„Povedz im, nech si predstavia Dominika Feriho. Nie je to úplne presné, ale ani úplne od veci,“ poradil mi kamarád z Bratislavy, když jsme opět probírali celkem zvláštní fenomén, kdy česká levice vzhlíží přesně k tomu typu slovenských politiků a občanských iniciativ, jež ve vlastní zemi kritizuje. Nebo by si mohli představit kampaň Milion chvilek pro demokracii, říkám si zas já. Důvod, proč tolika českým levičákům alergickým na tuzemský politický kýč nevadí totéž za hranicemi, je bohužel docela prostý. Není to tím, že by četli slovenské texty od lidí s podobnými politickými postoji, ale čerpají informace a interpretace z českých liberálních médií. Pak už je vlastně celkem logické, že se jim prezidentská volba na Slovensku mnohdy jevila jako souboj dobra se zlem. A stejně tak často vnímali Andreje Kisku jako dobrého prezidenta, protože není žádný rasista, a fandili demonstracím za slušné Slovensko.
Vítězství Zuzany Čaputové se v dané optice jeví pro náš visegrádský prostor jako jedna z nejlepších zpráv poslední doby. Což o to, ona to nakonec dobrá zpráva být může, ale s celou řadou otazníků. Když mluvíme o rozdělené společnosti v České republice, zhmotňuje nám ji současný prezident, který zastupuje tu její část, již můžeme pracovně nazvat neliberální. Že se Miloš Zeman usilovně snaží prohlubovat už tak dost hluboké příkopy, je zcela zjevné. Zejména jeho druhé zvolení však mělo ještě jiný efekt: jistou změnu v postojích českých novinářů, kteří se najednou začali ptát, jak je možné, že lidé volí Miloše Zemana. Tato palčivá otázka přinesla do českých médií i nová témata, která zůstávala celé roky stranou pozornosti, jako například exekuce. Pokud by v České republice v obou předchozích prezidentských volbách vyhrála liberální část společnosti, zřejmě bychom na zájem novinářů o Česko B museli čekat mnohem déle.
Slovenská prezidentská volební kampaň silně zdůraznila právě liberálně-konzervativní dělení společnosti, stranou tak zůstala témata sociální, která však v konečném důsledku ovlivňují i to, zda bude společnost liberální. Pokud se o nové slovenské prezidentce dá něco s jistotou říct, pak je to právě fakt, že hájí liberální hodnoty. V druhém kole tak její protikandidát Maroš Šefčovič hrál na národní, křesťanskou a antiliberální strunu, aby se vymezil. Jenže v tom nebyl vůbec autentický. Stačí si vzpomenout, že ještě donedávna chtěl být lídrem (celoevropské) kandidátky Strany evropských socialistů, což je na slovenské poměry uskupení s ultraliberálním programem. Místo toho mohl zdvihnout levicová sociální témata, na která mohli slyšet i někteří voliči Štefana Harabina a Mariana Kotleby, a zahnat tak Čaputovou do defenzivy. Sociální témata do kampaně nepřinášela ani Čaputová, naopak se jim spíše vyhýbala a na konkrétní otázky, například jak smýšlí o zastropování věku odchodu do důchodu nebo obědech zdarma pro školáky, dávala vyhýbavé odpovědi, z nichž nešlo nic poznat.
Celá kampaň budila dojem zábavné show a výraznou měrou se na tom podepsalo i zapojení reklamních agentur, které pracují pro kohokoli, kdo si je právě zaplatí. Důvod úspěchu Čaputové má ještě jedno možné vysvětlení. Možná na Slovensku dorůstá nová generace voličů, kteří budou pozitivně reagovat na různé marketingové strategie, což by nebyla příliš dobrá zpráva pro budoucnost politiky jako takové. Upozadění pravolevého konfliktu a zvýraznění liberálně-konzervativního dělení by to ještě posílilo. Slova o slušnosti, která mohou v různých kontextech nabírat tolik významů, že vlastně neznamenají vůbec nic, slovenskou společnost jistě nestmelí. Radost liberálů nad velkým vítězstvím Dobra a Slušnosti by neměla zakrývat ještě jeden další nepříjemný moment. Velká část příznivců nové prezidentky používala vůči svým názorovým protivníkům a podporovatelům jiných kandidátů diskvalifikační argumenty s ohledem na jejich věk, vzdělání a sociální postavení. A vítězství přineslo i velké opojení, které neznamená ani velkorysost, ani snahu pochopit, jak je na tom Slovensko B. Je nyní na Zuzaně Čaputové, aby právě tento rozpor uměla moderovat, příkopy zahlazovat a své voliče směrovat k větší sociální citlivosti. Prvním předpokladem je, že se ona sama přestane vyhýbat sociálním tématům. Pokud se jí to nepovede, přispěje její zvolení k dalšímu dělení slovenské společnosti a k nástupu pravicového extremismu. A pak by to už nebyla dobrá zpráva.
Autorka je redaktorka Alarmu.