V tomto čísle jsme se vydali do Itálie – země, o níž v poslední době slýcháme především v kontextu migrační krize, politických skandálů a literárních bestsellerů. Jedním z důležitých toposů současné italské literatury je Neapol, proslavená tak rozdílnými autory, jako jsou Elena Ferrante či Roberto Saviano. V rozhovoru s překladatelkou Alicí Flemrovou se dozvíme, že inspirativnost tohoto místa vyplývá mimo jiné z „kontrastu krásy a ošklivosti, života a smrti, úpadku a modernity, z jeho trvalé nehotovosti“. Jan Bělíček píše o debutu Eleny Ferrante, jenž v lecčems předznamenává autorčinu slavnou tetralogii Geniální přítelkyně. Neapol, vyčerpanost revoluce i podstatu migrace komentuje jeden z nejznámějších italských spisovatelů současnosti Erri De Luca a prozaik Nicolai Lilin vysvětluje, jaké to je, být Rus a psát pro Italy. V eseji Jakuba Horňáčka se dočtete o takzvané nové italské epice, která mísí fikci s faktografií a pobuřuje svou angažovaností. „Proti postupující radikální pravici a maloburžoaznímu egoismu nestačí protestovat, ale je nutné postavit odlišnou imaginaci a narativní řád,“ konstatuje autor a zjevně to neplatí jen pro občanskou angažovanost spisovatelů. Vedle hlavního tématu doporučuji věnovat pozornost prvnímu dílu reportážní série našeho polského spolupracovníka s pseudonymem NoMad, který se nechává zaměstnávat agenturami a popisuje pracovní a životní podmínky lidí na nejhůře placených pozicích v českých skladech a fabrikách.