V posledních dnech vyděsila část veřejnosti plánovaná rekonstrukce pražského obchodního domu Máj a odnětí památkové ochrany Kotvě, což vyvolalo oprávněné obavy o osud obou staveb. I kdyby nakonec k devastujícím rekonstrukcím nedošlo, ukázalo se, že důvěru ve stát a demokracii už dávno ztratily nejen nižší vrstvy, drcené exekucemi a drahým bydlením, ale i kulturní elity. A já nemůžu přestat přemýšlet nad tím, kdo tedy té takzvané liberální demokracii ještě věří. Jakási střední třída, která zatím netrpí nedostatkem a nejvíc ji děsí domnělé útoky na soukromý majetek? Dumám, co je to za lidi, které víc děsí Klinika a počítání prázdných bytů než fakt, že jimi vzývanou demokracii u nás pomalu nahrazuje oligarchie a vláda peněz. Kde se vzala tak početná skupina, která se bojí „třídního boje“, a přitom sama svým nesolidárním chováním podporuje právě ty, kteří příkopy mezi společenskými vrstvami čím dál víc prohlubují? Je za tím skutečně asociálnost a necitlivost, nebo jen naivita a neinformovanost? Přijdou někdy na to, že to, co označují jako demokracii a právní stát, nemá se svobodnou a spravedlivou společností často nic společného? A co se stane, až to zjistí?