V posledních letech se množí zprávy varující před tím, že včelám, jež jsou životně důležité pro opylování rostlin, hrozí postupné vymírání. Ačkoli se příčiny hromadného hroucení včelstev teprve diagnostikují, už nyní víme, že jedním z největších nebezpečí je užívání pesticidů v zemědělství.
V roce 2006 americký velkovčelař David Hackenberg, který svá včelstva posílá napříč kontinentem, aby je pronajímal na opylení obřích sadů, přišel k jednomu ze svých úlů a zjistil, že je prázdný. Přestože v něm bylo množství zdravého plodu a zásob, dospělé včely zmizely. Prázdných úlů bylo nakonec mnohem víc. Během šesti let, do roku 2013, přišli včelaři ve Spojených státech amerických o deset milionů včelstev, což je zhruba dvakrát tolik, než byl předchozí běžný úhyn. Tato neobvyklá ztráta tvorů, kteří by za normálních okolností nikdy neopustili své mladé a úl plný zásob, dostala své jméno: syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder) a od roku 2006 se rozšířila po celém světě. Pachatel se přitom zatím nenašel.
Stresové faktory
Oficiálně se má za to, že viníků je více a zhroucení včelstva přichází ve chvíli, kdy se jich sejde několik najednou. Mezi podezřelými jsou pesticidy, používané při stříkání polí, ale i ty, které včelaři dobrovolně používají na hubení roztoče Varroa destructor, dále je to zamoření úlů známé jako varroáza a monokulturní strava (ať už ta, kterou si včely nasbírají na jednodruhových polích, nebo ta, kterou jim včelař nabízí pro přezimování místo medu, tedy cukerný roztok, případně kukuřičný sirup). Svou roli může hrát i rozšíření elektromagnetických sítí, jimiž vysílají svůj signál mobilní operátoři, snížení genetické pestrosti, způsobené šlechtěním výkonnějších včelích matek a zejména v USA i pronajímáním včelstev na opylování obrovských, především mandloňových sadů. To všechno jsou stresové faktory, které se na včelách podepisují a snižují jejich imunitu.
Hlavním podezřelým je nicméně speciální druh pesticidů – neonikotinoidy oblíbené mezi zemědělci pro jejich malou toxicitu a zároveň silný účinek. Ten spočívá hlavně v poškození nervové soustavy hmyzu, tedy i včel. Pokud se včely tohoto pesticidu rozpuštěného v nektaru napijí, ztratí orientaci, nenajdou cestu zpátky do úlu a uhynou. A když do úlu trefí, uloží pyl s neonikotinoidy do zásob pro krmení včelích larev. V zásobách, především pylu, který nosí včely na svém těle, a neotráví je tedy na místě jako nektar, se hromadí desítky dalších pesticidů, přičemž výsledný mix může být pro včelstvo smrtící. Zemědělci mají nařízeno ošetřovat pole až po osmnácté hodině, kdy by již včely měly být schované v úlu, nicméně některé pesticidy zůstanou na rostlinách i v dalších dnech až týdnech a při jejich současné masové aplikaci brzy zamoří půdu a rostliny v okolí. Použití neonikotinoidů bylo v Evropské unii v roce 2013 dočasně, na dva roky, zakázáno, v USA je Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) zakázala v roce 2016. Nicméně lobbisté v čele s firmou Bayer, která je jedním z jejich největších producentů, dokázali prosadit ukončení tohoto zákazu a v současnosti se neonikotinoidy u nás opět čile využívají. Na webu agromanual.cz se přípravky s těmito látkami doporučují například pro likvidaci zobonosek, které napadají jabloně, nebo k ochraně okrasných jehličnanů.
Pozor, ošetřujeme
Od letošního roku již včelaři nemusí hlásit svá včelstva na obecním úřadu, ale jejich lokace je všem dostupná ve Veřejném registru půdy (LPIS). Mnoho včelařů se obává cílených loupeží, nicméně zemědělci díky zveřejnění včelařských stanovišť rozesílají chovatelům informace o tom, kde a čím právě stříkají. Někdy jde o absurdní a těžko použitelné informace typu „postřiky používáme od dubna do října“, většinou však zemědělci rozesílají e-maily s informací, kde, kdy a čím budou rostliny ošetřovat. V tomto případě platí, že lépe je snad raději nevědět, protože včely prostě nemůžete na pár dní jen tak zavřít. Dozvěděl jsem se nedávno například tuto informaci: „Na našich pozemcích budeme provádět chemickou ochranu proti škodlivému hmyzu. Budeme aplikovat přípravky v souladu se zákonem č.326/2004 Sb. Tato aplikace bude provedena od 18. 4. 2018 a další aplikace pesticidů budou následovat.“ Používat se bude Nurelle D a Proteus 110 OD, přičemž Nurelle D obsahuje jako účinnou látku chlorpyrifos, který je podle Wikipedie „toxický, v půdě, vodě, dřevě atd. zůstává po týdny“, a k tomu cypermethrin, který je „vysoce toxický pro ryby, včely a vodní hmyz“. Proteus 110 OD pak obsahuje thiacloprid, tedy neonikotinoid, a k tomu deltamethrin, který také napadá nervový systém.
Včelám kromě chemie neprospívají ani lány monokultur. Řepka ozimá je sice skvělým producentem nektaru a včely žijící u těchto polí nanosí během krátké doby velké množství medu. Když ale řepka odkvete, doba hojnosti pro včely i včelaře končí. V současné době ve většině oblastí končí včelí snůška už v první polovině července, poté by měl včelař začít zakrmovat na zimu. I proto se Evropská unie snaží tlačit na zemědělce a nabízí jim dotace za výsev medonosných pruhů, které by měli nasít do lánů monokultur a sekat nejlépe vždy jen z jedné poloviny, aby měly včely stále dostatek rozmanitého pylu a nektaru z různých druhů rostlin. Sám jsem se pokoušel u družstev v okolí mého stanoviště prosadit, aby tyto pruhy byly vysazeny, vždy však bez jakékoli odpovědi. Zatím se mi podobné pruhy květin nepodařilo v Česku nikde ani zahlédnout. Nutričně chudá strava z monokultur je pak v kombinaci s ochuzeným krmením na zimu v podobě cukerného roztoku další ranou pro imunitní systém včel. Zemědělství, které se soustředí na výkon a zisk a příliš se neohlíží na následné ekologické škody, je neudržitelné. A minimálně do doby, kdy bude Andrej Babiš, jako největší zemědělec u nás a zároveň producent postřiků, získávat třicet procent hlasů ve volbách a rozhodovat o naší zemědělské politice, se na tom nic nezmění.
Supervčela nebodá
Další kapitolou v příběhu ohrožených včel je jejich šlechtění. Šlechtitelský zákon z loňského roku vyloučil ze šlechtění všechny druhy včel kromě takzvané kraňky, která se k nám začala dovážet na začátku 20. století a postupně vytlačila původní druh včely tmavé. Šlechtí se samozřejmě pro zvýšení produkce medu, ale také pro nižší bodavost. I díky tomu je dnes možné včelařit i uprostřed města, aniž by se včelař obával, že jeho včely budou napadat všechny, kdo se k úlu přiblíží. Původní divoká včela tmavá si totiž svůj med chránila mnohem agresivněji než krotká kraňka. Tím, že jsme se rozhodli pro šlechtění z jediného plemene, však přicházíme o genetickou rozmanitost, která zvyšuje odolnost nejen u včel. Včelám tím ubíráme další potřebnou sílu, aby se s viry, roztoči, ale také ranami globálního oteplování v podobě dlouhodobých dešťů nebo sucha vyrovnaly.
Zmíněné stresové faktory včelstva postupně oslabují a připravují o imunitu a pravděpodobně vrcholí právě syndromem zhroucení včelstev. Lidská existence je přitom na té včelí závislá. Bez včel bychom přišli o většinu zeleniny a ovoce a třeba jen americké hospodářství by bylo ročně chudší o více než patnáct miliard dolarů. Vyšší úmrtnost včelstev tudíž pociťují nejen ekosystémy, ale i ekonomika. Mezinárodní projekt COLOSS se snaží úhyny včelstev od roku 2007 monitorovat a na základě statistik odhalit hlavní příčiny. V roce 2014 se do projektu zapojila i Česká republika a počet odevzdaných dotazníků prý stoupá. Na stránce colosscz.webnode.cz mohou včelaři dotazník do konce května vyplnit a najdou tu i vyhodnocení z předchozích let. Je to sice stále málo, ale je to alespoň první krůček, který by mohl postupně vést k situaci, kdy se nebudeme muset obávat o hmyz, bez něhož si lze život na planetě jen těžko představit.