Konečná fáze Ameriky

Anotace českého vydání nové prózy Salmana Rushdieho Zlatý dům (The Golden ­House, 2017) čtenáře láká na „první velký román trumpovské éry“. Takovému tvrzení lze přitakat jen zčásti – především tu jde o Ameriku posledních dvaceti nebo třiceti let, její postupnou proměnu, která vyvrcholila nástupem nové politické síly. Rushdie tuto situaci předvádí hned v dvojím podobenství: jednak podává poměrně reálný popis doby, kdy byl do Bílého domu uveden Donald Trump, jednak vypráví příběh kontroverzního miliar­dáře Nera Goldena, který se svou rodinou ­utekl z Indie, aby si zachránil život, nastěhoval se do newyorské čtvrti Soho a vybudoval si zde impérium symbolizované titulním Zlatým domem.

Svět úpadku, svět karnevalu

Zvláštní je jakási inkompatibilita obou zmíněných vrstev. Členové rodiny Goldenů, utápějící se v luxusu postkapitalistické ekonomiky, v níž se nic nevyrábí a kde superboháči pouze administrují peněžní toky a konzumují luxus, jsou vylíčeni jako zvláštní individuality uzavřené ve svých schopnostech a nedostatcích. Zlatý dům, toť nejen ona Goldenova klícka v „Zahradách“, ale i prostředí Manhattanu, restaurace a nadrozměrné byty, v nichž se stýkají prominenti politických, uměleckých či obchodních kruhů s ostatními silnými individualitami, kupříkladu s výjimečnou ruskou emigrantkou, která se později stává Nerovou partnerkou. Soustředí­-li vypravěč svůj pohled na jednotlivce, je to pokaždé některý člen klanu Výjimečných, Předních, Nových lidí; a naopak, píše­-li o Americe, vystačí si se zobecněním. Spojené státy, toť země, která si za přihlížení devadesáti milionů laxních nevoličů zvolila do svého čela směšného a zároveň i děsivého Jokera, země lidí, kteří se vzbouřili proti elitě a napříště se už pokaždé budou vysmívat Dobru, Pravdě a Znalostem. Je to svět úpadku, svět karnevalu a zániku velkých hodnot.

Aby ovšem tento protiklad mohl být plně realizován, je ve Zlatém domě potřeba oživit postavu dobrého liberála, člověka, který si navzdory morálnímu a hodnotovému úpadku Západu dovolí udržet kritický odstup a zároveň má možnost pohybovat se mezi oběma paralelními realitami. Rushdie tuto iluzi vyvolává v komentářích románového protagonisty Reného. René vlastně nepatří ani do jednoho z obou světů, díky své bystrosti a ironickému odstupuje je ovšem schopen – byť spíše intui­tivně – ony dva společenské stavy nahlížet jako jedno velké tělo, v němž každý pohyb vzápětí vyvolává určité následky. Žádný kritický vhled ovšem nečekejme, autor přináší spíš moralistně podbarvený komentář aktuál­ní společensko­-kulturní transformace.

Uprostřed děsivého snu

Na tom by nebylo nic moc zajímavého – kdyby ovšem autorem románu nebyl právě Rushdie, ikona postmoderní literatury, důležitá nejen svými uměleckými díly, ale i politickým aktivismem. Rushdie je znám svými kritickými apely upozorňujícími na nebezpečí plynoucí z kulturního relativismu a stejně tak podporou tradice západního kritického myšlení. A pokud bychom chtěli ve výčtu jeho angažmá pokračovat, museli bychom i zmínit, že to byl právě on, kdo kriticismus shledával jako nutný protiklad k islámskému tradicionalismu. Nechceme­-li tedy číst Zlatý dům jako pouhou zprávu o světě, v němž se bašta západní kultury hroutí pod tlakem lidového ignorantství i kvůli neschopnosti společenských elit, můžeme zaujmout jinou perspektivu: Zlatému domu lze rozumět také jako dramatu, v němž se hraje o kulturní odkaz generace liberálních intelektuálů. Těch, kteří tak dlouho věřili v přirozenost svého myšlení, až se nakonec probudili uprostřed děsivého snu.

Teprve s tímto uvědoměním začíná Rusdieho velký román. Je třeba přesunout pozornost k okamžiku, kdy se naleptává kritický odstup Reného. Neskrývá se za jeho postojem ke světu autorův předpoklad společenství svobodných lidí, kteří dokážou zcela přirozeně zhodnotit neduhy světa? Rushdie se přece kdysi vyjádřil v tom smyslu, že člověk je zcela zajat velkými příběhy a že jeho úkolem je tato vyprávění problematizovat. Jenže právě René v okamžiku obratu, o němž podává svědectví, chce zachránit svět jedním velkým vyprávěním. Je tu primitivní politický boj Dobra proti Zlu, je tu Obama a proti němu stojí Trump. Co na tom, že se v jiné rovině textu vypráví o stárnoucím hegemonu Nerovi, který najednou čelí svým dávným nepřátelům, stárne a ztrácí sílu i vliv. Do života Goldenů proniká neúspěch, zmar, smrt a pozvolná degradace a odkudsi se vynořují stíny historie, zdánlivě ponechané na indickém poloostrově. Jak rodině Goldenů, tak celé zemi nezbývá než přijmout jedinou možnou realitu.

Naléhavý vzkaz

Moc anonymních superboháčů se vytrácí, na scéně se objevují bojovníci, kteří dlouho pobývali ve skrytu a chystali se na chvíli, kdy bude možno udeřit. Jemný ironický tón, který tu a tam zaperlí v toku realistických popisů blahobytu, se v momentu konce stává šklebem, všechen patos exkluzivity je najednou odhalen jako „hra na“, domnělý římský císař křičí na zcela marginálního majordoma: „Víš ty, kdo já jsem, ty demente? Vybudoval jsem města. Dobyl jsem říše. Jsem jeden z vládců světa.“

A právě kvůli tomuto vyústění doporučuji Rushdieho Zlatý dům takřka na potkání. Vpravte se do situace, že tu je jistý bod zlomu, linie, po jejímž překročení se už nelze vrátit, a zkuste se zeptat sami sebe, zda nejste jako dokumentarista René, který se ve své víře v lepší svět Pravdy, Krásy a Poznání obrací k minulosti. Anebo úplně naopak: jestli vám náhodou nepřijde, jako by jeho komentáře vyplouvaly odněkud z hlubin naší dnes už dávné historie.

Ať už ale Rushdieho dílo budeme považovat za naléhavý vzkaz před bouří, anebo se jeho prostřednictvím pouze ohlédneme za světem, který skončil v troskách, nelze přejít jeho nesporné literární kvality. René, Nero i ostatní postavy jsou výjimečnými individualitami a jejich životaběh musí být podán okázalými prostředky. V tomto ohledu Rushdie nemůže zklamat. Jeho schopnost kombinovat různé slovníky i literární formy, dobře mířenými ranami vtloukat do textu aluze a vůbec vytvářet dobře komponovaný celek se od dob Dětí půlnoci (1981, česky 2009) nikterak nezmenšila. Uprostřed chátrajícího světa nám umožňuje nahlédnout překotné politické dění a prožít je v naléhavosti, kterou může pocítit snad jen jeden z mnoha amerických multimiliardářů a globálních zločinců v jednom.

Autor je antikvář a literární kritik.