Přiznám se k takové drobné odchylce: když se řekne Halič, jako první asociace mi nenaskočí Bruno Schulz, ale Andrzej Stasiuk. Několikrát jsem to zkoušel otočit, vracel se ke Skořicovým krámům, ale nakonec to byl vždycky Stasiuk, jehož jsem považoval za mistra balancujícího mezi realisticky …

Jak vypadá turistická perspektiva, která se obejde bez selfie tyče? Stále expandující proměnu jednoho horského údolí …

Touha po destrukci i jiném, lepším světě, vyjádřená v Komunistickém manifestu, se časem přenesla i do sféry umění a literatury. Avantgardy a kontrakultury sice dávno pohltil kapitalistický provoz, ale potřeba radikálního gesta zůstává – i kdybychom měli jen „říct něco o světě slovníkem …

Masivní psací stůl, křeslo a kalamář – rodné domy a pracovny spisovatelů se tváří, jako by dávní velikáni stále žili, a přitom jejich odkaz dokonale umrtvují. Poukazují tak na zásadní rozpor v tom, jak se vztahujeme k literárním dějinám. Jak ale nabídnout něco víc než jen okénko do minulosti?