálním podmínkám a vkusu, takže existuje více variant téže kuchyně, třeba ve světlém nebo tmavém provedení. Takové malé změny je najednou možné znázornit na obrazovce daleko efektivněji (přičemž současné technologie už dokážou vytvořit digitální obraz, který je k nerozeznání od tradiční fotografie), a výrobní náklady se tak daří významně snižovat.

Realita a simulace

S přihlédnutím k těmto výdobytkům můžeme dojít k závěru, že fotografie už nepředstavuje záznam reality jako takové – a v jistých kontextech to je pravda. Nicméně efektivita fotografie a digitálního obrazu nám dláždí cestu k hlubšímu filosofickému vhledu – o existenci vnímané reality. Důvod, proč dokážou katalogy IKEA přesvědčit zákazníky, že zobrazované produkty jsou skutečné, spočívá v tom, že existuje společný způsob, jak lidé vnímají vnější svět. A právě tento způsob vnímání může být s větší či menší přesností simulován. Na simulaci je zajímavý fakt, že je tu vždy něco, co může být simulováno, což zároveň znamená, že se všechny simulace – bez ohledu na svou věrohodnost – nakonec vztahují k realitě. Nebo, jak by řekl DeLanda, prostor možností simulovaných obrazů se překrývá s prostorem možností vnímání.

Důvod, proč nejefektivnější marketing funguje tak, jak funguje, odvisí od faktu, že komerční zájmy vedou k přijetí realistického modelu světa. Tedy k optimalizování svých sdělení v souladu se způsobem vnímání zákazníků. Investice do psychologických výzkumů vnímání se vyplácejí, a realistický model tak odsouvá výtvarné umění (alespoň co do míry publicity a disponibilních zdrojů) na druhou kolej. To neznamená, že by snad výtvarné umění mělo konkurovat komerčním výjevům nebo dělat něco jinak než doposud. Ostatně umění ve své idealizované formě není ničím jiným než průzkumem možností jednotlivých sfér našeho světa. Filosofický realismus ukazuje nové cesty k poznání, jež nám může pomoci odzbrojit staré vizuál­ní formy a umožnit konstruovat formy nové.

Autor je umělec.

Z anglického originálu True Lies (Texte zur Kunst č. 99/2015) přeložil Martin Vrba.