Slepá skvrna ruské revoluce

Román Příběh jedné moskevské ulice (Sivcev vražok, 1928; první české vydání 1929) ruského spisovatele a novináře Michaila Osorgina nás zavádí do Moskvy za časů ruské revoluce. Dům stárnoucího ornitologa Ivana Alexandroviče v poklidné čtvrti se ocitá ve víru dějinných zvratů. Jeho domov je vyhlášeným útočištěm moskevské inteligence, která si sem chodí poslechnout skladatele Eduar­da Lvoviče a u šálku čaje rozebírá aktuální vědecké i společenské problémy. Kroužek ale začíná postupně řídnout. Ti nejmladší umírají na frontách první světové války, další pak rozptýlí do všech koutů společnosti ruská revoluce. Jednotlivé postavy následně sehrávají role typických představitelů své doby a Osorgin na nich demonstruje složitou situaci, v níž se ruská společnost za bolševické revoluce ocitla. Michail Osorgin tuto výjimečnou knihu napsal v roce 1928 a už o rok později vyšla v českém překladu pod původním ruským názvem. Román tehdy zapadl, ale po devadesáti letech vychází v edici Pozdní sběr nakladatelství Prostor, která si klade za cíl podobné polozapomenuté tituly zpřístupňovat v nových překladech.

Komplikované poměry v revolučním a porevolučním Rusku dobře ilustruje i Osorginův osud, o kterém se toho ale v českém prostředí moc nedovíme. V mládí vstoupil do Strany socialistů­-revolucionářů, takzvaných eserů, a zřejmě se podílel i na pokusu o revoluci v roce 1905. Následně byl zatčen a strávil deset let v emigraci. Do Moskvy se vrátil až za první světové války. Říjnovou revoluci prý nejdříve schvaloval, ale postupem času se od ní myšlenkově vzdálil. Se slavným filosofem Nikolajem Berďajevem vedl v Moskvě od roku 1918 knihkupectví v Leonťjevské ulici, kde se scházela předrevoluční inteligence. Na podzim roku 1922 ho společně s desítkami dalších nežádoucích intelektuálů bolševici posadili na parník směřující z Petrohradu do tehdy ještě německého Štětína. Všechny tyto události se otiskují i do jeho rozsáhlého románu, který nese mnohé charakteristiky literární rodinné ságy. Zbytek života pak Osorgin strávil v Paříži a během druhé světové války utekl do neokupované části Francie, kde také zemřel.

Popravit souseda

Zásadním motivem románu je první světová válka, jejíž nesmyslná brutalita akceleruje a vyostřuje pozdější události bolševické revoluce. Poklidný život moskevské inteligence začínají narušovat nejprve střety na evropských bojištích, zatímco ozbrojená bolševická revoluce od základu mění životy všech postav. Rozsáhlý dům starého ornitologa je zabaven a jednotlivé pokoje jsou přiděleny dělníkům. Zasloužilý vědec už nemůže vykonávat akademickou činnost a živí se tím, že rozprodává svou cennou knihovnu ve zmiňovaném knihkupectví. Z některých jeho známých se stávají vyděděnci a nepřátelé lidu, jiní zase radikální změny vítají a snaží se situaci využít ve svůj prospěch.

Mezi nejpůsobivější dějové linky Osorginova románu patří podivný vztah docenta filosofie, sympatizanta anarchistů a eserů Alexeje Astafjeva s jeho sousedem, dělníkem Zavališinem. Charismatický Astafjev se pro svůj cynický přístup k životu rychle stane nepřítelem bolševické revoluce a v jednu chvíli ve svém bytě dokonce ukrývá eserského teroristu, který později spáchá atentát na představitele bolševiků. Zavališin k filosofovi chová velkou úctu a váží si jeho bryskního úsudku. Po jednom společném rozhovoru se dělník rozhodne změnit svůj život a chopit se příležitosti, kterou mu obří celospolečenské změny nabízejí – nastoupí jako popravčí k tajné policii Čeka. Vztah obou mužů končí v silné scéně, kde se v Zavališinově popravčí cele ocitne právě uctívaný soused Astafjev a on jej musí nemilosrdně popravit.

Buddenbrookovi z Moskvy

Trauma první světové války zase působivě shrnuje dějová linka, která sleduje osudy důstojníka Stolnikova. Na frontě přijde o dolní a horní končetiny a vrací se do Moskvy jako mrzák, mluvící a myslící lidské torzo, odkázané na pomoc svého přítele z války. Jejich příběh naturalisticky vykresluje devastující účinek, jaký měla na mnohé vojáky nesmyslná válka proti Německu a Rakousku. Svou za­­pšklost a nenávist ke světu v jednu chvíli Stolnikov přetaví v halucinační snění o vzpouře mrzáků, kteří budou mrzačit zdravé lidi, aby nastala jakási perverzní varianta tělesné spravedlnosti a rovnosti.

Prvních zhruba šedesát stran Osorginova románu je silně ovlivněno ruskou avantgardní tvorbou. Najdeme zde radikální střihy, které vtahují individuální osudy do příběhu rostlinné i zvířecí říše a perspektivy celého kosmu. Toto neotřelé, progresivní psaní však Osorgin postupem času obrušuje a vplouvá do konvenčnějšího, klasičtějšího vyprávění, které může připomenout jinou rodinnou ságu líčící úpadek měšťanstva – Buddenbrookovy Thomase Manna (1901, česky 1914). Zatímco vzestup kapitalismu v Mannově románu převrací poměry mezi bohatými obchodníky v německém Lübecku, Osorgin zachycuje paradoxní situaci, v jaké se během ruské revoluce ocitla moskevská inteligence. Přestože se často proti revolučnímu dění výslovně nevymezovala, komunistické hnutí pro ni ve svých koncepcích nemělo místo a nechalo ji chátrat jako buržoazní svoloč, která svou nenáročnou intelektuální prací parazituje na vykořisťování dělníků. Úpadek buržoazní inteligence tak z Osorginova románu vystupuje jako slepá skvrna revoluční ideologie.

Autor je literární kritik a redaktor Alarmu.