Shoggoti a přízrak Jima Crowa

Rasismus byl už několika interprety H. P. Love­crafta odhalen jako těžko pominutelná vada či kvalita jeho prózy. Je to fundamentální rys, který si od Lovecraftovy specifické poetiky nelze odmyslet. Někteří autoři dokonce přiznávají fascinaci právě tímto aspektem spisovatelova díla. Michel Houellebecq píše o tom, jak rasová nenávist uvádí Lovecrafta do básnivého stavu podobného transu, China Miéville zase charakterizuje nejrasističtější Lovecraftovu povídku Děs redhookské čtvrti z roku 1927 jako na předsudcích založený horečnatý sen. Lovecraftův rasismus přitom souvisí s jeho pobytem v New Yorku, kde se novoanglický autor setkával na ulici s imigranty nejrůznějších národností. Atmosféra velkoměsta v něm vzbuzovala úzkostné pocity, které dával najevo především ve svých – mnohdy extrémně rasistických – dopisech. V jeho literárním díle se pak často spojuje působení temných, iracionálních a nadpřirozených kultů s cizími kulturami – autorem děsivé knihy Necronomiconu je Arab, Volání Cthulhu (1928) spojuje uctívání hrozivých prastarých božstev s „primitivními“, „degenerovanými“ a „deformovanými“ nebílými společenstvími a Houellebecq přesvědčivé interpretuje Hrůzu v Dunwichi (1929) jako fantazii založenou na strachu z míšenců. Nebílé kultury jsou pro Lovecrafta zdrojem impulsivního odporu a mají úzké napojení na iracio­nální síly ohrožující svět.

Bělošská magie

Název románu Lovecraftova země (Lovecraft Country, 2016) amerického (bílého) spisovatele Matta Ruffa těží právě z těchto asociací. Svým způsobem je to vymítačská próza, která chce obrátit Lovecraftovu rasistickou vizi Ameriky naruby. Ukazuje, že v Americe první poloviny 20. století měli důvod ke strachu naopak právě příslušníci etnických menšin, především Afroameričané. Všechny bílé postavy, které se v Ruffově románu objevují, jsou buď otevřeně rasistické a obvykle také výrazně agresivní, anebo patří ke starému čarodějnému kultu a mají v úmyslu černošské hrdiny využít ke svým účelům. Zatímco Lovecraft viděl za hranicemi bělošské civilizace obrovskou džungli divošského šílenství a krvavých rituálů, Ruff vytváří alternativní, ale stejně paranoidní vizi. Bílí v ní tvoří organizovanou sektu „přírodních filosofů“, zaklínající se racionalitou, ale provádějící podobně krvavé rituály jako Lovecraftovy temné kulty.

Svým zasazením a jednotlivými zápletkami však Ruffův román není analogií Lovecraftovy imaginární Nové Anglie. Kniha se odehrává v padesátých letech a popisuje několik vzájemně propojených příběhů jedné černošské rodiny, která se musí potýkat s bílým členem starobylého magického řádu Calebem Braith­whitem, který členy rodiny využívá ke svým intrikám. Jsou to příběhy o černoších konfrontovaných s bělošskou magií. Nejde o okultismus, který ožívá na stránkách Lovecraftových rasistických textů – je to magie, s níž se mohli američtí černoši v padesátých letech setkávat v tehdejší šestákové sci­-fi literatuře, psané v drtivé většině bělochy. Jeden z hlavních hrdinů, Atticus, je vášnivým konzumentem právě tohoto čtiva a Ruff jeho prostřednictvím v románu cituje autory, jako je Edgar Rice Burroughs nebo Ray Bradbury. Zápletky jednotlivých kapitol tak jsou variacemi nejen na Lovecrafta, ale také na dobové sci­-fi příběhy nebo klasický román Roberta Louise Stevensona Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (1886, česky 1900).

Země Jima Crowa

Ruffův román je ale působivý především v tom, jak dokáže zásobárnu moderních, převážně bělošských urbánních legend 20. století, vtělených do vědecko­-fantastických textů, spojit s reáliemi a mýty souvisejícími s afroamerickým obyvatelstvem té doby. Kromě přízviska „Lovecraftova země“ se Spojené státy v románu nazývají také „země Jima Crowa“. To je narážka na zákony, které v Americe koncem 19. století institucionalizovaly rasovou segregaci, ale také na postavičku černošského otroka Jima Crowa ze známé rasistické písničky. Atticus v jedné scéně knihy říká Braithwhiteovi, že ho bělošský intrikán chce použít jako „magického negra“, což je označení používané pro stereotypní černošské filmové postavy, které nemají rozvinutou osobnost, zato však disponují nějakou nadpřirozenou schopností, jež nakonec slouží ku prospěchu především bílým hrdinům. Ruff si s žánrovou figurou magického negra hraje v několika povídkách, ale vždycky tak, aby zbořil konvence, jež jsou s ní spojené.

Nejzásadnějším kulturním odkazem, jehož prostřednictvím se nám v Ruffově knize otevírají Spojené státy padesátých let, je publikace Průvodce bezpečným cestováním pro barevné. Reálně existující příručka, v originále zvaná The Negro Motorist Green Book, obsahovala seznam míst, kde se mohli Afroameričané ubytovat, restaurací, jež obsluhovaly černošské zákazníky, i varování, kterým oblastem se raději vyhnout. Publikace, vytvářená afroamerickými autory a vydavateli, je výmluvným svědectvím o své době, které podle Ruffa vypovídá o „rozlehlé infrastruktuře, kterou si Afroameričané vybudovali, aby se vyrovnali s legální segregací. Plná rovnoprávnost, ano, to byl dlouhodobý cíl, ale do té doby museli lidé žít své životy ve světě, jaký existoval.“

Všednodenní horor

Právě každodenní peripetie života černochů v segregované Americe padesátých let Ruff dovedně zapracovává do svých fantastických zápletek. Daleko nebezpečnější než shoggoth plížící se v odlehlých lesích je pro hrdiny knihy často šerif a jeho zástupce, kteří hlídkují na silnicích a hledají záminky k zastřelení projíždějícího Afroameričana. Lovecraftova země se často zastavuje u otřesných detailů ze života v „zemi Jima Crowa“ a ukazuje, jak všudypřítomný a hluboký byl rasismus „bílé Ameriky“. Braithwhiteova magická lóže je fantazie, která byla pro tehdejší americké černochy mnohem snadněji představitelná než pro současné bílé čtenáře, protože běloši z pohledu Afroameričanů v některých ohledech opravdu působili jako jakási čarodějná rasa. Nejdůmyslnější na Ruffově románu je to, že jednotlivé fantastické zápletky nemají na současné čtenáře působit uvěřitelně, přitom ale vycházejí z imaginace afroamerické populace první poloviny minulého století. Každodenní zkušenost hrdinů se tak plynule prolíná se scifistickými a hororovými prvky.

Podle Lovecraftovy země se v současné době natáčí televizní seriál v produkci HBO. Jeho hlavním tvůrcem má být režisér Jordan ­Peele, který velmi podobným způsobem zachytil strachy Afroameričanů ve svém skvělém filmovém debutu Uteč (Get Out, 2017). Peelův film jako by navázal tam, kde Ruffův román končí – ukazuje totiž, že přízrak Jima Crowa se navzdory zrušení segregačních zákonů vznáší nad Amerikou dodnes.