Do francouzských kin právě vstoupil nový film režiséra Romaina Gavrase Svět je tvůj. Vypráví příběh mladého dealera z předměstí Paříže, jenž se touží osamostatnit a vymanit z vlivu své matky a jehož jediným snem je mít dům s bazénem. Premiéru měl snímek na festivalu v Cannes, na přehlídce Patnáctka režisérů, kde získal celkem dobré ohlasy. V deníku La Libération z 13. srpna byl nicméně podroben zdrcující kritice redaktora Marcose Uzala. Gavrasův film podle pisatele nic nepřináší, je plný hloupých klišé a čpí cynickou arogancí. Způsob, jakým vypichuje a paroduje fenomény jako terorismus, drogy, alkohol nebo sex, Uzal odsuzuje. Dělat si legraci z terorismu, zesměšňovat prostředí dealerů, brát na lehkou váhu postavení žen ve vyloučených sociálních skupinách, ztotožňovat islám s iluminátstvím a burku s Vuittonem je podle redaktora hloupé, opovrženíhodné a jen to dokresluje zahořklé pravičáctví snímku. Nepřekvapí tedy, že Uzal končí svou kritiku slovy „omezené a smutné“. Na celém filmu se prý Gavrasovi povedl jenom casting.
Na přelomu července a srpna zaměstnávala francouzská média kauza, která otřásla Elysejským palácem a vyvolala hlasování o důvěře vládě prezidenta Emmanuela Macrona. Médiím se podařilo sehnat záznamy z prvomájových demonstrací, na kterých Alexander Benalla, zvláštní spolupracovník a dříve dokonce šéf prezidentovy ochranky, fyzicky napadl protestující ženu a následně i jednoho muže. Záběry pocházejí od lidí v ulicích, kteří je zveřejnili na sociálních sítích. Mezi příslušníky jednotek policie, zasahujících proti demonstrantům, byl rozpoznán právě jen Benalla, a to dva a půl měsíce po incidentu, a média se začala tázat, co tam vlastně dělal. Deník Le Mondetrefně shrnul jeho kauzu v textu z 27. července. Upozorňuje na to, že Benalla byl šéfem prezidentovy ochranky a zástupcem Macronova tajemníka a k účasti na pořádkovém zásahu v ulicích, který dostal na starost policejní sbor CRS, neměl povolení. Deník se dále ptá, proč právě tento incident otřásl Elysejským palácem, a uvádí hned několik důvodů. Prvním z nich je malý trest, který následoval. Benalla byl sice po zveřejnění záznamu odvolán z funkce šéfa ochranky, ale nadále se vyskytoval v přítomnosti prezidenta. Problematický je rovněž fakt, že s případem nebyla seznámena justice. Benalla byl původně jen pokárán a až následně sesazen. Existuje tedy důvodné podezření, že přečin měl zůstat neprošetřený, aby nedošlo k viditelným otřesům na půdě prezidentského paláce. Třetím sporným bodem je podle deníku nejasnost kolem různých Benallových funkcí. Podle záběrů z 1. května zastával hned několik pozic. Na hlavě měl helmu zvláštních jednotek CRS a na ruce pásku policie (jejíž zneužití je ve Francii trestné). Článek zároveň upřesňuje, že Benalla vlastní diplomatický pas, průkazku opravňující ke vstupu do Národního shromáždění a má povolení k nošení zbraně, které vydává policejní prefektura. Tyto výhody přitom jeho oficiální funkci zástupce kabinetu nenáleží. Zásadní problém nicméně deník vidí hlavně v tom, že státní správa tuto kauzu neřešila a jednotlivé instituce místo toho začaly vinit jedna druhou. Jejich dohadování posléze ukončil prezident Macron, který před novináři vzal veškerou odpovědnost na sebe. To ale nic neřeší, prezident podle ústavy stíhaný nebude.
Zpráva o úmrtí Kofiho Annana, bývalého generálního tajemníka OSN, zaplavila všechna francouzská média. Nebývalý zájem o tuto osobnost, jak uvedl francouzský pravicový deník Le Figaro z 18. srpna, byl zapříčiněn nadstandardními vztahy mezi Annanem a někdejším prezidentem Jacquesem Chirakem. Deník si na svých webových stránkách všímá nejen politické blízkosti obou politiků, ale i jejich funkčního období: Kofi Annan byl ve vedení OSN od roku 1997 do roku 2006, Jacques Chirac zastával post prezidenta v letech 1995 až 2007. Už v roce 2001, když Chirac blahopřál Annanovi k Nobelově ceně, zakončil oficiální nótu přátelským tykáním. Generální tajemník dostal i pozvání na otevření pařížského Muzea Quai Branly. Rok po skončení prezidentského mandátu založil Chirac svou nadaci Fondation Chirac, která se stará o podporu mírových jednání ve světě, a prvním oceněným byl právě Kofi Annan, který se stal i členem čestné rady nadace. Netradiční vztahy obou mužů byly podle deníku dány hlavně stejnou vizí, sociálním smýšlením i podporou afrických zemí. Chirac hodnotil Annanovo funkční období jako jedno z nejlepších, které OSN měla. Jediné ochlazení jejich vztahu přineslo opoziční stanovisko Francie k válce v Iráku v roce 2003, k níž OSN nedala mandát. V roce 2013 Kofi Annan v rádiu Europe 1 řekl, že mu jeho přítel chybí. Chirac se zase vyznal z neskonalé důvěry, kterou k Annanovi choval, v čemž se příliš neliší od většiny současné francouzské politické garnitury.