Akce Neptun

V roce 1964 proběhla sdělovacími prostředky zpráva, že potápěči tajné služby vylovili z Černého jezera na Šumavě nacistické dokumenty z druhé světové války. Jak však bylo později odhaleno, šlo o jednu z mnoha tehdejších protizápadních dezinformačních kampaní s cílem narušit zahraniční diplomatické vztahy a zmást západní informační agentury. K této kauze, Státní bezpečností označované jako akce Neptun, se vrací umělkyně Adéla Babanová ve svém zatím posledním filmu Neptun, který měl premiéru na letošním Febiofestu.

Mlhavost mystifikace

V Čertově jezeře se v létě 1954 utopil mladík a jeho tělo bylo nalezeno až po deseti dnech – uchované však v téměř nepoškozeném stavu. Událost vzkřísila krajové povídačky o jezeře a jeho tajemstvích a přilákala externí dopisovatelku Lidové demokracie. K její zprávě se po několika letech vrátil štáb populárního pořadu Zvědavá kamera, který přijel natočit reportáž o zkoumání jezera, jež prováděl tým potápěčů Svazarmu spolu s vybranými vědci. Tvůrci do pořadu zahrnuli svědectví místních obyvatel i prezentaci vědeckých experimentů, které se odehrávaly přímo před kamerou. Jakmile již jednou byla pozornost veřejnosti obrácena k šumavským jezerům, mohli členové StB umístit na dno nedalekého Černého jezera čtyři bedny a za přítomnosti televizních kamer fingovat jejich objevení.

Všechny detaily navenek věrohodných zpráv o akci Neptun jsou však obestřeny skličující „údajností“. Není jasné, do jaké míry šlo o čistý konstrukt a do jaké o účelovou manipulaci skutečnosti. Záznam z tiskové konference Lubomíra Štrougala týkající se obsahu beden, který byl v oběhu jako součást Československého filmového týdeníku, fascinuje prolnutím dobového materiálu s dotáčenými a implementovanými detaily. Vznikla tak enigmatická a zároveň důvěryhodná koláž. Tato mlhavost pak ve filmu Neptun záměrně houstne.

Paradox materialistických báchorek

Babanová využívá dobové filmové materiály převážně z archivu České televize. Záběry z reportáží Zvědavé kamery se ve filmu objevují v původní podobě, ale i jako předobraz hraných scén, které autorka natáčela s herci. Roli dopisovatelky, která poprvé tuto kauzu prezentovala v dobovém tisku, ztvárnila Gabriela Míčová, jež s Babanovou pracovala již na jejích předchozích snímcích. Vyšetřovatele, který velí skupině potápěčů u Černého jezera, hraje Jiří Vyorálek. K postavě ministra vnitra Lubomíra Štrougala, hlavního inscenátora „nálezu“ dokumentů v Černém jezeře, se vizuál­ně i dikcí dostal velmi blízko herec Ladislav Hampl. Babanová se zároveň vzdaluje žánru kvazidokumentu, který by mohl původní kauzu osvětlit. Faktografické výpustky ve filmu znesnadňují orientaci a zároveň zesilují enigmatičnost příběhu. Zdá se ne­uvěřitelné, jak si tehdejší zpravodajské složky spolu s médii pohrály s veřejností. Ještě mrazivější je podoba s dnešními dezinformačními praktikami, které probíhají pomocí současných mediálních kanálů. Babanová tyto dezinformační scénáře dovádí ad absurdum. Pracuje s paradoxem, který spočívá v tom, že režim odvolávající se k materialistické filosofii staví svou nenávistnou rétoriku na oživování legend, mysterií a báchorek. Strategie, v níž jsou tyto hluboce zakořeněné společensko­-kulturní modely střídavě vyvraceny a zároveň zpřítomňovány, se protíná s psychologickou manipulací oživující všechny možné předsudky, které jsou tolik nápomocné při burcování mas.

Magický realismus

Síla a aktuálnost tématu do jisté míry zastiňují další, především estetické interpretace snímku. Babanová dlouhodobě pracuje s archivními zdroji, a to tím způsobem, že je přetváří. Relace k filmovému médiu provází veškerou její dosavadní tvorbu. Filmové a fotografické materiály využívá k rozvíjení námětů, které oscilují mezi subjektivní a kolektivní pamětí a jejichž součástí jsou fakta i vžité fámy a lži. Tyto postupy aplikovala již v projektech Tringalka a Už šedesát let je mi třicet z roku 2010, v nichž se věnovala ženským postavám, které se vymykaly svému okolí. V následujících letech pak pracovala na volné trilogii, v níž pomocí převzatých materiálů fabulovala alternativní historii. V krátkometrážním filmu Odkud spadla letuška (2013) se vrátila k osudu jediné přeživší ze srbského letadla, které se v roce 1972 zřítilo za nevyjasněných okolností nedaleko Děčína. Návrat do Adriaportu (2013) zase rozvíjel futuristické vize samostatného přístupu vnitrozemského státu k moři pomocí uměle vybudovaného tunelu. Neptun, první autorčin dlouhometrážní snímek, trilogii uzavírá.

U všech tří filmů je zřetelný zájem o dobové kauzy a jejich reinterpretaci pomocí fabulace a nadsázky. V takovém fiktivním dotažení výrazněji vyplouvají na povrch souvislosti, jež jsou podstatné pro pochopení psychologie postav a charakterizují dobové i současné společenské klima. Babanová nezpracovává pouze fakta, ale opakovaně se jí daří „dotknout“ i emociální roviny původního příběhu. Toho dociluje mimo jiné znalostí dobových schémat i stylizace zpráv, jak byly připravovány pro tisk, rozhlas, kino a televizi. Už ve své Trilogii o Umění, sestávající z převážně inscenovaných rozhovorů (Zurich, 2008, Za umělce roku jsem zvolila sebe, 2009, Polobozi, 2009), a v detektivním filmu Já tam mám tělo (2012) předvedla, že dovede vystihnout atmosféru daného žánru a jeho specifickou podobu pro aktuální období. Nevytváří však nějaký retro remake. Citováním mediálních forem, které rychle zastarávají podobně jako hovorový jazyk, ještě zesiluje účinek trapných momentů a posiluje nadsázku jako ústřední rys své tvorby. Volně kombinuje dokumentární žánry s fikcí, a staví se tak po bok tvůrcům magického realismu. Výběr lokálních historických témat a jejich fabulování, záliba v citování televizních žánrů a zároveň profesionalizace filmů vycházejících z uměleckého provozu přibližuje Babanovou tvůrcům typu Apichatponga Weerasethakula. Tak jako thajský umělec dokázal proniknout do světa filmových festivalů, není vyloučeno, že i tvorba Adély Babanové a dalších profesionalizujících se umělců bude v budoucnu čím dál více promlouvat do české filmové produkce. Autorka svým posledním snímkem ukazuje, jak lze lokální historii pomocí filmového jazyka uchopit tak, aby rezonovala se současnými tématy.

Autorka je filmová kritička.