Osvobozená hudba

Skladatel Alois Hába (1893–1973) si nesporně zaslouží zvláštní místo v evropské hudbě 20. století. Po mnoho let neúnavně přesvědčoval publikum a interprety o oprávněnosti mikrointervalové a atematické hudby, kterou sám označoval přívlastkem „osvobozená“. Nové tónové systémy měly být publiku přiblíženy prostřednictvím nově konstruovaných nástrojů, což můžeme vnímat jako krok k institucionalizaci vlastních kompozičních výdobytků. Prodlouženým gestem Hábovy skladatelské práce se stalo pedagogické působení na pražské konzervatoři (1923–1951). Svou organizační činností pak skladatel přispěl například k tomu, že na pražských pó­­diích byla pravidelně uváděna díla nové hudby.

V katalogu autorova díla nalezneme na dvě stovky kusů, z nichž je 112 opusovaných. Patří mezi ně skladby vokální, orchestrální či komorní. Uzavřený celek tvoří komorní díla, například smyčcové kvartety, skladby pro klavír či jiná komorní obsazení. Ačkoli Hába proslul především jako propagátor mikrointervalové hudby, jeho čtvrttónové, pětinotónové a šestinotónové kompozice představují jen necelou třetinu jeho skladatelského díla.

Představu osvobozené hudby se Hába pokoušel vtělit do žánru, jenž by byl pro nově se rodící styl dostatečně reprezentativní – důkazem životnosti čtvrttónové a atematické hudby se měla stát opera. V Hábových zápisnících je zaznamenáno několik desítek operních návrhů, jako životaschopné se ovšem ukázaly pouze tři. Poslední z nich – Přijď království Tvé – brzy premiérově uvede festival Dny nové opery Ostrava.

Od realismu k angažovanosti

V období let 1927–29 autor na text vlastního libreta nejprve zkomponoval čtvrt­­tónovou operu Matka. Dílo poprvé zaznělo německy 17. května 1931 v mnichovském divadle na Gärtnerově náměstí pod vedením německého dirigenta Hermanna Scherchena (1891–
–1966). Na přípravě se ovšem významnou měrou podílel také český dirigent Karel Ančerl (1908–1973). V Československu se opera dočkala uvedení v letech 1947 a 1964. Matka je dílo realistické; děj se odehrává v prostředí autorova rodného Valašska a lokaci odpovídá i text libreta, který je v moravském nářečí. Přesto ale nejde o „folklorní operu“. I když jsou v díle zřetelné odkazy k lidovému prostředí, jedná se primárně o příznak, jenž má podpořit syrovou realitu díla. Autor se zde nesoustředí na silný příběh, nýbrž zamýšlí co možná nejvěrněji vylíčit běžný život. Čtvrttónová hudba pak na jedné straně zajišťuje opeře Matka zvláštní místo ve světové operní produkci, na druhé straně se svými specifickými reprodukčními požadavky vymyká obvyklým provozovacím možnostem.

Hábovo umělecké směřování poté nabralo nový směr. Aktuální problémy doby jej nedlouho po mnichovské premiéře Matky přivedly do řad angažovaných hudebníků. V květnu 1933 navštívil s početnou československou delegací Moskvu a zúčastnil se 1. mezinárodní olympiády revolučních divadel. V delegaci nechyběl ani skladatel a klavírista Ervín Schulhoff (1894–1942). Ihned po návratu domů oba autoři vydali své první politické písně. Vzory tohoto hudebního žánru byly mimo jiné sovětská masová píseň a německý Kampflied (bojová píseň).

Hlavními tematickými okruhy se staly boj proti fašismu a důsledky ekonomické krize. Již na sklonku roku 1932 oslavil Hába patnácté výročí Říjnové revoluce kompozicí čtvrt­tónového sborového cyklu Pracující den (na slova stejnojmenné básnické sbírky Josefa Hory) a na stejnou událost reagoval o rok později Schulhoff písňovým cyklem 1917. Zatímco Schulhoffova aktivita vyjadřovala sympatie k myšlenkám komunismu, Hába se ztotožnil s antroposofickým hnutím Rudolfa Steinera. Toto období završil (půltónovou) operou Nová země (1935–36), jejíž libreto napsal Ferdinand Pujman podle knihy sovětského autora Fjodora Gladkova. Po premiéře předehry, v níž zaznívá citát z Internacionály, byly přípravy na uvedení opery v pražském Národním divadle v roce 1937 zastaveny. Jako oficiální důvod byla uváděna hrozba dělnických demonstrací. Dílo se nakonec na scéně Národního divadla dočkalo premiéry až v prosinci 2014.

Sociální apel

V opeře Přijď království Tvé s podtitulem Nezaměstnaní se Hába pokusil navázat na koncepci Matky a zkomponovat původně čtvrttónové dílo se silným sociálním apelem. Dokladem tohoto záměru je dochovaná skica předehry z roku 1931. Opera byla nakonec dokončena v šestinotónovém systému až v roce 1942. Libreto zpracoval sám skladatel a po jeho dokončení je předložil k úpravě zručnému opernímu režisérovi Ferdinandu Pujmanovi (1889–1961). Redukovaný ­orchestr obsahoval tři šestinotónové trumpety, tři trombóny, tři harfy naladěné v šestinotónové vzdálenosti, šestinotónové harmonium, baterii bicích nástrojů a smyčcový kvintet. Třiadvacet postav – až na jedinou výjimku bezejmenných – ztělesňuje ­proletariát, kapitalisty a byrokracii; kromě nich v opeře vystupují ještě tři postavy antroposofického učení: Lucifer, Kristus a Ariman. První a třetí dějství se odehrává v běžném světě, druhé je symbolickým obrazem, rozhovorem oněch tří nadpozemských sil, které spolu bojují o vládu nad člověkem. Charaktery jsou víceznačné a mnohdy těžko dešifrovatelné.

Téma budování „nové země“, tedy Sovětského svazu, z předchozí autorovy opery je zde nahrazeno Steinerovým pojetím křesťanství, nicméně stejně jako v Nové zemi v popředí stojí vize beztřídní společnosti. V autobiografii Má cesta k čtvrt­- a šestinotónové hudbě (německy Mein Weg zur Viertel­- und Sechsteltonmusik, 1971) připojil k opeře následující komentář: „Libreto šestinotónové opery Přijď království Tvé (…) se zabývá krizí, která vylučuje člověka z běžného života. Teprve když se člověk osvobodí z denního shonu, má čas přemýšlet sám o sobě, o vlastním osudu a o smyslu života. Základní podmínky harmonického života na zemi jsou podle Rudolfa Steinera naplněny teprve tehdy, když jsou tři ideály francouzské revoluce – rovnost, volnost, bratrství – přeneseny do odpovídajících životních oblastí; a sice volnost v duchovním životě, rovnost před právem a bratrství v hospodářských otázkách. Tyto snahy začínají ve 20. století získávat na celosvětovém významu.“

Dílo je na první pohled svázané s typem antroposofického operního mystéria a v tomto ohledu má blízko k opeře skladatelova žáka a přítele Viktora Ullmanna (1898–1944) Pád Antikrista (1935). Hábův pokus ovšem ­dopadl méně šťastně. Významný podíl viny na tom nese nejen nevhodné libreto, ale i neobvyklý šestinotónový systém, který klade stěží zdolatelné překážky uchu posluchače i interpretům díla.

Konec jedné kulturní epochy

Operu můžeme rovněž vnímat jako dílo bilancující. S blížícím se životním jubileem Hába dopsal životopisnou skicu Můj lidský a umělecký vývoj (1942), kterou doplnil soupisem dosavadní tvorby. Přijď království Tvé je zde označeno jako op. 50 (mystika čísla byla jednou z nedílných součástí Hábova filosofujícího pohledu na svět). Ze stejného období pochází i rukopis Nauky o harmonii diatonického, chromatického, čtvrt­-, třetino­-, šestino­- a dvanáctinotónového systému (1942–1943; německy pod názvem Harmonielehre des diatonischen, chromatischen Viertel­-, Drittel­-, Sechstel­- und Zwölftel­-Tonsystems, 2007) nebo několik vokálních a komorních ­skladeb, z nichž některé zůstaly pouhými fragmenty. V této době se uzavírá nejen významná etapa autorova osobního života, ale i celá jedna kulturní epocha. Válka a politické turbulence následujících let vtiskly Hábově tvorbě zcela jiný ráz.

Skutečnost, že v době svého vzniku byla opera Přijď království Tvé odsouzena k nezdaru, neznamená, že by nutně musela být zapomenuta navždy; vždyť umělecké dílo žije dál svým vlastním životem, mnohdy vzdáleným autorovu původnímu záměru i přání publika. Kritické ohlasy a odsudky lze chápat pozitivně, jako důkaz toho, že se jedná o dílo, které se brání jednoznačnému podání a připouš­tí různá čtení. Všechny tři Hábovy opery se tak mohou stát živou součástí meziválečné hudby – stačí, když jim bude přiznáno místo, které jim v české hudbě náleží.

Autor je muzikolog a vysokoškolský pedagog.