Přeložila Pavla Bošková
Knižní klub 2017, 221 s.
Všechno je jinak, než se zdá – to by mohla být devíza většiny textů Povídek o vlasti ruského spisovatele Dmitrije Gluchovského (který ovšem trvá na anglické transkripci svého jména). U nás je známý díky sci-fi trilogii Metro, vyprávějící o posledních lidech, kteří přežili jadernou apokalypsu v labyrintu moskevské podzemní dráhy. Povídky o vlasti, které v Rusku vyšly roku 2010, předznamenaly jeho obrat k současným tématům, i když ani tady se neobejde bez fantastických prvků. Každý z patnácti příběhů navíc stojí na nějakém nečekaném odhalení. Po čase to ale začíná nudit – většinou totiž můžeme předem odhadnout, kam autor míří. Snad nejzajímavější na celém souboru je fascinace mocí a jejím zákulisním fungováním. Podstata moci v Rusku je tématem hned několika povídek. Gluchovskij nachází pro podivuhodnou stabilitu ruské autokracie stále nová, přitom však velice podobná vysvětlení. Ruští vládci jsou buď ve spojení s chtonickými silami, nebo je Rusko dokonce pod kontrolou mimozemšťanů. Gubernátoři ovládaní strachem z kremelského centra, ignorance, alkoholismus, bída a mediální propaganda – to jsou další opakující se motivy, které překvapivě dobře odpovídají všeobecně rozšířeným stereotypům o Rusku. Absurdní pointy jednotlivých příběhů nepostrádají v některých případech zábavnost, ale čtenáři lépe obeznámenému s ruskou literaturou i reáliemi budou často jaksi povědomé. Zážitek z knihy navíc kazí často nepříliš uspokojivý překlad.