Hledání počátků třídních bojů

Jedním z nejvýznamnějších marxistických příspěvků k interpretaci dějin středověku byl pokus českého filosofa a historika idejí Roberta Kalivody přiřknout husitství charakter raně buržoazní revoluce. Tento pokus byl spojen se snahou o revizionistický výklad Engelsova pojetí buržoazní revoluce, jak ho podal především v Německé selské válce (1850, česky 1938). Nutno však podotknout, že Kalivoda nepovažoval svůj výklad za revizionistický, nýbrž za důsledně marxistický. Podstatou Kalivodova čtení Friedricha Engelse i Karla Marxe byla interpretace pojmu „bürgerlich“. Snažil se dokázat, že Engels i Marx užívali tohoto pojmu v širokém smyslu, zahrnujícím významy „měšťanský“, respektive „měšťácký“, i „buržoazní“. Prostřednictvím takového rozšíření Engelsova pojmu Kalivoda následně zpochybnil dosavadní marxistickou interpretaci, podle níž Engels považoval německou selskou válku za buržoazní revoluci, kvalitativně srovnatelnou s revolucí anglickou či nizozemskou. Do konceptu buržoazních revolucí pak Kalivoda nově včlenil i revoluci husitskou, přičemž na základě kvalitativních aspektů navrhl rozlišení buržoazních revolucí na rané a klasické. Za raně buržoazní revoluci přitom nepovažoval pouze tu husitskou, nýbrž i německou selskou válku, potažmo německou reformaci.

Engelsovský model

S tímto výkladem Kalivoda vystoupil na konci padesátých let 20. století, tedy v době, kdy se v prostředí západního marxismu začínají stále více objevovat pokusy o revizi dogmatického marxismu. Zároveň to ale bylo období, kdy mezi sovětskými historiky probíhala dosti vyhrocená debata o dějinných počátcích kapitalistických vztahů, nebo prostě o genezi kapitalismu, jež se týkala rovněž určení charakteru německé selské války a německé reformace. Někteří sovětští historici se přitom pokusili o revizi engelsovského modelu revoluce. Sovětská diskuse se dotýkala základních kategorií marxistického pojímání dějin: kategorie základny a nadstavby. Poukazováním na výrazně předkapitalistický charakter výrobních vztahů v Německu v době německé selské války sovětští historikové dávali jasně najevo, jaké místo jí z hlediska společenských formací patří.

Sovětská debata o charakteru německé selské války a německé reformace zásadně ovlivnila uvažování a argumentaci Roberta Kalivody i jeho českých a německých kritiků. Pro posouzení Kalivodova pokusu o začlenění husitství do konglomerátu buržoazních revolucí je ovšem podstatné si uvědomit, že Kalivoda se svým pojetím přišel ještě před zahájením východoněmecké debaty, jež po roce 1960 až na úplné výjimky přisoudila německé selské válce a německé reformaci charakter raně buržoazní revoluce, nebo přesněji první raně buržoazní revoluce. Kalivodovo vystoupení však bylo nezávislé, neboť reagovalo výhradně na sovětské podněty a na starší názory Josefa Macka a Františka Grause.

Revoluční programy

Kalivoda důsledně vyšel z teze o všeobecné krizi feudalismu, jež na počátku padesátých let představovala jedno z ústředních východisek marxistické historiografie. Kalivoda však tuto krizi spojil s Leninovou interpretací. Pro Kalivodův výklad byl důležitý důraz na revoluční programy – podle jeho názoru si během husitské revoluce navzájem konkurovaly a střetávaly se dva programy: selsko­-plebejský a měšťanský, přičemž oba dva směřovaly k zásadním společenským změnám. Z hlediska marxistické interpretace přitom bylo podstatné, že Kalivoda kladl důraz nejen na nadstavbu, tedy na ideologický program, ale také na základnu. Na rozdíl od většiny badatelů totiž shledával v předhusitské společnosti zárodečně kapitalistické prvky, a to v masivním prosazení se prosté zbožní výroby určené pro trh, a tedy ve všeobecném uplatnění peněžních vztahů. Na charakter společnosti podle jeho soudu neměly rozhodující dopad kapitalistické výrobní vztahy, nýbrž charakter výroby, jež byla určena k peněžní směně.

V Husitské ideologii (1961) Kalivoda zformuloval šest důvodů, jež měly dovodit, proč je husitská revoluce revolucí raně buržoazní, tedy odlišnou od revoluce nizozemské a anglické, a v čem se shoduje s německou selskou válkou: 1. existence celonárodní krize, z níž revoluce vyvěrala; 2. přítomnost měšťanské opozice, jejímž cílem byla likvidace ekonomické a politické moci feudálně katolické církve; 3. vystoupení selsko­-plebejské třídní frakce s vlastním programem naprosté likvidace feudálního společenského řádu, přičemž tuto frakci měla tvořit plebejská vrstva měst i poddané rolnictvo; 4. jednota měšťanské opozice a selsko­-plebejské opozice, jež se nejdříve vzájemně podporují a následně spolu bojují; 5. revoluční zákonitost vývoje: měšťanská opozice dominuje na počátku, v době ohrožení je naopak na vzestupu selsko­-plebejská praxe, která ale později opět ustupuje měšťanské opozici; 6. dlouhodobost proměny feudálního řádu v kapitalistický.

Ve svých mladších studiích, stejně jako v německém vydání Husitské ideologie, respektive v německém výboru z pramenů k husitské revoluci, Kalivoda zdůrazňoval bezprostřední propojení sociálních a myšlenkových hnutí české a německé reformace. V obou případech se dle jeho soudu samozřejmě nejednalo o buržoazní revoluci, která by intronizovala kapitalistické vztahy, nýbrž o revoluci raně buržoazní, jež dosahuje prolomení feudálního systému. Ve svých důsledcích však ani jedna z revolucí nevede k přímému zničení feudálního řádu, nýbrž pouze k eliminaci katolické církve. A v obou případech jsou radikálně plebejská křídla přes svůj dočasně dominantní vliv nakonec poražena a jejich výsledek je ovlivněn a podmíněn směřováním měšťanské opozice. V Čechách i v Německu přitom měšťanskou opozici tvoří předkapitalistické měšťanstvo a antiklerikálně uvažující šlechta, z nichž ale nikdo nemá zájem na eliminaci feudalismu v jeho celku. Obě společenská hnutí se podle Kalivody rozvíjela v předkapitalistických vztazích, přičemž v obou případech bylo reformní myšlení ovocem první krize feudalismu, kdy byl klasický feudalismus svržen v důsledku rozvoje zbožně peněžních vztahů. Podmínky pro zavedení kapitalistických vztahů však ještě nedozrály ani v Čechách, ani v Německu.

Omezená recepce

Největším limitem konceptu husitství coby buržoazní revoluce a možnosti jeho uplatnění v marxistickém historiografickém diskursu byla skutečnost, že si Kalivoda nebyl vědom ekonomických rozdílů mezi Německem počátku 16. století a Čechami počátku 15. století. Přehlížení stupně rozvoje výrobních vztahů stejně jako hodnocení obecných hospodářských podmínek, jež v případě Německa stále více ukazovaly na absenci ekonomické krize, limitovalo recepci Kalivodových názorů, nemluvě o tom, že jeho výklad upíral německé selské válce a reformaci jedinečnost a prvotnost jakožto raně buržoazní revoluci. Jediným, kdo ve východoněmecké historiografii recipoval Kalivodovy teze, byl odborník na středověká heretická hnutí Ernst Werner, působící na lipské univerzitě. Ten v šedesátých letech přišel s tezí, že se německá selská válka a německá reformace nacházely na stejném vývojovém stupni jako husitská revoluce, přičemž obě tato hnutí směřovala podle jeho soudu k rozvrácení feudalismu, a proto je možné pojímat je jako raně buržoazní, měšťanské revoluce, tvořící počátek přechodové epochy od feudalismu ke kapitalismu a představující výchozí bod bojů s třídně vyhraněnou ideologií. Jinak ovšem byl Kalivodův koncept ve východoněmeckém prostředí odmítnut.

Podobně tomu ostatně bylo i v prostředí českém. Kalivodovo pojetí bylo buď vyvraceno, nebo tiše ignorováno. Důvodů bylo hned několik a patřily k nim: přídech revizionismu v Kalivodově přístupu; obecná rezignace na existenci všeobecné krize feudalismu; snaha odideologizovat nahlížení na husitství; absence teoretického uvažování a tiché zavrhování marxistické ideologie. Většího ohlasu se Kalivodovu výkladu dostalo pouze v pracích Miloslava Ransdorfa, jenž se sice ke Kalivodovi tezovitě přihlásil, avšak s vlastním konceptem husitství coby buržoazní revoluce nepřišel. To samé platí i o západoněmeckém medievistovi Ferdinandu Seibtovi, který ve své interpretaci raně buržoazní revoluci zaměnil za revoluci stavovskou, a husitství tak začlenil do konceptu stavovských revolucí. Ani Seibtův přístup ale nikdy nedošel širšího přijetí. V dnešní medievistice je pak koncept husitství jakožto raně buržoazní revoluce mrtvý, a to přesto, že v mnoha ohledech jsou i soudobé interpretace husitství v jistých ohledech ovlivněny marxismem, aniž by si toho byla česká husitologie vědoma.

Autor je historik.