Chicagské trio Zelienople vydalo po pěti letech novou nahrávku. Šestiskladbová deska Hold You Up ukazuje, že i hudba, ve které záleží na každém tónu, může vznikat spontánně. Skupina stvořila melancholické písně, které nevedou ke lhostejnosti, nýbrž povznášejí.
„Skládám, abych zachytil pocity spojené s dětstvím,“ odpovídá Matt Christensen, zpěvák a kytarista americké kapely Zelienople, na otázku, zda ve své hudbě utíká z reality do časů, které už minuly. „A z nějakého důvodu mě zajímá estetika Los Angeles padesátých let,“ dodává. Nostalgii po minulosti vyvolává i cover art aktuální desky Hold You Up, který je dílem Erika Skodvina, šéfa berlínského labelu Miasmah Recordings, na němž nahrávka v půlce letošního března vyšla. Zelienople opět vsadili na pomalu plynoucí, ale setrvale uchvacující písně, v nichž můžeme hledat bezpečné útočiště, avšak které nám zároveň připomínají nepříjemné důvody, proč tak činíme.
Smíření s možnostmi světa
Šest skladeb se může zdát na první pohled málo, Hold You Up je ovšem ve své křehkosti více než uspokojivé album. „Co bych já dělal bez tebe?/ Co bys ty dělal beze mě?“ deklamuje Christensen ve skladbě Breathe a zdánlivě banální verš obklopují méně jednoznačná slova i nečekané disharmonie. Podobně jako duo Laniakea, ve kterém se potkali Daniel O’Sullivan s Massimem Pupillem, anebo Toby Driver ve své sólové tvorbě i na posledních deskách jeho kapely Kayo Dot, pracují Zelienople s poklidnou, melancholickou náladou, která však odráží rozmanitou paletu pocitů. Jako by všechny zmíněné muzikanty spojovala skutečnost, že nehledají dokonalý svět, ale smíření s možnostmi toho, který je obklopuje. Hold You Up není pozvolně omamná výprava do opiového doupěte, na jakou nás brávají Bohren & der Club of Gore – Zelienople na rozdíl od nich nepopírají v jiném tempu ubíhající okolní svět, jakkoli se také s gustem přehrabují ve starých fotografiích a zašlých pohlednicích.
„Texty skladeb dávám na papír, až když mě o to někdo požádá,“ říká Christensen, který slova příliš nepromýšlí a při nahrávání prostě improvizuje. „Pracuji s určitým motivem, ke kterému mě inspirovala hudba, a pak prostě začnu zpívat,“ doplňuje. Čas od času sice některá místa opraví, ale jinak jde o velmi spontánní proces. U hudby tak rozvolněné, že si posluchač zákonitě všimne každého škobrtnutí, jde o pozoruhodný přístup. „Ono je obvykle na škodu, když věci příliš domýšlíte,“ myslí si ale Christensen – a možná právě odtud pramení ona vzdušnost, díky níž se lze k velmi precizním písničkám Zelienople opakovaně vracet. „Nejlepší je to stejně vždycky napoprvé, v další pokusech bývá čím dál tím míň života.“
Aktuální i nadčasové album
Když se na desce zpívá o „nevlídných časech“, je to v mnoha ohledech příznačné – kapela jako by neustále dávala najevo, že veškeré instrumentální eleganci navzdory nenabízí pohodlný eskapismus. Zároveň ale albu nelze upřít příjemný vibe. A možná za to může i vliv King Crimson, první kapely, kterou kdy Christensen viděl naživo. Její etapu spojenou s kytaristou Adrianem Belewem ostatně respektuje dodnes.
Když Zelienople v závěrečné skladbě America vyjmenovávají, co je v pozitivním i negativním smyslu fascinuje na Spojených státech, dostaví se na jinak přívětivé desce i závan ironie. „Ta písnička je o vrozeném nutkání někam náležet. Podléháme tomu všichni a je dobré si uvědomit, že jde prostě o naši součást. Protože pokud si to nebudeme připomínat, přestaneme být ve střehu vůči zlým následkům, které to může mít.“ Hold You Up je ale intimní, nikoli explicitně politické album. A díky tomu, jak intenzivně připomíná, že je třeba vnímat okolní realitu, abychom mohli dojít vnitřního klidu, je aktuální i nadčasová zároveň. Rány se totiž nemohou úplně zahojit, když si nepřipustíme, co je doopravdy způsobilo.
Autor je hudební redaktor Radia Wave.
Zelienople: Hold You Up. Miasmah Recordings 2020.