V roce 1845 se polární expedice sira Johna Franklina pokusila obeplout severozápadní trasou Ameriku, ale lodě Erebus a Terror zmizely beze stopy a byly objeveny až po více než sto padesáti letech. O osudech ztracených námořníků pojednává série The Terror televize AMC a producenta Ridleyho Scotta.
The Terror je dlouho očekávaná adaptace stejnojmenného románu jednoho z klíčových autorů sci-fi a hororu, amerického spisovatele Dana Simmonse, díla, které symbolizuje obrat v přístupu k hororovému žánru. Sedmdesátá léta byla ve Spojených státech dobou rozmachu literárního hororu, vycházelo značné množství titulů a žánr si získal samostatný oddíl v knihkupectvích. V polovině osmé dekády však tato vlna odezněla a z nových jmen se jako jeden z mála prosadil právě Simmons. Ačkoli se o něm dlouho mluvilo jako o následovníkovi Stephena Kinga, vydal se směrem, který se trendům moderního hororu vymyká. V Temném létě (1991, česky 1999), Dětech noci (1992, česky 2001) či Hladových hrách (1989, česky 2010) se ještě věnoval tématům ze současnosti, uplatňoval zde své znalosti jiných žánrů, jako jsou sci-fi nebo detektivka drsné školy, a byl výrazně sebereflexivní. Po období, kdy psal převážně science fiction, ovšem úplně změnil směr. Spojnicí jeho novějších hororů Drood (2009, česky 2009), Black Hills (2010, česky 2010) a samozřejmě Terror (2007, česky 2007) je období devatenáctého století. Tomu přizpůsobuje i strukturaci svých textů a soustředí se hlavně na propojování dickensovského realismu s podrobnou analýzou dobových sociokulturních fenoménů.
O čem sní tuleni
Terror je vrstevnatý román, v němž se fikce mísí s inuitskými mýty i historickými detaily ze života britského námořnictva. Popisnost připomínající cestopisné romány Julese Verna zde střídá průzkum lovecraftovské krajiny, která si žije svým vlastním životem a ohrožuje všechny příchozí. Simmons se na bezmála tisíci stranách podrobně věnuje osudům posádek dvou lodí, které zamrzly v ledových krách za polárním kruhem. Zatímco jsou hrdinové pronásledováni tajemným monstrem, označovaným jako věc na ledu, které se zhmotní po neuváženém zabití inuitského šamana, pomalu umírají na podvýživu, choroby i celkové vyčerpání. Autor události nahlíží z různých hledisek a rozsáhlé retrospektivy do minulosti postav se prolínají s deníkovými záznamy aktuálního dění i encyklopedickými vhledy do historického a sociálního kontextu. Pracuje při tom s detailními rešeršemi a pojmoslovím; například kazící se zásoby jídla zde nejsou jen motivem prohlubujícím mizérii námořníků, ale doplňuje jej vyčerpávající informační aparát, za jakých okolností byly vadné konzervy vyrobeny, zakoupeny a dodány výpravě.
Simmons do textu rovněž včleňuje popisy okolní přírody a každodenních činností, jako je pozorování struktury a vlastností ledu, stavba saní či iglú nebo lov tuleňů. Zároveň jsou tyto pasáže organickou součástí hlavního příběhu, aniž by vyznívaly jako zbytečné či zpomalující odbočky. Četba Terroru tak vyžaduje určité naladění a adaptaci na extrémně pomalé tempo. To ale umocňuje fyzické i morální strádání hrdinů a celek přesvědčivě sugeruje dojem událostí probíhajících v reálném čase.
Trosečníci z planety Terror
Mučivou pomalost, která v románu posiluje pocit absolutní bezútěšnosti, se do seriálu bohužel promítnout nepodařilo. Informace, kolik času uplynulo mezi jednotlivými epizodami, jsou zprostředkovávány převážně informativními titulky. Když se například pobyt na lodích stane neúnosným a námořníci se rozhodnou v posledním zoufalém pokusu o záchranu vydat na pevninu a dosáhnout civilizace pěšky, trvá jejich putování déle než rok. Ze zhuštěné závěrečné třetiny série, která je v této fázi spíš akčním dobrodružným příběhem, to však zřejmé není, naopak se zdá, jako by se vše odehrálo nanejvýš v řádu týdnů. Zajímavé vizuální nápady, jak opakovaně zobrazit stav zmrtvělé nehybnosti polárníků uvězněných v poměrně jednotvárném prostředí, jsou navíc převážně jednorázové a nedaří se s nimi v rámci většího celku smysluplně pracovat. Každá epizoda je tedy stylově i vypravěčsky trochu jiná a jejich kvalita kolísá; v této roztříštěnosti se pak vytrácí dojem jakéhosi setrvalého, sjednocujícího tahu, jímž vyniká románová předloha.
Nejpřesvědčivěji naopak tvůrci zacházejí s prostředím a koncepcí prostoru. Expedice britského královského námořnictva připomíná výsadek na tajemnou, exotickou planetu. Nekonečné arktické pláně vypadají jako povrch měsíce nebo poušť, v níž surreálně spočívají siluety dvou nehybných lodí. Kontrast mezi rozměrností prostoru a naprostou nemožností pohybu činí z otevřené krajiny nejkrutější vězení, jež hypnoticky násobí ruchy způsobené sněhem, větrem v ráhnoví nebo zlověstným praskáním ledových ker, jež zní jako kvílení duchů. Atmosféra na lodích evokuje strašidelný zámek; každý je vězněm svých vlastních myšlenek a v přísné hierarchii námořnictva postupně sílí osamocenost hrdinů i staré nebo nově vznikající animozity.
Šílenství racionality
The Terror rovněž poutavě poukazuje na skutečnost, že člověk není neomezeným pánem tvorstva, a to dokonce ani bílý viktoriánský gentleman a člen britského královského námořnictva. Výprava sira Franklina přivezla do Arktidy teplo a oheň anglického krbu se všemi jeho zvyklostmi a atributy. Mezi čajovými servisy a koberci z kolonií ovšem přes důraz na ritualizované chování a sílu rozumu bují předsudky a primitivní pověry. Hlavní nebezpečí tedy nepředstavuje divoké neznámo, před nímž hrdinové v obavách ustupují a současně vůči němu zaujímají povýšenecký postoj, ale především vzrůstající šílenství, rozkládající hierarchii posádky i vnitřní integritu postav. To ústí až v kanibalské inferno, jehož hlavním původcem je démonický antihrdina Cornelius Hickey.
Jeho protipólem je postava kapitána lodi Terror Francise Croziera. Skrze ni se odehrává příběh transformace člověka, který zprvu jako alkoholik s mnoha vnitřními démony nevěří v nic, a pokud náhodou ano, pak v to, že život je „osamělý, ubohý, ošklivý, krutý a krátký“. Okolnostmi je ale přinucen vzdát se celoživotní racionality, vyrovnat se s komplikovanou minulostí, jež ho stále ovlivňuje, a přijmout zodpovědnost za sebe i své lidi. Zatímco v závěru románu tráví Crozier s inuitskou šamankou Mlčenlivou celé týdny v eskymáckém iglú ve stavu změněného vědomí na pomezí života a smrti, v němž se jediným dorozumívacím kódem stávají sny a telepatie, do seriálu se onen metafyzický rozměr spojený s environmentálními přesahy převést nepodařilo. Namísto toho tvůrci upřednostnili přímočaré akční dobrodružství s oslabením hororových prvků a zjednodušujícím sdělením, že vyšší smysl je automaticky dosažitelný návratem k přirozenosti.
Ve výsledku tak The Terror spadá do nepříliš bohatě zastoupeného segmentu historického hororu a vzdáleně se blíží například seriálům Taboo (2017) či Penny Dreadful (2014–2016) z prostředí viktoriánské Anglie. Bohužel je pouze obstojnou, ničím výjimečnou adaptací zásadního hororového románu. Příznivce Simmonsova opusu nenadchne ani neznechutí, nové čtenáře k románu ale možná přiláká.
Autorka je filmová publicistka.
Terror (The Terror). AMC, USA, 2018, 10 dílů (42–56 minut). Vytvořil David Kajganich podle stejnojmenného románu Dana Simmonse, hrají Jared Harris, Tobias Menzies, Paul Ready, Adam Nagaitis ad.