Ve Švédsku se rozšířil postoj označovaný slovem „flygskam“, což lze přeložit jako stud za létání. Navzdory očekávání nezůstává omezen jen na malou skupinu lidí, pro něž je udržitelný životní styl koníčkem, a vede k reálným změnám v dopravě. Například švédský železniční dopravce Statens Järnvägar v minulém roce zaznamenal rekordní počet cestujících a zavádí nové noční spoje. Obsazenost vlaků mezi jižním Švédskem a Laponskem stoupla v některých případech až o šedesát procent. Podle průzkumu Světového fondu na ochranu přírody se kvůli dopadu na klima rozhodlo v minulém roce neletět dvacet tři procent Švédů, což je oproti předcházejícímu roku šestiprocentní nárůst. Švédské aerolinky SAS zatím ze všech sil pracují na tom, aby zákazníky přesvědčily, že i létání může být „zelené“: pořizují úspornější stroje a přidávají do leteckého benzínu více biosložky. Jakýmsi mluvčím nového hnutí je bývalý biatlonista Björn Ferry, držitel zlaté medaile z olympiády ve Vancouveru v roce 2010. Když mu švédská veřejnoprávní televize SVT před dvěma lety nabídla práci sportovního komentátora, souhlasil s podmínkou, že nebude muset létat. Televize na to přistoupila, a on tak i na akce ve Slovinsku či Itálii cestuje vlakem. Nadšení z dobré zprávy ovšem poněkud mírní fakt, že z celosvětového hlediska Švédové stále létají nadprůměrně mnoho.