Za horizont antropocentrismu

Celý letošní rok se v brněnské Galerii Klubovna nese v nordickém duchu. Od února zde probíhá „Severský blok“, během kterého mohou diváci postupně zhlédnout pět výstav umělců ze severských zemí. Kurátorkou všech je Tereza Záchová, která se severskému umění věnuje už od roku 2007, kdy měla možnost ho poznat v rámci několika rezidenčních pobytů. Ve svém projektu se však nechtěla zaměřit pouze na oblast Skandinávie (tedy hlavně Norsko, Švédsko a Dánsko), ale také na Baltské země. V podání Záchové tkví specifičnost severského umění především ve výrazném akcentování ekologických témat, která jsou reflektována na jedné straně díky blízkému vztahu místních obyvatel k lokální krajině a na straně druhé už tvoří bezmála stejně přirozenou součást skandinávského ideologického prostředí. Právě environmentální problematika tak poskytla primární klíč, podle něhož kurátorka vybírala jednotlivé umělce.

Severský blok zahájila v únoru výstava s názvem Paint Job litevského dua Viltė Bražiūnaitė a Tomas Sinkevičius, v níž autoři mimo jiné upozorňovali na nesmyslné přibarvování chovných lososů pomocí astaxanthinu. Následně prostory Klubovny obsadila Riina Palmqvist z Finska s výstavou #starterpack, v níž mapovala psychické frustrace a neurózy způsobené stresem, závislostí na sociálních sítích a falešnými představami o životě celebrit.

Skulpturální šifra

Jako třetí se nyní severské štafety ujal Nestori Syrjälä (nar. 1983). Tento finský vizuální umělec pracuje především se sochou, instalací či videem. Krkolomné pojmenování výstavy Eurocointoothbrushreindeerhideusbmemorycreditcardcardamomtrashbaglichensneaker může na první pohled evokovat náhodné shluky písmen vzniklé válením unaveného obličeje po klávesnici, opak je ale pravda. Stejně jako název i objekty na výstavě potřebují svůj čas k detailnímu prozkoumání a dešifrování. Návštěvník po chvíli ve změti znaků začne rozpoznávat jednotlivá slova, jako euromince, mezizubní kartáček, USB flash disk, koření kardamom nebo lišejník. Poté začne opatrně prozkoumávat bílé, téměř prázdné stěny galerie, na nichž skromně visí dva ručníky a tři skulpturální dvojice. Jedná se pokaždé o cyklistickou helmu a pod ní zavěšenou menší abstraktní hmotu s otisky zaťatých prstů. Ta svým tvarem vzdáleně připomíná řidítka sportovního kola viděná (stejně jako helma) z ptačí perspektivy. Oba předměty jsou vyrobeny z narůžovělé sádry a v její matérii jsou obsaženy věci z názvu výstavy. Nalezneme zde postupně různě promáčknuté euromince, USB disky, produkty dentální hygieny a lišejníky, ale pozorný divák postupně odhalí i molitan, řetěz, kovové drátky, pecky z citrusů či rybí kůži. Objekty tak v sobě zakonzervovaly mikrosvět lidské každodennosti.

Autor tímto výtvarným postupem navazuje na svůj dřívější počin Latourian Litany z roku 2015, v jehož rámci do dvacetikilového závaží, taktéž vymodelovaného ze sádry, zakomponoval nejrůznější předměty. Syrjälä se v posledních letech intenzivně zabývá tématy, jako jsou antropocén, změna klimatu nebo ekocida. Sleduje ekologické problémy v souvislosti s ekonomickými a politickými krizemi, ale též odtržení současného člověka od přírody navzdory tomu, že tvoří materiál­ní základnu nezbytnou pro jeho přežití. Ve svých sochařských instalacích využívá uměle vytvořené předměty denní potřeby (například náplasti, tričko či tenisky), které kombinuje s přírodními elementy typickými pro finské podnebí, jako jsou větve stromů porostlé lišejníky a mechem, hlína nebo kameny.

Dadaistická reflexe sochařství

V Galerii Klubovna se na stěnách setkávají dva tvary: jeden je sofistikovaný, prefabrikovaný a odkazuje k současnosti, druhý se naopak navrací k pravěkému umění, jeskynním malbám nebo nádobám z keramiky, na nichž jsou znatelné otisky prstů prvních umělců. Autor tak přemítá nad tím, co vůbec socha v lidské epoše znamená a jak vlastně idea tvaruje matérii. Navazuje tím na renesanční traktáty o umění a upozorňuje přitom na jedinečnost a originalitu vzniklých děl, která se ve výsledku od sebe liší, třebaže jsou vyrobena z identických materiálů.

Syrjälä při vzniku těchto objektů postupoval nejdříve stylem automatického psaní, kdy vytvářel „básnické“ seznamy věcí a předmětů, které pak ve finále zalil do sádrové formy. I tady využil sportovního náčiní jako metafory – zatímco před třemi lety mu posloužilo závaží jako symbol překonávání gravitace, nyní využívá helmu jako aerodynamický nástroj pro ochranu hlavy před pádem. Stejnou metodou pak vznikly i růžové ručníky, zdobené poetickými dvojveršími ve tvaru vln, které jsou připraveny v rozích výstavního prostoru. Je zjevné, že při automatickém vytváření textů autor meditoval nad složkami člověka, ať biologickými nebo kulturními. Můžeme se tak setkat s „dadaistickými“ nápisy typu „part bussiness card – part nostril“, „part melatonin – part dust“ nebo „part orgasmic pleasure – part mass extinction“. Dualismus přírody a člověka tím dává do existenciálních souvislostí.

Člověk mimo centrum dění

Inspirován sci­-fi literaturou a antiutopickými vizemi budoucnosti, přemýšlí Syrjälä nad člověkem a jeho místem ve světě. Nedívá se však na něj prizmatem antropocentrismu, naopak ho zajímá reflexe postlidského světa. Co po nás (nejen fosilně) zůstane? Jak bude naše planeta vypadat, až tady nebude jediný zástupce druhu homo sapiens? Svou odpověď podává právě v cyklistické helmě, která se zde stává metaforou geologické vrstvy plné předmětů, jež už dávno ztratily svůj ­smysl. Sociální konstrukce naší reality se hroutí a ze vzájemně propojené sítě významů se stává jen další geologická vrstva. Desetieurová bankovka pro nás představuje „eurofikci“, která za sebou po svém odhalení zanechává jen cár papíru. Podobným způsobem umělec vnímá fikci ekonomického růstu a představy neustále se zvyšujícího bohatství a blahobytu, která chápe přírodu jako nekonečný zdroj zdrojů. A právě umění považuje Syrjälä za jeden ze způsobů, jak vytvářet jinou optiku, jíž lze nahlížet sebe sama i místo člověka ve světě: tím, že si uvědomíme fikce, kterými jsme se obklopili a mezi něž patří i náš antropocentrismus.

Galerie Klubovna se úspěšně věnuje vystavování zahraničních autorů už několik let a hodlá v tom pokračovat. Na konci července budou v rámci Severského bloku na programu výstavy estonské umělkyně Flo Kasearu a litevské skupiny anonymních umělců Cooltūristės. Soudě podle doposud nastavené laťky, budou i tyto výstavy stát za pozornost.

Autorka je historička umění.